Rebutia spinosissima

Technology

12 hours ago

Author

Albert Flores

Rebutia spinosissima je druh kaktusu z rodu Rebutia, který je endemický v Bolívii. Tento kaktus se vyznačuje malými kulovitými těly s hustou pokrývkou ostnů. Květy jsou oranžové nebo růžové a vytvářejí korunu kolem středu rostliny. Rebutia spinosissima je často pěstována jako okrasná rostlina kvůli svému půvabnému vzhledu. Rostliny jsou odolné vůči suchu a teplu, což je činí vhodnými pro pěstování v suchých oblastech. Tento druh kaktusu je chráněný a je zakázáno jej sbírat z přírody.

Mapa rozšíření R. spinosissima Rebutia spinosissima je pěkný, jemně otrněný druh rodu rebucie, jeden ze starších zajímavých zástupců sekce Aylostera, původně pocházející ze sběru C. Backeberga, z něhož potomky můžeme sporadicky nalézt ve sbírkách i po 70 letech. Jméno je odvozeno od charakteristického hustého otrnění, spinosissimus znamená nejvíce trnitý.

Rebutia spinosissima Backeb.

Backeberg, Curt; Blätter für Kakteenforschung, 2: 8, 1935

Sekce Aylostera, řada Spinosissima

'Synonyma: ' * Aylostera spinosissima (Backeb.) Backeb. 1935

Popis

Tělo odnožující, později tvořící polštáře, jednotlivé stonky dosti ploché, později kulovité, až 40 mm široké, pokožka světle zelená, nečervenající; kořeny provazcovité, temeno poněkud snížené, vyplněné trny. Žeber asi 25, nízká, šikmá, zcela rozložená na malé kuželovité hrbolky; areoly hustě stojící, okrouhlé, asi 1,5 mm široké, bělavě až nahnědle plstnaté. +more Trny početné, jemné štětinovité, těžko rozlišitelné na okrajové a středové, bělavé; středových trnů 5-6, poněkud silnější a delší, s nahnědlou špičkou.

Květy hluboko postranní, nálevkovité, světle cihlově červené, asi 30 mm dlouhé a 25-30 mm široké; široce nálevkovitě otevřené; květní lůžko kulovité, 3 mm široké, světle olivově zelené, pokryté trojúhelnikovitými, světle olivově nahnědlými, asi 1 mm dlouhými šupinami s bílými, až 3 mm dlouhými, tenkými, ohebnými, zkroucenými, bílými štětinami a vlnatými vlasy v jejich paždí; květní trubka štíhle válcovitá, asi 10 mm dlouhá a 3 mm široká, světle nazelenalá, pokrytá malými, 1-2 mm dlouhými šupinami s malými množstvím kudrnaté vlny; vnější okvětní lístky přecházející ze šupinovitých, kopinaté až kopisťovité, s ostnitou špičkou, 5-15 mm dlouhé a 1-4 mm široké, nejmenší bledě nazelenalé, větší rumělkově červené s oranžovým středním proužkem; vnitřní okvětní lístky kopisťovité, 10 mm dlouhé a 5 mm široké, cihlově červené s rumělkové červeným středním proužkem; nitky bílé, tenké, 6-10 mm dlouhá, prašníky malé, kulovité, žluté; čnělka bílá, nitkovitá, srostlá se základem trubky v délce asi 5 mm, blizna s 5-6 rameny dlouhými asi 3 mm. Plod malý, kulovitý, 3-4 mm široký, pokrytý šupinami, vlasy a štětinami. +more Semena protáhlá, asi 1 mm dlouhá, s málo vyvýšeným kýlem; hilum hnědé, mikropylární jamka drobná, testa matně černá, s podlouhlými plochými hrbolky.

Variety a formy

R. spinosissima byla popsána C. +more Backebergem roku 1935 podle jeho sběru. Rostlina, podle které byl popis vytvořen, byla umístěna pod Backebergovým sběrovým číslem 1969 v botanické zahradě v Monaku. Rostliny z tohoto prvotního zdroje byly poměrně velmi jednotné, drobné rozdíly vyskytující se zejména ve vzhledu otrnění jsou převážně důsledkem kultury. Rostliny při dostatku světla a čerstvého, zejména při tvrdší kultuře a ve vyšším stáří vytvářejí trny poněkud hrubší a vybarvené více do hněda. Jako R. spinosissima var. brunispina byly Backebergem označeny rostliny, jejichž některé středové trny byly celé hnědé. Barva trnů a do jisté míry i jejich síla jsou však značně závislé na podmínkách kultury.

V novější době byly jako R. spinosissima označeny sběry W. +more Rausche WR 317, 778, 859, 916 a 917, jako R. spinosissima var. aurea sběr WR 318. Další sběry, které byly zpočátku také spojovány se jménem R. spinosissima, byly později připojeny k jiným taxonům nebo se staly podkladem k jejich popisům (WR 318 - R. archibuinungiana, WR 643 - R. jujuyana, L 329 - R. fiebrigii var. densiseta, L 346 - R. pulchella, L 348 - R. donaldiana, L 383 - R. brunescens), což se nedá do budoucna vyloučit ani u některých dalších z výše uvedených Rauschových sběrů.

Výskyt a rozšíření

Původní nález C. Backeberga pocházel ze severní Argentiny, z provincie Salta, z nadmořské výšky 2500 m, bez přesnější lokalizace místa. +more Nové nálezy W. Rausche pocházejí z dosti rozsáhlého území, a zůstává otevřené, zda všechny skutečně patří k R. spinosissima. Sběr WR 317 pochází z blízkosti města Padcaya (Bolívie, departament Tarija, provincie Arque), sběr WR 778 z blízkosti Santa Victoria (Argentina, provincie Salta), sběr WR 859 od Lajas (Bolívie, departament Tarija), sběr WR 916 od Rio Bermejo (Bolívie, departament Tarija) a sběr WR 917 od Muyuquiri (Argentina, provincie Salta). Rauschovy nálezy jsou tedy proti původní R. spinosissima lokalizovány většinou zřetelně severněji.

Poznámky

Jako R. spinosissima byly M. +more Cárdenasem rozšiřovány také rostliny od Sucre z Hazienda Ressini. Tyto rostliny však jednoznačně patří k R. fiebrigii var. densispina a jejich přiřazení k R. spinosissima byl omyl. Ve sbírkách však tento omyl dosud přetrvává, do stejné kategorie patří i původní připojení jména R. spinosissima ke sběru L 329.

R. spinosissima patří do příbuzenstva R. +more fiebrigii, ale vytváří spolu s dalšími blízce příbuznými taxony zvláštní skupinu, která se od skupiny R. fiebrigii liší hlavně charakterem otrnění a menšími, ploššími a často více odnožujícími stonky. Otrnění je husté, jemné, početné trny jsou krátce štětinovité, těžko rozlišitelné na okrajové a středové. Mezi blízce příbuzné taxony patří R. muscula, R. archibuiningiana, R. pulchella, R. donaldiana a asi také R. vallegrandensis, R. hoffmannii a R. walteri.

Pěstování

R. spinosissima je v kultuře vděčný druh. +more Roste dobře pravokořenná, ochotně kvete a snadno se množí zakořeňováním odnoží i ze semen, kterých vytváří dostatečné množství i bez sprašování. Svými nároky na kulturu se nijak neliší od jiných příbuzných rostlin, např. R. fiebrigii, R. kupperiana, R. pseudodeminuta.

Literatura

Backeberg, Curt; Knuth, Frederic Marcus; Kaktus-ABC, p. 275, 1935 * Backeberg, Curt; Die Cactaceae, 3: 1531, 1959 * Backeberg, Curt; Das Kakteenlexikon, p, 71, 1966 * Donald, John Donald; The Classification of the Rebutias; Ashingtonia, 2, 1977 * Krainz, Hans; Die Kakteen, 15: CVc, 1960 * Pilbeam, John; Rebutia , p. +more 93, 1997 * Šída, Otakar; Atlas kaktusů, tab. 42, 1995 * Šída, Otakar; Rod Rebutia , p. 59, 1997.