Rebecca Elsonová

Rebecca Anne Wood Elsonová (2. ledna 1960 - 19. května 1999) byla kanadsko-americká astronomka a spisovatelka.

Raný život a vzdělání

Rebecca „Becky“ Anne Wood Elsonová se narodila v Montrealu v Quebecu Jeanne Bridgmanové, rozené Hickeyové a Johnu Albertovi Elsonovi (1923-2010), geologovi a profesoru na McGill University. Měla starší sestru Sally, narozenou v roce 1958. +more Zamlada Rebecca často cestovala s otcem geologem po Kanadě, když otec pracoval na terénním výzkumu.

Elsonová imatrikulovala v roce 1976, ve věku 16 let. K vysokoškolskému studiu si vybrala biologii (se zvláštním zájmem o genetiku), následně jí ale více zaujala astronomie. +more Získala bakalářský titul na Smith College, kde ji učil Waltraut Seitter. Díky tomu mohla dál pokračovat na St Andrews University v Edinburghu.

Magisterský titul z fyziky získala na University of British Columbia, následovalo postgraduální stipendium financované Kanadskou radou pro přírodní vědy a inženýrský výzkum, jehož výsledkem byla práce „Zkoumání modelů dynamického tření“. Absolvala studijní pobyty na Universitě St Andrewse a v Královské observatoři v Edinburghu, které vedly k jejímu prvnímu publikovanému výzkumnému článku a jejímu zájmu o kulové hvězdokupy.

Doktorát zakončila (1982-1986) v Astronomickém ústavu a na Kristově univerzitě v Cambridge, kde také získala stipendium Isaaca Newtona, studentskou cenu pro zámořský výzkum a stipendium vicekancléře.

Jejím hlavním mentorem byl S. Michael Fall a během doktorské práce strávila nějaký čas na observatoři Mount Stromlo v Canbeře a na observatoři Siding Spring v Coonabarabranu v Novém Jižním Walesu, kde pracovala pod vedením Ken Freemana.

Toto období vedlo k několika vědeckým článkům a její disertační práci „Početné hvězdokupy ve Velkém Magellanově mračnu“, v níž vyvinula profil světelnosti EFF a objevila nečekaně rozšířené profily ve hvězdokupách Velkého Magellanova mračna.

Kariéra v astronomii

Postdoktorandskou práci vytvářela na Institutu pro pokročilé studium pod dohledem Johna N. Bahcalla a pokračovala v ní ve studiu hvězdokup pomocí pozemních dalekohledů, možnost využití nových schopností Hubbleova kosmického teleskopu byla v té době ještě nedostupná díky opožděnému startu po katastrofě raketoplánu Challenger.

V roce 1987 se stala hlavní autorkou významného recenzního článku o hvězdokupách pro Annual Review of Astronomy and Astrophysics, v roce 1989 nastoupila na Bunting Fellowship na Radcliffe College, kde vyučovala tvůrčí psaní, pracovala také na Harvardu při výuce kurzu psaní pro vědu a etiku.

V roce 1989 byla vybrána jako nejmladší astronomka k desetileté výzkumné práci na Národní akademii věd USA.

Na počátku 90. let se vrátila na Astronomický ústav v Cambridge, aby přijala vědecko-výzkumnou roli, jenž jí zůstala po zbytek krátkého života. +more Její práce se soustředila na kulové hvězdokupy, chemickou evoluci a formování galaxií. V dubnu 1990, když byly z Hubblova kosmického dalekohledu uvolněny první snímky, přišlo pro mnohé odborníky zklamání, protože snímky byly zkaženy aberací v zrcadle vesmírného dalekohledu. Následovala oprava teleskopu a následné již ostré snímky zrychlily astronomům výzkum, přičemž tým Rebeccy Elson patřil k v té době k jednomu z nejprogresivnějších.

Autorka

V roce 2001 ve Velké Británii a v roce 2002 ve Spojených státech, byla posmrtně vydána rozsáhlá sbírka básní a esejů Rebeccy Elsonové pod názvem Odpovědnost za úctu, kterou psala od mládí až do smrti. Dílo uspořádal manžel di Cintio a přítelkyně, kolegyně, básnířka Anne Berkeleyová z obsáhlejší literární pozůstalosti. +more Některé z témat reflektují koncepty fyziky a astronomie, často nečekaně abstraktními nebo hravými způsoby, provázaně s aspekty lidské zkušenosti. Jiné básně vyjadřují hlubokou radost ze života nebo uštěpačné pozorování blížící se smrti. Sbírka byla časopisem The Economist oceněna jako jedna z nejlepších knih roku.

Elsonová za svou krátkou kariéru sama napsala nebo se spolupodílela na sedmdesáti jedna vědeckých příspěvcích, včetně třiceti osmi hlavních článků v recenzovaných vědeckých časopisech.

Smrt a odkaz

Rebecca byla diagnostikována na non-Hodgkinův lymfom ve věku 29 let. Nemoc se léčbou podařilo částečně zpomalit a tak se v roce 1996 provdala za italského umělce Angela di Cintia. +more Rakovina se však brzy vrátila. Rebecca Elsonová zemřela v Cambridge v květnu 1999, ve věku 39 let.

Životopis autorky byl vydán v Oxfordském slovníku národní biografie 13. srpna 2020 jako součást kolekce životopisů astronomů a matematiků.

Dílo

Odpovědnost za úctu (2001)

Reference

Externí odkazy

[url=https://web. archive. +moreorg/web/20060303120915/http://online. chabotcollege. edu/shildreth/isls/2005program/Elson/elson. html]Ukázky poezie Rebeccy Elsonové[/url] z Chabot College * [url=http://www. nature. com/news/1998/980702/pf/980702-7_pf. html]„Kritický okamžik hvězdné evoluce“[/url], bulletin z časopisu Nature shrnující Elsonové výzkumy.

Kategorie:Kanadští astronomové Kategorie:Narození 1960 Kategorie:Narození 2. +more ledna Kategorie:Narození v Montréalu Kategorie:Úmrtí 1999 Kategorie:Úmrtí 19. května Kategorie:Úmrtí v Cambridgi Kategorie:Ženy.