Ratio educationis

Technology

12 hours ago

Author

Ratio educationis je termín používaný ve vzdělávací oblasti, který znamená rozumný vztah mezi učitelem a žáky v průběhu vzdělávacího procesu. Tento koncept klade důraz na pedagogický přístup, který je založen na vzájemné úctě mezi učitelem a studenty a na zapojení studentů do vlastního učení. Ratio educationis se snaží vytvořit prostředí, ve kterém se žáci aktivně angažují v procesu vzdělávání a mají příležitost rozvíjet svůj potenciál a osobnost. Tento přístup klade důraz na individuální potřeby a schopnosti žáků a usiluje o to, aby se vzdělání stalo pro ně zážitkem a nejen prostým přenosem informací. Ratio educationis je také spojen s vytvořením dobrých mezilidských vztahů mezi učiteli a studenty a s otevřenou komunikací mezi nimi.

Ratio educationis byl organizační řád pro školní soustavu v Uhersku, který publikovala Uherská královská místodržitelská rada za vlády Marie Terezie 2. srpna 1777.

Charakteristika

Položil základy velké reformy školství, umožnil vytváření škol s vyučovacím mateřským jazykem a vydávat příslušné učebnice. Obsahoval i studijní a disciplinární řád. +more Cílem výchovy byl ve smyslu osvícenských myšlenek občan.

Citát z odstavce 1 (důležitého pro nemaďarské národy v Uhersku): : Každý jednotlivý národ (pokud je to, pravda, možné) by měl mít školy s vlastním vyučovacím jazykem, v jejichž čele mají stát učitelé dobře ovládající nejen rodný, ale i jiné jazyky, které se v království častěji používají . Vytvořil jednotnou školní soustavu od lidových škol po univerzitu: *Lidová škola (kde se žáci učili kromě psaní, čtení, počítání i základy hospodaření; vyučovacím jazykem byl mateřský jazyk): **Typ 1 (na vesnicích): 1 učitel (tzv. +more triviální školy) **Typ 2 (ve městech pro řemeslníky): 2 učitelé (tzv. hlavní školy) **Typ 3 (ve městech pro řemeslníky a obchodníky): 3 učitelé (tzv. hlavní školy) **Typ 4 (v sídlech distriktů): výchova učitelů lidových škol (tzv. normální školy - ve smyslu „vzorové“) *Latinská škola (vyučovací jazyk latina): **1. stupeň: všeobecné vzdělávání (tzv. gramatické školy) **2. stupeň: rozšíření všeobecného vzdělávání (tzv. humanitní třídy; spolu s gramatickými třídami tvořily gymnázium) **3. stupeň: dva roky filozofie a práva (tzv. akademie; určené pro šlechtické děti; celkem jich bylo 5, z toho na Slovensku v Trnavě a Košicích) Lidové školy bychom dnes označili jako základní, první a druhý stupeň latinských škol jako střední školy a akademie (s výhradami) jako univerzity.