Rebutia vulpina

Technology

12 hours ago

Author

Albert Flores

Mapa rozšíření R. vulpina Rebutia vulpina je zajímavý druh rodu rebucie, jeden z bohatě kvetoucích zástupců sekce Aylostera, původně pocházející ze sběru F. Rittera, který byl později nalezen i dalšími sběrateli. Jméno se vztahuje k výrazně červenohnědému zabarvení trnů, vulpinus znamená liščí, ve vztahu k barvě rezavý, ryšavý.

Rebutia vulpina Ritter

Ritter, Friedrich; Succulenta, 56: 66, 1977

Sekce Aylostera, řada Spegazziniana

Popis

Stonek odnožující až trsovitý, jednotlivé stonky kulovité, 30 - 50 mm široké, později protáhlé až na dvojnásobek šířky, temeno poněkud prohloubené, řepovitý kořen nepatrný; pokožka zelená, na hrbolech fialově nabíhající. Žeber až 20, šikmo probíhající, rozdělená do okrouhlých, stejnoměrně rozložených, hrbolků, 1,5 - 2 mm vysokých, na bázi 2 - 4 mm širokých; areoly oválné, bíle plstnaté, 1 - 1,5 mm dlouhé, 3 - 4 mm navzájem vzdálené. +more Trny slabé jehlovité, trochu plstnaté; okrajových trnů 10 - 14, poněkud odstávající, přímé, nejslabší dole, 3 - 4 mm dlouhé, bílé, ostatní 4 - 15 mm dlouhé, červenohnědé nebo s červenohnědými konci, někdy až černohnědé, nejdelší a nejtmavší na horním konci areoly; středové trny těžko odlišitelné, 1 - 7, stejné jako horní okrajové trny.

Květy hluboko postranní, 25 - 30 mm dlouhé, široce kruhovitě otevřené, nevoňavé; květní lůžko kulovité, 2,5 mm široké, pokryté malými, asi 1 mm dlouhými šupinami s bílou vlnou a až několika světlými štětinami na areolu; květní trubka 8 - 10 mm dlouhá, dole 5 - 6 mm srostlá s čnělkou, volná část jen asi 4 mm dlouhá, nahoře 3 - 5 mm široká, uvnitř bledá, vně světle purpurová, holá; okvětní lístky intenzivně rumělkově, na konci více šarlatově červené, 16 - 20 mm dlouhé, 5 - 7 mm široké, podlouhlé, na konci zaokrouhlené; nitky bílé, 6 - 12 mm dlouhé, vyrůstající z celé volné části květní trubky, prašníky citrónově žluté; čnělka bělavá, se 3 - 4 nažloutlými, 1,5 - 2,5 mm dlouhými, rozevřenými rameny blizny v úrovni nejvyšších prašníků nebo poněkud nad nimi. Plod purpurový, kulovitý, asi 5 mm široké. +more Semena černá, asi 1,2 mm dlouhá a 1 mm široká, jemně hrbolatá.

Variety a formy

Variety ani formy nebyly popsány, kromě typového sběru FR 939 byly jako R. vulpina označeny také sběry WR 860, WR 919 a KK 1978. +more Rozdíly mezi rostlinami z těchto sběrů nejsou podstatné, naznačují stejně jako uváděná místa nálezů, že se vztahují ke společné populaci. Nověji byl jako R. vulpina označen také sběr SE 70 a SE 213.

Výskyt a rozšíření

Typová rostlina, podle které byla R. vulpina popsána, byla nalezena v Bolívii, západně od Tarija (departament Tarija, provincie Mendez). +more Ve své souhrnné práci k tomu F. Ritter doplnil „vysoké polohy“. V podstatě stejná je lokalizace u všech ostatních sběrů spojovaných se jménem R. vulpina, WR 860 Tarija, Cuesta de Sama, WR 919 Tarija, Abra de Sama, KK 1978 Tarija, Sama, 2800 m a SE 70 Tarija, Abra de Sama, 3950 m. U sběru SE 213 bylo jako místo nálezu uvedeno Tarija, východně od Paso Abra de Sama.

Podle údajů F. Rittera se R. +more vulpina na nalezišti vyskytuje společně s R. fusca, aniž by tam bylo možno nalézt vzájemné křížence. V. Šeda z oblasti Abra de Sama uvádí kromě R. vulpina (SE 70) ještě dalších 8 nálezů rebucií - R. mamillosa var. australis (SE 63), R. pygmaea var. iscayachensis (SE 64), R. pseudoritteri (SE 65), R. rubiginosa (. ) (SE 66), R. spegazziniana (SE 67), R. spec. (SE 68), R. spec. (SE 69) a R. fusca (SE 71) na společném nalezišti se Sulcorebutia tarijensis (SE 72), některé nálezy přímo na společných stanovištích, jiné jen málo rozložené v závislosti na nadmořské výšce. R. vulpina SE 213 roste na nalezišti společně se Sulcorebutia tarijensis a Lobivia chrysochete var. tenuispina.

Poznámky

Rostliny vyskytující se ve sbírkách se pod jménem R. vulpina jsou poměrně jednotné. +more Někdy však lze pod tímto jménem nalézt i rostliny zřetelněji odlišné. Jedná se o chybnou identifikaci, opakovaně tak byly šířeny rostliny patřící zřejmě k R. fusca, naopak někdy lze zase ve sbírkách nalézt R. vulpina označenou jako R. fusca, obě pocházejí ze stejné oblasti, R. vulpina má více kulovité stonky, fialové zabarvení na hrbolech a poněkud kratší a červenější, široké květy s ovlásněním omezeným převážně jen na květní lůžko. Na rozdíl od charakteristiky obsažené ve jménu mají rostliny některých sběrů zejména v podmínkách sbírkových skleníků s nižší úrovní osvětlení a nedostatkem čerstvého vzduchu často více redukované otrnění s mnohem světlejším vybarvením.

Při velkém slučování publikovaných druhů v roce 1992 (CITES Cact. Checklist) byla R. +more vulpina zařazena mezi synonyma R. spegazziniana, tomuto ztotožnění však odporují nejen odlišná místa nálezů, ale i existující rozdíly.

Pěstování

Svými požadavky se R. vulpina neliší od většiny druhů sekce Aylostera. +more V kultuře více odnožuje a brzy vytváří větší trsy kulovitých stonků, vegetativní množení zakořeňováním odnoží není obtížné, stejně jako z výsevů semen, která se občas vyskytují v některých nabídkách. Na tvorbu silného a výrazně zbarveného otrnění má značný vliv úroveň osvětlení a dostatek čerstvého vzduchu ve vegetační době. Rostliny pravidelně kvetou a svými květy i celkovým vzhledem jsou nápadné v každé sbírce a určitě by si zasloužily mnohem většího rozšíření.

Literatura

Havrdlík, Miroslav; Rebutia vulpina Ritter; Kaktusy , 23: 50, 1987 * Pilbeam, John; Rebutia , p. 112, 1997 * Ritter Friedrich, Kakteen in Südamerika, 2: 614, 1980