Quintus Servilius Caepio

Technology

12 hours ago

Author

Quintus Servilius Caepio byl římským státníkem a vojevůdcem, konzulem v roce 106 př. n. l. a prokonzulem Předalpské Galie v roce 105 př. n. l. Byl otcem Quinta Servilia mladšího a dědečkem Servilie, matky Decima Iunia Bruta Albina.

Konzulát a bitva u Arausia

Během svého konzulátu v roce 106 př. n. +more l. prosadil s pomocí slavného řečníka Lucia Licinia Crassa kontroverzní zákon, jímž měli být porotci znovu vybíráni ze senátorů místo z příslušníků jezdeckého stavu. Zdá se však, že tento zákon byl zrušen zákonem Gaia Servilia Glaucii v letech 104 nebo 101 př. n. l.

Po uplynutí konzulátu byl přidělen do Galie, kde dobyl město Tolosu, dnešní Toulouse. Zde nalezl asi 50 tisíc zlatých a 10 tisíc stříbrných ingotů, které Skordiskové při galské invazi na Balkán v roce 279 př. +more n. l. podle legendy ukradli z chrámu v Delfách. Poklad z Tolosy byl vypraven na cestu zpět do Říma, ale podařilo se dopravit pouze stříbro, zlato bylo ukradeno skupinou lupičů, o nichž se říkalo, že si je najal sám Caepio. Zlato z Tolosy nebylo nikdy nalezeno.

Během migrace kmene Kimbrů na jih byla Caepionovi v roce 105 př. n. +more l. přidělena armáda, aby tyto migrující kmeny porazil. Tímto úkolem byl však současně pověřen i druhý konzul Gnaeus Mallius Maximus, který byl jen homo novus. Caepio s ním a jeho armádou proto odmítl spolupracovat. Dokonce odmítl vybudovat s Maximem společný vojenský tábor, což ve svém důsledku posléze vyústilo v katastrofální porážku římských vojsk v bitvě u Arausia a ve smrt 60 až 80 tisíc římských legionářů.

Vyhnanství

Po svém návratu do Říma byl Caepio rozhodnutím lidového shromáždění zbaven prokonzulského impéria. Zákon, který navrhl tribun lidu Lucius Cassius Longinus, zbavoval jakoukoliv osobu křesla v senátu, pokud jí senát zrušil impérium. +more Na základě tohoto zákona byl Caepio svého křesla v senátu zbaven. Poté byl souzen za krádež zlata z Tolosy, ale díky vlivu mnoha senátorů v soudní porotě byl osvobozen.

Následně byl obžalován pro “ztrátu své armády” dvěma tribuny lidu, Gaiem Norbanem a Luciem Appuleiem Saturninem. Přestože ho hájil řečník Lucius Licinius Crassus, soud uznal Caepiona vinným a udělil mu nejvyšší přípustný trest: byl zbaven římského občanství, do vzdálenosti osmi set mil od Říma měl kdokoliv zákaz mu poskytnout přístřeší nebo jídlo, byla mu uložena pokuta ve výši 15 000 talentů zlata a zakázáno vidět nebo mluvit se svými přáteli nebo rodinou dokud neodejde do vyhnanství. +more Obrovská pokuta - která výrazně překročila částku v římské státní pokladně - nebyla nikdy zaplacena.

O jeho konci existují dvě verze: podle jedné zemřel Caepio ve vězení a jeho tělo potlučené katem bylo vystaveno na Gemónských schodech, nicméně podle obvykle přijímanější verze opustil Řím a zbytek svého života strávil v exilu v maloasijské Smyrně.