Cesko.wiki Recidiva (trestní právo)
Author
Albert FloresRecidiva je termín používaný v trestním právu, který označuje opakované spáchání trestného činu stejným pachatelem. Je to důležitý faktor při posuzování a stanovování trestu, protože opakované páchaní trestné činnosti naznačuje vyšší stupeň nebezpečnosti pachatele a nutnost zvýšeného zásahu spravedlnosti. Pravidla týkající se recidivy se liší v jednotlivých právních systémech, ačkoli existuje obecná shoda na tom, že opakované páchání trestných činů by mělo být potrestáno tvrději než jednorázové činy. V českém právu recidiva ovlivňuje výši trestu, a to buď ve formě trestu přidávajícího se k základnímu trestu, nebo ve formě přísnějšího uplatňování trestního zákona ve vztahu ke stávajícímu trestu. Podle českého trestního zákona je považován za recidivistu ten, kdo spáchá trestný čin během určitého časového období po odsouzení za předchozí trestný čin. Pokud je někdo označen jako recidivista, může mu být vyměřen trest na vyšší hranici trestní sazby nebo mu může být uloženo přísnější vymáhání trestu, například ve formě věznice namísto podmíněného odsouzení. Recidiva je důležitým aspektem trestního práva, který pomáhá předcházet opakovanému páchaní trestných činů a stíhat opakující se pachatele tvrději. Je proto důležité správně definovat a uplatňovat recidivu v rámci spravedlnosti a zajišťovat, aby tresty byly přiměřené zločinům i konkrétním osobám, které je páchají.
Recidiva označuje v trestním právu stav, kdy se stejný pachatel opětovně dopustí trestného činu poté, co byl pravomocně odsouzen za spáchání jiného předcházejícího trestného činu. Pro recidivu nemá význam, zda předchozí odsouzení bylo pro nedbalostní nebo úmyslný trestný čin. Jedinou výjimkou z toho je tzv. zvlášť nebezpečná recidiva, která je možná pouze u zvlášť závažných zločinů.
V případě recidivy dochází ke zvýšení společenské škodlivosti pachatelova jednání, protože předchozí odsouzení zřejmě nesplnilo svůj výchovný a individuálně preventivní účel a nevedlo k jeho nápravě. Proto hraje významnou roli při posuzování trestnosti, a to zejména jako: * obecně přitěžující okolnost * okolnost umožňující mimořádné zvýšení trestu odnětí svobody * okolnost podmiňující zařazení pachatele do určitého typu věznice * okolnost podmiňující použití vyšší trestní sazby, která je obsažena v kvalifikovaných skutkových podstatách (např. +more ).
Právní teorie recidivu člení na: * obecnou recidivu - Pachatel po právní moci rozsudku za jiný jím spáchaný trestný čin znovu spáchá trestný čin. * druhovou recidivu - Pachatel po právní moci rozsudku za jiný jím spáchaný trestný čin znovu spáchá trestný čin stejného druhu, např. +more opětovně spáchá majetkovou trestnou činnost, v jednom případě krádež, ve druhém podvod. Jednotícím kritériem je zde druhový objekt. * speciální recidivu - Pachatel po právní moci rozsudku za jiný jím spáchaný trestný čin znovu spáchá ten stejný trestný čin, tedy specializuje se na jednu skutkovou podstatu: zloděj opakovaně páchá trestné činy krádeže, podvodník se opakovaně dopouští trestného činu podvod. * zvlášť nebezpečnou recidivu - Týká se zvlášť závažných zločinů a je tedy považována za mimořádně závažný jev. Proto lze v takovém případě jít při ukládání trestu nad horní hranici trestní sazby, kterou jinak zákon stanoví.