Cesko.wiki Retroreflexe
Author
Albert FloresRetroreflexe byl umělecký projekt Epose 257 z roku 2017. Realizován byl jak v galerijním, tak částečně ve veřejném prostoru. Jednalo se rovněž o autorovu diplomovou práci na pražské VŠUP.
Jedna z jeho hlavních částí, obří mozaika z 256 autentických dopravních značek typu Z3 opatřených retroreflexní fólií, se nacházela na fasádě jednoho z domů v pražské Knížecí ulici. Jednotlivé části objektu přitom autor získal prostřednictvím rozsáhlé výměny zmíněného značení, během které na území celé metropole postupně nahrazoval původní značky novými. +more Výstavní část projekt měla podobu instalace v prostorách korza pražského Veletržního paláce - tedy v místě, které je prostřednictvím rozměrné prosklené stěny v těsném kontaktu právě s ulicí, potažmo veřejným prostorem.
Interpretace
V návaznosti na víceznačný název celého projektu rozvíjeli kurátoři galerijní části projektu František Teplý a Jiří Ptáček právě motiv „přechodu mezi dvěma světy“ a jejich následného usouvztažnění. V doprovodném textu napsali, že okno korza:„(. +more) obdobně jako Carrollovo zrcadlo odhaluje zdánlivě stejný svět, který se však posléze jeví jako převrácený vůči tomu skutečnému, a lze tak spatřit průhledem z ulice městské prostředí, které je podobné tomu, ve kterém se momentálně nacházíme. Teprve následným vztažením jsme schopni reflektovat, co doopravdy vidíme. “.
Princip retroreflexe interpretovali zmínění kurátoři rovněž v případě samotných vystavovaných objektů, když uvedli, že „Artefakty jsou abstrahovanými mapami a relikty dlouhodobých intervencí, dokumentacemi zpětně usazované do konkrétních časoprostorových souřadnic.“
3080 transakcí
Projekt Retroreflexe poté Epos 257 rozšířil ještě o další rovinu. Vstup na výstavu ve Veletržním paláci byl totiž podmíněn výměnou české bankovky jakékoliv nominální hodnoty za zcela novou bankovku o stejné hodnotě. +more Při samotné transakci tedy nikdo netratil ani nevydělal, učiněn byl ovšem směnný úkon odkazující na oběh peněz, zboží a služeb ve společnosti. Symbolické „praní“ bankovek návštěvníkům nejen poodkrývalo pozadí některých děl vzniklých v rámci Retroreflexe, ale také je (povětšinou nevědomě) zapojilo do vzniku uměleckého díla nového. Sám autor totiž igelitovou tašku s nastřádaným obnosem poslal do dražby. Dílo pojmenované 3080 transakcí, které tvořily bankovky v celkové hodnotě 878 600 Kč se mu podařilo prodat za 1 100 000 korun bez aukční provize. Transakce číslo 3081 z něj tak učinila nejdražšího českého umělce mladé generace. fasádě jednoho z domů na pražském Smíchově. .
