Rebutia steinmannii eucaliptana

Technology

12 hours ago

Author

Albert Flores

Mapa rozšíření R. steinmannii v. eucaliptana V rozsahu druhu Rebutia steinmannii představuje varieta eucaliptana populaci z okraje rozšíření celého příbuzenského okruhu. Podle lokality nálezu u Eucaliptos v blízkosti hranice bolivijských departamentů Oruro a La Paz dostala varieta také své jméno.

Rebutia steinmannii (Solms-Laub.) Br. et R. var. eucaliptana (Backeb.) Šída

Šída, Otakar; Rod Rebutia, p. 27, 1997

Sekce Digitorebutia, řada Steinmannii

'Synonyma: ' * Lobivia eucaliptana Backeb. in Backeberg et Knuth, Kaktus ABC, p. +more 242, 414, 1936 * Mediolobivia eucaliptana (Backeb. ) Krainz, Sukkulentenk. , 1: 19, 1947 * Mediolobivia costata (Werd. ) Krainz var. eucaliptana (Backeb. ) Don. , Cactus (Paris), 40:39, 1954 * Digitorebutia eucaliptana (Backeb. ) Buin. , Succulenta, 36: 53, 1957 * Digitorebutia costata (Werd. ) Buin. var. eucaliptana (Backeb. ) Don, Nat. Cact. Succ. J. , 12: 11, 1957 * Rebutia costata Werd. f. eucaliptana (Backeb. ) Buin. et Don. , Sukkulentek. , 7/8: 102, 1963 * Rebutia eucaliptana (Backeb. ) Ritt. , Kakteen in Südam. , 2: 602, 1980.

Popis

Stonky odnožující, vytvářející až malé skupiny, těla podlouhlá, až 20 mm v průměru, v kultuře později zřetelně delší, temeno překryté trny ze sousedních areol, pokožka světle zelená. Žeber 7 - 10, do poloviny rozložená do kuželovitých, poněkud tmavěji zbarvených hrbolků; areoly oválné, 2 - 4 mm navzájem vzdálené, s malým množství, nahnědlé plsti. +more Trnů 9 - 12, 5 - 12 mm dlouhé, štětinovité, jemné, zprohýbané až ohnuté, často navzájem propletené, nažloutlé.

Květy hluboko postranní, zářivě světle červené, asi 30 mm dlouhé; květní lůžko s větším množství bílé vlny a několika bílými jemnými vlasovými štětinami, nahnědle červené s tmavěji hnědými šupinami; okvětní plátky lžičkovité, zaokrouhlené, někdy na konci s malou špičkou nebo poněkud roztřepené, rumělkově až šarlatově červeně zbarvené; nitky červené až nažloutle červené, prašníky světle žluté; čnělka silná, načervenale žlutá, blizna s 5 - 6 sevřenými rameny pod úrovní nejvyšších prašníků, nažloutlá, čnělka volná po celé délce trubky. Plod kulovitý, 5 - 6 mm široký, pokrytý stejně jako květní lůžko. +more Semena kulovitě zvonkovitá, asi 1 mm velká, hnědočerná, s velkým nahnědlým hilem a málo strukturovanou testou.

Variety a formy

R. stenmannii var. +more eucaliptana je charakteristická rostlina známá z našich sbírek již značně dlouho. Původní staré klony jsou značně jednotné jak ve vzhledu těla a otrnění, tak i květů. Drobné rozdíly jsou hlavně důsledkem kultury - nižší úrovni osvětlení a výživnějšímu substrátu spolu s hojnější zálivkou odpovídá větší růst, rostliny jsou ještě více sloupkovité a otrnění redukované a slabší. Kromě rostlin, které se vzácně ve sbírkách udržují a které snad pocházejí ještě z původního Backebergova sběru, se v novější době objevila řada dalších sběrů, které jsou spojovány se jménem R. steinmannii var. eucaliptana (popř. f. eucaliptana nebo R. eucaliptana), a které pocházejí rovněž oblasti původního Backebergova nálezu. Jedná se o sběry FR 340, KK 971, WR 208 , WR 454, nověji pak ještě RH 148 a RH 156. U těchto sběrů lze někdy již pozorovat určité drobnější rozdíly, např. ve vybarvení některých částí květů. K tomu u sběrů W. Rausche přistupuje skutečnost, že pokládá var. steinmannii a var. eucaliptana za synonymní, takže je zde identifikace poněkud nejistá.

Výskyt a rozšíření

R. steinmannii var. +more eucaliptana pochází ze severního okraje rozšíření rodu, jako typové naleziště bylo označeno Eucaliptos (Bolívie, departament Oruro, mezi Oruro a La Paz u Eucaliptos, na haldách kamení, asi 3800 m), v bezprostřední blízkosti hranice s departamentem La Paz. Z velmi blízkých lokalit pocházejí i všechny další sběry, které byly k var. eucaliptana přiřazeny, FR 340 Oruro, Eucaliptos, KK 971 Oruro, Eucaliptos, 4100 m, WR 208 Oruro, Eucaliptos, RH 148 (La Paz, Panduro) lokality sběrů WR 454 (Oruro, Llallagua) a RH 156 (Oruro, Challapata) jsou od typového místa nálezu již poněkud vzdálenější. F. Ritter uvádí, že var. eucaliptana nalezl jak na originálním místě nálezu (Eucaliptus), tak i na nalezištích dále severně v provincii Aroma, departament La Paz, ale zmiňuje se o výskytu tohoto taxonu i na východním svahu pásma Kordiller.

Poznámky

R. steinmannii var. +more eucaliptana je velmi zajímavým zástupcem rodu Rebutia hned z několika pohledů. Ve vztahu k areálu rozšíření rodu se jedná o taxon vyskytující se na samém okraji, z dosud známých zástupců rodu jsou jeho nálezy posunuty nejvíce k severozápadu, na západní stranu hlavního pásma Kordiller.

Poněkud problematická je však klasifikace a zařazení tohoto taxonu do systému, zejména ve vztahu k ne zcela jasné identifikaci starého druhu, který byl původně popsán již roku 1907 jako Echinocactus steinmannii. Jako místo jeho původu bylo uvedeno „Kordillery mezi Oruro a Cochabamba, asi 4000 m“, což není od místa původu var. +more eucaliptana sice tak zcela vzdáleno, ale na druhé straně této lokalizaci odpovídá stejně i několik dalších taxonů, které se ani v popisu příliš neliší. Tomu odpovídají i rozdílné postoje řady autorů, W. Rausch pokládá R. eucaliptana za synonymum R. steinmannii, obdobného názoru je i S. Mosti, také v nejnovějším shrnutí čeledi Cactaceae (D. Hunt et al. , The New Cactus Lexicon, 2006) je připojena k R. steinmannii. F. Ritter naopak ztotožňuje R. steinmannii s R. brachyantha z oblasti východně od Oruro a R. eucaliptana chápe jako samostatný druh, podle mého názoru jsou R. steinmannii a R. eucaliptana velmi blízce příbuzné, ale nikoliv totožné, drobné rozdíly a oddělená místa původu opravňují rozlišení na úrovni variety.

Pěstování

R. steinmannii var. +more eucaliptana je pěstitelsky zajímavá a nenáročná rostlina. Svými nároky se nijak neliší od příbuzných taxonů, množí se snadno ze semen i odnožemi. Semena klíčí dobře a semenáčky běžně dorůstají do květuschopnosti i na vlastních kořenech během dvou nebo tří roků. Ve větším stáří vytvářejí menší trsy protáhlých, později ještě více se prodlužujících stonků a pravidelně nasazují a otevírají i několik květů současně, květy jsou samosprašné a semena se obvykle tvoří i na jediné osamocené rostlině.

Literatura

Backeberg, Curt; Die Cactaceae, 3: 1514, 1959 * Backeberg, Curt; Das Kakteenlexikon, p. 271, 1966 * Backeberg, Curt; Knuth FredericMarcus; Kaktus-ABC, p. +more 242, 414, 1936 * Hunt, David; et al. ; The New Cactus Lexicon, , p. 247, 2006 * Pilbeam, John; Rebutia , p. 124, 1997 * Ritter, Friedrich; Kakteen in Südamerika, 2: 602, 1980 * Šída, Otakar; Rod Rebutia , p. 90, 1997.