Cesko.wiki Roza Šaninová
Author
Albert FloresMládí
Roza Georgijevna Šaninová se narodila 3. +more dubna 1924 ve vesnici Edma v sovětské Archangelské oblasti dojičce krav Anně Alexejevně Šaninové a válečnému invalidovi z první světové války Georgiji Michajlovičovi Šaninovi. Jméno Roza dostala dle německé marxistické političky Rosy Luxemburgové. Měla šest sourozenců: jednu sestru a pět bratrů; mimo to rodina vychovávala tři sirotky. Po absolvování čtyř tříd místní školy nastoupila do střední školy v třináct kilometrů vzdáleném Berezniku. Kvůli špatnému stavu místní dopravní infrastruktury byla nucena tuto vzdálenost chodit každý den pěšky. Později se však do Berezniku přestěhovala, a to ke své tetě Anežce Borisovové.
Ve 14 letech se Roza rozhodla studovat, i přes nepřízeň rodičů, v Archangelsku. V roce 1938 tamtéž vstoupila ke komsomolcům. +more V roce 1940 byly však střední školy zpoplatněny a Roza, nepodporována rodiči, nemohla ve studiu pokračovat. 11. září 1941 tak začala pracovat jako učitelka v místní mateřské školce, což jí kromě peněz přineslo výhodu v podobě služebního bytu. Ve studiu tak mohla pokračovat a zdárně ho ukončila v roce 1942.
Válečné působení
Roza byla jednou z více než 2 000 odstřelovaček, které vycvičili a zaměstnali Sověti, aby Němcům ukázali, jak věrný a schopný národ jsou. I když se v historii 2. +more světové války objevily zákeřnější odstřelovačky, Roza byla výjimečná právě díky svému vzhledu, který jí nejprve bránil splnění jejího snu stát v přední bojové linii. Důstojníci se báli, že bude vojáky rozptylovat. To se ale nestalo, protože Rozu zajímala pouze její puška Mosin Nagant a volný prostor pro letící kulku, která hledala důstojníky, kulometčíky a komunikační personál.
Stejně jako další ženy, i Roza cestovala lehce. Mimo svou pušku si nesla munici, obvazy a lopatu. +more Důležitou součástí výbavy byly i dva granáty: jeden pro Němce a jeden jako poslední možnost, aby zabránily zajetí, znásilnění, mučení nebo zabití. Sovětské odstřelovačky měly stát v pozadí a nesměly se účastnit smrtících masových frontálních útoků s muži, ani si nesměly vést deníky, které by se nepříteli ukázaly jako užitečné, pokud by byly zajaty. Roza to ale ignorovala. Právě deník byl pro ni "osobní důvěrnicí". Díky tomu dnes víme, co se jí honilo v hlavě a jakým si prošla vývojem. Psychologové navíc zdůrazňují, že v pozdějším dochovaném deníku jsou zjevné výkyvy nálad a podotýkají, že pravděpodobně trpěla nemocí, kterou dnes označujeme jako bipolární porucha. Tato nemoc je charakterizovaná výkyvy nálad, manickými a depresivními stavy, nepřiměřenými pocity vlastní důležitosti a nedotknutelnosti, emocionální labilitou a sníženou empatií či promiskuitou.
Pravdu se bohužel nedozvíme, víme však, že Roza měla obrovskou chuť zabíjet a stát v předních liniích. Byla doslova přitahována nebezpečím. +more Kvůli svému zbrklému jednání dokonce sama sebe ohrozila několikrát na životě. "Nějaká síla mě přitahuje do přední linie," napsala. "Nudím se vzadu. Někteří lidé říkají, že se chci jen vrátit k chlapcům, ale tam nemám nikoho, koho znám. Chci vidět skutečnou válku. “ To jí bylo devatenáct let a za jednu akci dokázala zastřelit až 50 Němců.
Smrt
Na za začátku ledna 1945 Roza přesvědčila velitele prvního běloruského frontu, aby ji dovolil účastnit se ofenzívy Východním Prusku. Ve svém dopise ze 17. +more ledna Roza uvedla, že brzy může zemřít, protože její prapor ztratil 72 ze 78 vojáků. Do svého deníku si napsala: „Moje definice štěstí je boj za druhé. Pokud musím pro všeobecné štěstí padnout, jsem připravena. “ Poslední zápis v jejím deníku říká, že kvůli silné dělostřelecké palbě od Němců se nemohla dostat ze samohybného děla.
Dne 27. ledna 1945 byl v jedné z bitev zraněn velitel dělostřeleckého oddílu. +more Roza Šanina ho kryla svou palbou a přitom byla zraněna střepinou z granátu do hrudi. Roza byla převezena do nemocnice 205. zdravotního praporu poblíž panství Reichau (dnešní Čerepanovo v Kaliningradské oblasti), kde 28. ledna na následky zranění zemřela. Jak uvedla zdravotní sestra Jekatěrina Radkinovová, v jejíž náručí Šaninová zemřela, Roza těsně před smrtí řekla, že lituje, že toho udělala tak málo.
Posmrtné pocty
Jsou po ní pojmenovány ulice v Archangelsku, Strojevskojem a v Šangaly. V rodné Edmě jí bylo otevřeno muzeum a v Archangelsku se každý rok konají střelecké závody jako její memoriál. +more V roce 1985 byla navržena na titul Hrdina SSSR, ten jí však udělen nebyl.