Cesko.wiki Revitalizační hnutí
Author
Albert FloresRevitalizační hnutí (z angl. Revitalization movement) je „záměrné, organizované a vědomé úsilí členů společnosti o vytvoření uspokojivější kultury“. Termín roku 1956 definoval kanadsko-americký antropolog Anthony F. C. Wallace v článku „Revitalization Movements“, kde popisuje, jak revitalizační hnutí vznikají, a představuje jejich jednotlivé fáze.
Přehled
Vznik modelu revitalizačního hnutí souvisí s Wallaceho výzkumy náboženských hnutí 19. století u amerických indiánů kmene Seneků a působení jejich proroka jménem Handsome Lake.
Revitalizační hnutí zahrnuje širokou třídu fenoménů, podle kterých Wallace tyto hnutí rozděluje na podskupiny. Jedná se například o nativistická hnutí, obroditelská hnutí, cargo kulty, mesianismy a další.
Wallace předpokládá, že křesťanství, islám a pravděpodobně i buddhismus se zrodily z revitalizačních hnutí. Také většina denominačních a sektářských skupin vzniká nebo se odděluje po nezdaru s revitalizací původní instituce.
Struktura revitalizačního procesu
I. Stabilní fáze - většina populace je schopna uspokojovat svoje potřeby kulturně přijatelnými způsoby, míra chronického stresu v populaci je nízká
II. Období zvýšeného individuálního stresu - v průběhu let u jednotlivých členů populace nebo v rámci sociálních skupin, které ji tvoří, narůstá stres, který se nedaří doposud využívanými způsoby redukovat; společnost je stále méně schopna uspokojovat svoje potřeby
III. Období kulturního zkreslení - mezi členy populace se projevují rozdíly v reakcích na dlouhotrvající zátěž podle míry jejich flexibility; narůstá úzkost ze ztráty životního smyslu spolu s deziluzí a apatií vůči změně
IV. Období revitalizace - proces revitalizace má často náboženský rozměr, pokud tato fáze neproběhne, může úpadek společnosti způsobit její zánik
# reformulace kulturního vzorce # jeho šíření # formování organizace # adaptace na okolí # kulturní transformace # rutinizace
V. Nová stabilní fáze - proces kulturní transformace je završen potvrzením životaschopnosti nové fáze; často charakterizována jinými znaky, než fáze původní,
Z mnoha možných variací procesu Wallace hnutí rozděluje podle jejich identifikace na
* obnovu tradiční kultury - příklady zjevně obroditelských hnutí jsou hnutí Ghost Dance, Xosa Revival a Boxer Rebellion * import cizí kultury - například Vailala Madness spolu s dalšími cargo kult hnutími a Taiping Rebellion * tvorbu nové utopie - které odmítají jakýkoli závazek vzhledem k historii nebo cizímu vlivu jako třeba staroegyptský, monoteistický kult faraona Achnatona nebo jiné současné Utopie
Kromě toho je dále dělí
podle důrazu na sekulární nebo náboženský rozměr hnutí
podle nativismu
a podle jejich úspěchu nebo neúspěchu během postupu přes všechny fáze procesu.
Další výzkum
Wallaceho koncept je používán a rozvíjen badateli při popisu sociálně kulturních jevů. Využití modelu při komparativních studiích hnutí z prostředí amerických indiánů a obyvatel Oceánie je předmětem knihy „Reassessing Revitalization Movements“.
Úlohu proroků v komunitách amerických indiánů popisuje kniha "Prophets of the Great Spirit".