Rynek (Vratislav)

Rynek je název hlavního náměstí ve Vratislavi, ve čtvrti Stare Miasto (Staré město). Nacházelo se zde jedno z největších středověkých tržišť v Evropě. Nyní je Rynek hlavní částí pěší zóny v centru města. Stojí na něm dvě největší radnice v Polsku (Stará radnice a Nová radnice). Vzhledem k obtížnosti určování hranic jednotlivých nemovitostí v následujících historických obdobích, zahrnuje často termín Rynek vývoj oblasti, jejíž hranice jsou ulice Ofiar Oświęcimskich, Szewska, Igielna a Kiełbaśnicza. Vlastní náměstí Rynek tvoří městskou dispozici se sousedícím náměstím Plac Solny na jihozápadním rohu a náměstím kolem kostela svaté Alžběty v severozápadním rohu. Na Rynek ústí deset ulic - dvě v každém rohu: ulice Świdnicka a Oławska na jihovýchodním rohu, ulice Wita Stwosza a Kuźnicza na severovýchodě, ulice Odrzańska a św. Mikołaja na severozápadě. Z náměstí Plac Solny vycházejí ulice Ruska a Eugeniusza Gepperta. Ulice Kurzy Targ prochází východní stranou a úzká ulice Więzienna severní stranou. Na jižní straně je Przejście św. Doroty měnící se v pokračující uličku Zaulek Jerzego Grotowského (dříve Ulice św. Doroty). Centrální část náměstí je obsazena blokem budov otočeným o 7° ve směru hodinových ručiček, který tvoří Stará radnice, Nová radnice a bytové domy. Ve vnitřní části této středové zástavby (v tak zvaném tretu), jsou tři uličky: Przejście Garncarskie, Przejście Żelaźnicze a Sukiennice. Napříč vedoucí ulička Zaułek Jerzego Grotowskiego pokračuje na jižní straně Rynku až do ulice Ofiar Oświęcimskich. Erb města Vratislav Model z roku 1930 - Stará radnice a tret (tržnice) (Bundesarchiv B 145 Bild-P019968)

Historie

Poloha a původní parcelace Rynku

Poloha a uspořádání Rynku souvisí s nejranějším osídlením na levém břehu Odry v rámci současných hranic Vratislavi. Podle historika umění, Mariana Morelowského, stávala v první polovině +more_století'>13. století, ještě než byla vymezena plocha Rynku, na tomto místě budova, kde se prodávalo plátno. Jerzy Hawrot zmiňuje stávající první levobřežní osídlení ve Vratislavi, táhnoucí se současnou ulicí Wita Stwosza, v úseku od kostela svatého Vojtěcha ke kostelu svaté Marie Magdalény. Druhá část osídlení se nacházela ve směru východ-západ a vedla přes ulice Wita Stwosza a św. Mikolaja. První lokaci města a jeho hlavního tržiště provedl kolem roku 1232 kníže Jindřich I. Bradatý. Rynek (1562) Rynek (1873) Rynek - západní strana (1805) Rynek - severovýchodní roh (1950) Druhá lokace proběhla mezi rokem 1241 a 11. březnem 1242 zásluhou Bolesława II. Lysého. Konečnou právní úpravu, která vytyčila rozlohu města a Rynku, provedl Jindřich III. se svým bratrem Władysławem v roce 1261.

Náměstí bylo vytyčeno na ploché terase, vzniklé erozí hornin v pleistocénu, kde jeho severní hranice byla vytyčena okrajem území zaplavovaného Odrou a jižní hranice byla dána mělkou prohlubní, kudy protékala voda při povodních. Tato terasa se nacházela ve výšce 117 m nad mořem a byla vyvýšena asi o 6,5 m nad hladinou Odry. +more Podle Małgorzaty Chorowské bylo náměstí orientováno souběžně s obchodní cestou Via Regia spojující Francii, Flandry, Porýní, střední Německo, jižní Polsko a Rus.

Rozloha Rynku

Původně bylo vratislavské tržiště vymezeno jako obdélník se stranami 600 × 480 stop. I s šířkou přilehlých ulic 660 × 540 stop (každá ulice měla šířku 30 stop). +more V průběhu následujících staletí se tyto rozměry změnily. V současné době to je 204-206 × 169-170 m a celková plocha činí 3,64 ha. Rozdíly v délkách vyplývají ze změn na jižní a západní straně náměstí. Jižní strana je nyní o tři metry kratší. Tato „odchylka“ je dána západním úsekem od ulice Przejście św. Doroty na náměstí Plac Solny. V minulosti západní stěna nárožního domu č. 12 více vyčnívala směrem k dnešnímu náměstí Plac Solny. Podobná situace se odehrála na západním bloku, který je nyní o 2,7 m kratší než byla původní strana. Poslední dvě rohové, jižní parcely, na nichž se v současné době nachází administrativní budova Santander Bank Polska S. A. (2021), byly minimálně do roku 1550 nezastavěny, což mohlo mít za následek posun původní linie rozdělení parcel.

Pro stavbu měšťanských domů byly pozemky kolem náměstí rozděleny do třiceti šesti stejných parcel: po deseti na severní a jižní straně a po osmi na západní a východní straně. Každá parcela byla široká 60 stop (18,78 m) a dlouhá 120 stop (37,56 m) po kratší straně a 240 stop (75 m) po delší straně.

V publikaci Praga, Wrocław i Kraków Jerzy Piekalski rozdělil pozemky, dle jejich využití, do pěti zón:

* Zóna I: přední část pozemku, na kterém byl dům postaven, stavba byla podsklepena nebo zapuštěna do země a nejčastěji zabírala jen část čelní strany pozemku, časem zabrala celou jeho šířku, ale byl ponechán průjezd nebo průchod na zbytek pozemku; * Zóna II: přístavby umístěné za hlavním domem - kuchyně, výrobní a skladovací prostory, řemeslné dílny - místnosti byly obvykle pět až sedm metrů dlouhé; * Zóna III: zadní budovy s užitnými a obytnými funkcemi; * Zóna IV: většinou studny a žumpy; * Zóna V: zahradní zóna, ta se ale jen zřídka nacházela v centru města.

Výše uvedené rozdělení nebylo konstantní a jednotlivé zóny a jejich prvky se měnily. Paweł Konczewski zjednodušil dělení pozemku na tři části: čelní budova, dvorní zóna domu a hospodářsko-skladová zóna.

Až do 19. +more století pozemky podléhaly různým změnám, bývaly děleny na menší části a následně se často opět spojovaly. Nakonec vzniklo šedesát nemovitostí, z nichž pět má nyní dvě čísla. V jižním a severním bloku zpočátku nebyly průchody. K vytvoření průchodu do ulice Więzienna došlo pravděpodobně ve 13. století. Průchod vedoucí do tehdejší ulice Szubieniczna (později śv. Doroty, nyní Zaułek Jerzyho Grotowskiego) byl vytvořen v polovině 14. století. Totéž platilo i o ulici Kurzy Targ, která dnes prochází východní stranou náměstí. V prvních desetiletích 13. století zde stály dřevěné budovy a samotná ulice Kurzy Targ byla v 50. letech 13. století vytyčena jako spojnice mezi Rynkem a kostelem svaté Marie Magdalény.

Rynek začal plnit své komunikační, správní a soudní funkce až po zrušení právní nezávislosti Nového Města. Do konce 13. +more století se termín fórum používal jak pro Rynek, tak i pro náměstí Nowy Targ, které bylo na území Nového Města. Teprve od roku 1327 se začal rozlišovat starý trh, tj. Rynek (aldin Markt) od náměstí Nowy Targ (nuvin Targ). V roce 1350 se poprvé objevil název ring. Olgierd Czerner uvádí, že to může být známkou dokončení budov tržnice (tretu) a vytvoření prstence kupeckých míst po obvodu náměstí. Zušlechťování Rynku bylo zahájeno ve 13. století stavbou radnice v jeho centrální části.

V roce 1995 byl Rynek zásadně zrekonstruován. V souvislosti s těmito úpravami byly objeveny základy někdejší budovy Velké váhy, zjištěna původní úroveň Rynku a nalezeny základy středověkých soukenických dílen a obchodů.

Rozvoj Rynku

Od chvíle, kdy byla plocha náměstí vytyčena, se stal Rynek centrem obchodu, kultury a společenským centrem. Rynek byl místem nejen rezidencí a bytů vratislavských patricijů a nejvlivnějších představitelů městské komunity, ale také místem setkávání všech sociálních skupin. +more Později se začali na Rynku objevovat i chudší obyvatelé, kteří se usazovali v domech uprostřed náměstí.

Radnice

První záznamy o stavbě radnice pocházejí z let 1299 a 1301. V té době již existoval takzvaný Kupecký dům, který měl sál o 2 lodích a přiléhal k dvoupatrové budově (consistorium). +more Ta byla zděná, v gotickém stylu, na západní straně s věží a scházela se zde valná shromáždění měšťanů (generali iudicum). Po roce 1328 byla k hale na její jihovýchodní straně přistavěna další budova, kde se scházela městská rada. V letech 1343-1357 byla postavena jednosálová budova Soudní komory, přiléhající k radniční budově z jihu a ke consistorium z východu. Vstup do ní byl na východní straně. V roce 1354 byla věž zvýšena a v letech 1356-1357 byly přestavěny vinné sklepy. V roce 1358 byla nad Soudní síní postavena Knížecí síň. Místnost získala dřevěný strop a zaklenutý arkýř, ve kterém byla umístěna kaple svatých Jana Křtitele a Jana Evangelisty s relikviářem svaté Doroty, patronky Vratislavi. Stará radnice (1900) Stará radnice V následujících stoletích byla radnice několikrát přestavěna a rozšířena. V roce 1428 byla přidána komora Radního kancléřství, v roce 1559 byla radniční věž opět zvýšena a zakryta stávající kupolí. Prostory radnice byly rozděleny na malé kanceláře a až do 19. století byla radnice sídlem všech městských úředníků. V roce 1853 bylo vydáno nové městské nařízení a zahájen proces evakuace úředníků. Radnice byla prohlášena architektonickou památkou a díky architektu Karlovi Lüdeckemu, konzervátorům Alwinovi Schultzovi a Hermanovi Luchsovi, se začalo pracovat na obnovení původního vzhledu interiéru. V tomto období získala radnice novogotické dekorativní prvky a v letech 1890-1891 bylo na jižní fasádu umístěno dvanáct soch významných členů městské rady a také Richarda Plüddemanna a Karla Lüdeckeho. Jejich autorem byli Oscar Rassau a Christian Behrens. Na konci třicátých let 20. století Rudolf Stein odstranil některé prvky dekoru z 19. století a nahradil je jinými prvky art deco. Ve stejném období bylo postaveno nové schodiště.

V jižní části radnice je klenutý vchod do restaurace Piwnica Świdnicka, která je jednou z nejstarších, stále aktivních restaurací v Evropě. Nejstarší zmínka o ní pochází z roku 1303. +more Byla to nejoblíbenější krčma ve městě. Od roku 1332 se tam prodávalo ječné pivo, vyráběné v pivovaru naproti hostinci, umístěném v zadní části domu „Pod Złotym Dzbanem“. Od roku 1519 byly sudy piva přepravovány z pivovaru do krčmy Piwnice Świdnicka podzemním tunelem.

Tret

Tret je jiný výraz pro místo, kde se odbýval maloobchodní prodej - tržiště. Zde se jedná o označení prostoru a budov ve středu Rynku, určených pro obchodování.

Rynek byl jedním z mála míst ve městě, kde byl povolen maloobchodní prodej. Pro tyto účely byly uprostřed Rynku postaveny tři velké budovy:

* Dům kupců (německy Kaufhaus), později znám pod názvem Sukiennice; * Smatruz (německy Schmetterhaus), jednoprostorová hala s prodejními místy, kde se obchodovalo s pekařskými výrobky a obuví; * Dům pláteníků (německy Leinwandhaus).

Dále se zde nacházely tzv. Bohaté krámy, Krámy pláteníků a Dům Velké váhy.

Bohaté krámy

Severně od Sukiennice byla prodejní místa nazývána Bohaté krámy, kde se prodávalo drahé nebo luxusní zboží. Jednalo se o prodejní místa, uspořádaná ve dvou řadách mezi kterými byl průchod (Przejście Żelaźnicze). +more Ze severu na jih je protínal další průchod. První zmínky o těchto krámech pocházejí z roku 1242 a z kupní smlouvy z 10. června 1266, ve které kníže Jindřich III. Bílý prodává ohrazenou prodejní oblast se 47,5 stánky obyvatelům města. Původně se jednalo o dřevěné stavby a teprve po roce 1373 byly na příkaz městské rady nahrazeny zděnými stavbami a pokryty taškami.

Bohaté krámy nabízely zájemcům především kovové výrobky, zejména železné tyče vážící méně než 50 kg, kosy, čepele, měď, olovo, cín, ocel, ale rovněž kamenec, vinný kámen, benátské mýdlo, dřevný olej, vosk, kmín, cukr, rýže, mandle, rozinky, anýz, fíky, pepř, zázvor, muškátový oříšek, hřebíček, skořice a šafrán. V průběhu +more_století'>15. století byly stavby zděných krámů zvýšeny o dvě podlaží a tyto krámy, přeměněné na domy se začaly v první polovině 16. století propojovat s krámy nacházejícími se na straně Przejścia Garncarskiego. Z této doby pochází portál s datem „1541“ v budově č. 10.

Strana sedlářů

Na severní straně tržiště byly původně dřevěné krámy sedlářů (první zmínky v roce 1410) a výrobců galanterie. Proto byla severní strana nazývána Stranou sedlářů (v pozdějších letech Strana zlatníků). +more Většina současných domů, nacházejících se na severní straně tržiště, pochází z 15. -17. století. Původně to byly přízemní dřevěné krámy, později patrové cihlové obytné prostory, sousedící s dvoupodlažní zděnou severní stěnou Smatruzu. V následujících letech byly stavby přeměněny na vícepodlažní domy. Frontová linie vybudovaných zděných staveb, na pozemcích č. 17-23, se nacházela více než 6 m před Smatruzem. Po roce 1824, kdy byl Smatruz zlikvidován, majitelé domů na této straně tržiště uvolněné pozemky od města za 21 000 tolarů odkoupili a rozšířili své budovy ve stylu pozdně klasicistní architektury.

Během Druhé světové války, v roce 1945, byly domy v této části Rynku výrazně poškozeny. Domy č. +more 7, 13 a 14 byly zcela zničeny a domy č. 20/21, 22, 23 včetně nárožní budovy č. 24 vyhořely. První plány na rekonstrukci a renovaci domů byly zpracovány ve Vratislavském ateliéru památkové péče pod dohledem Edmunda Małachowicze. Tyto plány nebyly realizovány. Následné plány byly vytvořeny v letech 1955-1959 ve společnosti Miasto-projekcie-Wrocław, pod vedením Stanisława Koziczuka. Autory jednotlivých domů byli architekti Jadwiga Grabowska-Hawrylak (domy č. 7, 8), Stefan Müller (domy č. 9, 20, 21, 22), Anna Fus-Zaorska (domy č. 13, 14) a Stanisław Koziczuk (domy č. 15, 16, 17, 18, 19). Projekt byl realizován v letech 1957-1959. Na konci roku 1953 bylo rozhodnuto, že domy č. 23-26 se stanou sídlem Svazu polských spisovatelů, Sdružení polských umělců a designérů a Sdružení polských architektů. Za tímto účelem bylo nutné přestavět (snížit) dochované stavby domů č. 25 a 27 na úroveň domů č. 23 a 24. Dům tvůrčích spolků byl postaven v letech 1956-1959.

Domy po obvodu Rynku

Nejstarší zástavba na západní straně Rynku +more7. jpg|náhled'>Rynek č. 5 Západní strana Rynku Rynek č. 6 (U Zlatého slunce) Rynek č. 1 Rynek č. 2 (U Gryfů) Rynek č. 7 (U Blankytného slunce) Rynek č. 3 Rynek č. 8 (U Sedmi kurfiřtů) Rynek č. 4 Dům č. 9-11 (Santander Bank Polska S. A. )Původní stavby po obvodu Rynku byly dřevěné, často skeletové a nezabíraly celou šířku pozemku. První stavby byly postaveny na pozemcích označených čísly od 5 do 7 a za nejstarší je považován dům na parcele č. 6. Stěny těchto budov byly obvykle vyrobeny z kůlů nebo opletení, z obou stran pokryté hlínou. Budovy o rozloze více než 30 m² měly podlahy dřevěné nebo hliněné.

Cihlové stavby se objevily v polovině 13. +more století a první byly postaveny na pozemcích č. 8, 17, 24 a 52, zatímco domy č. 17 a 24 měly čtyřstranný půdorys s kratší stranou obrácenou na náměstí. Dům čp. 17 je pravděpodobně datován do druhé čtvrtiny 13. století. Byla to budova s jednoprostorovou místností podepřenou dvěma sloupy a krytou šesti poli křížové klenby. Další dvě budovy č. 8 a 52 měly dvě místnosti kryté stropem, přičemž druhá místnost byla o 1/3 menší než první a měla klenbu. Tyto dva domy byly postaveny ve druhé polovině 13. století. První hrázděné a zděné stavby byly postaveny na parcelách č. 6 a 12. K rozšíření zbývajících parcel a budov na nich postavených došlo ve 14. a 15. století. Nejpomaleji se vyvíjela severní strana, kde jednotlivé nemovitosti, původně široké 60 stop, přežily až do 14. století. Domy postavené ve 13. století se rozměrově lišily; měli od 50 do 200 m², a to v důsledku dělení majetku dědictvím.

Zděné domy byly obvykle dvoupodlažní, méně často třípodlažní a jejich přízemí byla zapuštěna do hloubky asi 0,6 až 1 m (maximálně do 1/3 své výšky), koncem 13. století byla zcela pod úrovní terénu. +more Tyto prostory byly zakryty klenbami. První patra byla obvykle vysoká 2,6 až 3,2 m a jednalo se o vytápěné obytné místnosti. V některých domech byla druhá podlaží vysoká až 4 m, což může svědčit o jejich reprezentativních nebo skladovacích účelech. Místnosti v prvních patrech byly osvětleny štěrbinovými okny, vyšší patra prosvětlena většími, jedno nebo dvoukřídlovými okny, zakrytými půlkruhovými, špičatými oblouky nebo oculusy. Fasády prvních domů byly vytvářeny z kompozičně nezávislých částí rozdělených panelovým vlysem nebo římsou. V jednoprostorových budovách byl vchod na straně domu a vedl nejčastěji do haly, ve dvouprostorových domech byly u jedné z bočních stěn dva vchody vedle sebe. Přízemní část průčelí měla obvykle horizontální kompozici s jasným členěním oken a zvýrazněním jejich napodobenin.

Podkroví s vysokými střechami obvykle sloužilo jako skladovací prostory. Mezi patry byly dřevěné stropy a nad přízemím klenby. +more Vstup do budovy byl umístěn jak vpředu, tak vzadu, a vchod do horních pater byl v zadní části budovy a nejčastěji zde byly další dřevěné schody. Doposud bylo objeveno 23 takových domů [25]. Tyto budovy byly často, v důsledku závětí a prodejů, rozděleny na poloviny, čtvrtiny nebo třetiny, posléze často opět spojovány do větších nemovitostí. Největší aktivita při stavění nových domů probíhala na západní straně, kde již na konci 13. století došlo ke kompaktní zástavbě domy. Většina prvních domů měla své štíty obrácené k náměstí a měly různé délky bočních stěn. Domy byly v každém patře jak jednoprostorové (např. č. 4, 6, 8, 12, 17, 24, 26, 33, 41, 43, 59), tak i dvouprostorové (4, 6, 12 a 24). Na pozemcích č. 5, 7, 22/23, 48/49, 52, 60 stály domy s hřebenovým uspořádáním.

Na konci 13. století byly budovy na parcelách č. +more 7, 22/23 rozšířeny o zadní křídla a dům č. 48/49 byl rozdělen na dva jednoprostorové a dvoukřídlé domy. Některé domy měly v přední stěně více než jeden vchod: č. 60 měl dva vchody, č. 48/49 tři vchody a č. 7 čtyři vchody. Rohový dům č. 41 měl jeden vchod z Rynku, ale sedm z ulice Wita Stwosza. Tyto domy byly uvnitř nejčastěji rozděleny dřevěnými příčkami. Některé domy ze 13. století byly pokryty architektonickým polychromem sestávajícím ze dvou vrstev malby, tj. červeného podkladu a bíle natřených spár.

Domy postavené ve 13. století patřily zástupcům zámožnějších profesních skupin měšťanů. +more Tyto skupiny byly čtyři a souvisely s trhem. Jižní a západní strana Rynku, ulice Ofiar Oświęcimskich a Kiełbaśnicza byly obsazeny měšťany, kteří se zabývali obchodem, domy na ul. Kotlarska patřila k bohatým stánkařům. První část ulice Wita Stwosza, ve středověku známá jako Między Złotnikami, byla obývána zlatníky; v okolí ulice Kuźnicza žili výrobci zbroje. Nejhonosnější domy patřily patriciátu, který vlastnil pětadvacet domů na západní a jižní straně, devět na severní a totéž na východní straně Rynku, další také na Kurzym Targu.

Plocha náměstí byla vydlážděna a před severním a východním blokem byla položena dřevěná prkna. Na konci 13. +more století se díky navážení vrstev odpadu, písku a suti zvedla úroveň Rynku téměř o 2 m. Z tohoto důvodu byly před domy postaveny zděné verandy. První takové stavby byly postaveny ve třetí čtvrtině 13. století. Verandy zabraly další čtyři metry prostoru náměstí. Nejčastěji to byly vyčnívající místnosti s výškou dosahující prvního patra a ty vyčnívaly nad úroveň země o několik desítek centimetrů. Boční a přední stěny byly stavěny z cihel ve dvouřadém nebo nepravidelném vzoru a byly složeny ze sloupů, jejichž oblouky spočívaly na středových a arkádových podpěrách. Některé z nich byly pokryty malířským nátěrem sestávajícím z červeného pozadí a bíle natřených spár. Verandy byly zakryty plochou střechou, ze které byly do prvního patra přístupné dřevěné nebo kamenné schody. Do místností v přízemí (zapuštěné do země po zvýšení úrovně náměstí) se vstupovalo dveřmi v přední stěně domu. V polovině 14. století, kdy se úroveň terénu Rynku zvedla z původního stavu o 3 m a dosáhla současné úrovně, se verandy začaly likvidovat. Tehdy dosáhl počet domů současného stavu.

Ve 14. století byly domy na Rynku převážně dvoukřídlé nebo dvoupodlažní se samostatným suterénem (původně bývalým přízemím) a jedním patrem. +more Hala v přízemí byla často využívána jako dílna, skladiště zboží nebo velkoobchod. Do haly často vedla vstupní brána. Po požárech v letech 1344, 1349 a 1360 městská rada, dne 26. srpna 1363, nařídila bezpodmínečné přestavění dřevěných domů na Rynku na zděné. V 15. a 16. století byly místnosti v zadním traktu domu přestavovány a dostávaly žebrovou nebo hvězdicovou klenbu. V těchto místnostech bylo uloženo nejcennější zboží a obchodní knihy. V této části domu byl také průchod do dvora. Koncem 15. a začátkem 16. století získávaly domy nová patra a pokoje sloužily k různým účelům. Ve větších domech byly místnosti s reprezentativní funkcí, například v domě „Pod Siedmioma Elektorami“ (U Sedmi kurfiřtů). Nárůstem počtu obyvatel domu, služebnictva nebo učňů a tovaryšů vznikla potřeba zvýšit počet obytných místností. K zadní části domů byly přistavovány přístavby, ve kterých byly prostory i pro kuchyň, také podkroví byla upravována pro obývání.

V 16. století začaly v důsledku rekonstrukcí dostávat domy na Rynku široké čelní fasády s horizontálním vrcholem, např. +more dům č. 60, který byl zakončen stupňovitými štíty. Renesanční období přineslo významné změny v architektuře zastřešení budov. Vysoké střechy byly nahrazeny plochými terasami s věžovými pavilony a atikou složenou z půlkruhových a čtvrtkruhových štítů. Těmito změnami prošel zejména dům „Pod Złotą Koroną“ (U Zlaté koruny). Během renesance získaly domy lepší přístup do patra, schodiště se stavěla uvnitř budovy, v její střední části. Přístupy do dalších pater byly umístěny v různých částech budovy. Obytné místnosti v patrech dostaly působivější vzhled, trámové nebo kazetové stropy byly pokryty malovanými ornamenty s květinovými motivy a mramorovými nebo figurálními scénami. Ve druhé polovině 16. století dostaly fasády domů podobu holandského manýrismu, štíty zdobily propracované siluety z ohnutých pásů ozdobného kroužku nebo ozdob ve formě reliéfů zobrazujících zvířata (dům č. 2 „Pod Gryfami“). Koncem 16. století se výzdoba fasád domů změnila z příhradového členění na zdůraznění horizontálního členění. V období baroka (přelom 16. a 17. století) dostaly štíty domů novou podobu odstraněním jejich mezipodlažních předělů a přidáním ozdobných prvků, obvykle kamenných, s motivem volut a figurální reprezentace.

Do konce 19. +more století prošly domy na Rynku různými změnami, které byly důsledkem zavedení nových architektonických stylů. Od renesance (dům „Pod Złotą Koroną“ na ulici Garncarska č. 8) až do pozdního baroka, například domy č. 18 a 46.

Na počátku 20. +more století byla díky konzervátorům a architektům věnována větší pozornost ochraně památek a architektonickým změnám, které ničily architektonické dědictví Vratislavi. Jedna z prvních publikací proti demolici starých domů vyšla v roce 1904 pod názvem Das Haus zur Goldenen Krone a jeho autor L. Burgemeister se postavil proti demolici renesančního domu č. 29 kvůli stavbě dalšího obchodního domu. Ve 30. letech 20. století vydal vratislavský konzervátor a stavební poradce Rudolf Stein dvě knihy o měšťanských domech a jejich vzhledu v roce 1800. Jeho zásluhou zmizely v roce 1935 z fasád domů na Rynku tabule zakrývající budovy a znetvořující jejich historickou hodnotu. Díky novému trendu byly obnoveny fasády obchodního domu Barasch Brothers, restaurovány fasády domů č. 45, 16 a štítu domu č. 15 a obnovena fasáda domu č. 55. Největší kontroverze vzbudila stavba bankovní budovy č. 10/11 od Heinricha Rumpa v letech 1929-1931. Modernistický design se výrazně střetl s historickými domy na Rynku a to nejen stylem, ale i výškou.

Během Druhé světové války, v roce 1945, bylo zničeno přes 60 % budov v okolí Rynku, přežilo jich pouze sedmnáct. V roce 1953 bylo rozhodnuto o výstavbě větších historických souborů, včetně domů na Rynku. +more Tyto práce vycházely ze studií zpracovaných v letech 1949-1952 pod dohledem Emila Kalikiho z Městského úřadu územního plánování. Jejich cílem byla přestavba nebo renovace starých budov převážně pro bytové účely a v přízemí pro služby. Práce zahrnovaly demolici mnoha zadních hospodářských budov a sjednocení čelních fasád domů. Pouze tři domy byly přestavěny pro nebytové účely: dům č. 29 pro projekční kanceláře, domy č. 23-27 pro Dům kreativních spolků a domy ve středu náměstí č. 7/8. Celkem bylo zrekonstruováno 24 domů v jejich historické podobě, 11 bylo vystavěno nebo přestavěno a 13 opraveno. Do roku 1955 byla většina domů zrekonstruována, ale bez dekoru fasád. Tyto rekonstrukce byly ve většině případů neúplné, vynucené zachovanými ocelovými prvky konstrukce nebo architektonickými detaily, které byly přesunuty na exponovanější místa: např. malovaný strop ze zadní místnosti domu č. 47 byl přesunut do přední místnosti, do přední části přesunut portál ze dvora v domě č. 20 a do štítu domu č. 4 byl vložen portál z paláce Schreyvoglia. Mnoho fasád, hlavně na nejvíce poškozené severní a jižní straně náměstí, dostalo zjednodušenou výzdobu. Barevné provedení všech čelních fasád náměstí vytvořili: Aleksander Jędrzejewski, Stanisław Pękalski a Władysław Wincze.

Hospodářské budovy, sousedící s domy v jejich zadní části, byly ve většině případů odstraněny a fasády směřující do dvora dostaly nové kompozice. Posledním domem, postaveným od základů, v letech 1992-1994 byl dům „Pod Złotym Psem“ (U Zlatého psa).

Západní strana

Na západní straně náměstí, známé také jako Strana sedmi kurfiřtů (německy: Sieben-Kurfürsten-Seite), dříve „Przy Budce“ nebo „Przy Wadze“, se nachází nejvíce původních památek - domy renesanční a manýristické, původně gotické. V této části je 8 domů a na nejjižnější parcele kancelářská budova, jeden z prvních mrakodrapů ve Vratislavi (v současné době pobočka banky Santander Bank Polska S. +moreA. ). Parcely západní strany zasahují až do ulice Kiełbaśnicza.

Nejstarším domem, pocházejícím z první poloviny 13. +more století, je dům č. 8 - „Pod Siedmioma Elektorami“ (U Sedmi kurfiřtů), přestavěný a rozšířený v rámci své parcely o jednu část na přelomu 15. a 16. století. Ze 13. století pochází dům č. 3 - „Pod Złotym Orłem“ (U Zlatého orla) s renesančními a manýristickými rysy a dům č. 5. Ve 14. století byl postaven dům č. 7, nyní známý jako dům „Pod Błękitnym Słońcem“ (U Blankytného slunce), tehdy jednopatrový (cca 10,5 m) a dům č. 1. V roce 1575 byl dům č. 5 přestavěn ve stylu italského manýrismu. V jeho středu byl umístěn portál a nový sál zabíral dvě třetiny šířky budovy, fasáda byla bohatě zdobena dekorativním štukem. Ve stejném období byl postaven štítový dům č. 9 s portálem na pravé straně a okny s rámy zdobenými obdélníkovými a čtvercovými motivy. Jeho štít byl rozdělen na tři části a každé patro bylo odděleno římsou. V roce 1587 byl dům č. 2 („Pod Gryfami“) přestavěn městským stavitelem Fryderykem Grossem. V té době měl dům průchod v ose budovy a v přední části byl o něco širší (ve středověku a 16. století). V zadní části byly dvě pole gotických křížových a žeberních kleneb. Byla to jedna z největších budov na Rynku; měla pět oken, tři nadzemní podlaží, dvě úrovně suterénu a pět úrovní střechy.

V následujících staletích domy v této části Rynku sloužily obytným funkcím včetně domu č. 8 („Pod Siedmioma Elektorami“). +more V roce 1672 získal dům palácový charakter. Gotické stropy byly překryty štukem, ve středu fasády byl umístěn barokní portál brány a čelní fasáda byla pokryta obrazy. Mezi sloupy v 1. a 2. patře byly portréty císaře Leopolda I. a sedmi kurfiřtů, ve 3. patře byly do nik mezi sloupy umístěny starožitné busty. Podobná palácová fasáda byla provedena v roce 1727 na domě č. 6. („Pod Złotym Słońcem“). Další velké přestavby proběhly v roce 1804 (fasáda domu č. 1) a v roce 1805 (dům č. 7). V roce 1837 byly zbořeny domy č. 10 a 11 a na jejich místě byla postavena nová čtyřpatrová budova v klasicistním stylu. Na přelomu 19. a 20. století se začaly používat ocelové konstrukce, které umožňovaly stavbu budov s tenkými stropy a velkými okenními otvory. V té době byl zbořen dům č. 1 a na jeho místě byl postaven obchodní dům Geschäftshaus Ludwig Wittemberg ve stylu akademické moderny. K posledním zásadním změnám na západní straně došlo v roce 1929, kdy byl zbořen renesanční dům č. 9 a budova č. 10/11 a na jejich místě byla postavena desetipatrová bankovní a administrativní budova (nyní pobočka banky Santander Bank Polska S. A. ). V roce 1935 byly díky Rudolfu Steinovi provedeny restaurátorské práce na domě č. 2 („Pod Gryfami“). První práce začaly v roce 1933 po požáru domu. V souladu s tehdejším trendem obnovy původních vzhledů historických domů byly na fasádě budovy, dle kreseb H. Mützela z roku 1824, restaurovány staré římsy, z portálu ze zadní části budovy byly přesunuty staré erby a na štítu domu byly renovovány a doplněny zvířecí reliéfy. Jejich autorem byl sochař Johannes Kiunka, který také prováděl restaurátorské práce v domě č. 6, zejména restaurování štuků a obrazů na stropech v prvním patře.

Během Druhé světové války utrpěla západní strana Rynku nejmenší škody. Pouze dům č. +more 4 byl zcela spálen, dům č. 3 byl částečně poškozen a dům č. 8 byl mírně poškozen (zejména polychromie na fasádě). Poškozené domy byly přestavěny v roce 1953. Jejich autory byli architekti Maria Mirosława Czyżewska, Edmund Małachowicz, Józef Rachwalski (dům č. 4) a Emil Kaliski - dům č. 3. Současně byla zbourána historická přístavba sousedící s domem č. 2, z důvodu nedostatku finančních prostředků na její obnovu a další bytové potřeby.

Domy na západní straně Rynku:

* Dům na Rynku č. 1 * Dům na Rynku č. +more 2 - „Pod Gryfami“ (U Gryfů) * Dům na Rynku č. 3 * Dům na Rynku č. 4 - „Pod Złotym Orłem“ (U Zlatého orla) * Dům na Rynku č. 5 * Dům na Rynku č. 6 - „Pod Złotym Słońcem“ (U Zlatého slunce) * Dům na Rynku č. 7 - „Pod Błękitnym Słońcem“ (U Blankytného slunce) * Dům na Rynku č. 8 - „Pod Siedmioma Elektorami“ (U Sedmi kurfiřtů) * Dům na Rynku č. 9-11.

Jižní strana

Jižní strana se nazývala „Strona Złotego Pucharu“ (česky „Strana Zlatého poháru“, německy „Goldene-Becher-Seite“), dříve také „Pod Starą Szubienicą“ (česky „U Staré šibenice“, německy „Beim Alten Galgen“). Budovy zde jsou do značné míry volnou rekonstrukcí v poválečném období (1952-1960). +more Velkou část tvoří bývalé secesní nebo modernistické obchodní domy, skryté za pseudohistorickou fasádou. Jižní strana Rynku Rynek č. 13 Rynek č. 18 Nejstaršími budovami na jižní straně jsou domy č. 12, 17 a 24. Zděný dům č. 12 byl postaven ve 13. století jako náhrada dřevostavby. Další dva domy byly postaveny na obdélníkovém půdorysu, kratší stranou k Rynku. Dům č. 17 je pravděpodobně datován do druhé čtvrtiny 13. století. Jednalo se o budovu s jednoprostorovou místností, nesenou dvěma pozdně románskými sloupy a krytou šesti křížovými klenbami. Dům č. 24 byl postaven z cihel v polokřížové vazbě. Na konci 13. století byly také postaveny domy č. 21, a 23 („Pod Zieloną Dynią”) a č. 26 („Pod Złotym Pucharem”). Zbývající domy pocházejí ze 14. století. Jednou z největších budov byl dům č. 19. V jeho sklepní části byly dva kamenné, hranaté pilíře, nesoucí šest křížových klenutých stropů a celá místnost měla rozměry 13 × 12,4 m. Prostorné byly i pokoje v přízemí. Na konci 16. století byly přestavěny fasády dvou domů č. 27 a 28 o šířce čtyř okenních os. Dostaly pozdně renesanční podobu a ve štítu manýristickou formu. Ze stejného období pochází i portál v domě č. 12 (v současné době na ulici Biskupia č. 11) s rysy nizozemského manýrismu. V období baroka bylo přestavěno několik domů, včetně fasády domu č. 20, která mu dává barokní podobu. Stopou této přestavby je datum „1689“ umístěné na zachovalém portálu vedle latinské nápisu a datum první přestavby „1542“. Dům č. 18 byl přestavěn po roce 1737. Jeho fasáda byla nejbohatší a nejvýstavnější v celé Vratislavi. Ve třetí čtvrtině 19. století, v důsledku stále bohatší části majitelů domů, kteří získali svůj majetek na rozvíjejícím se průmyslu a obchodu, bylo mnoho domů přestavěno nebo se výrazně změnil vzhled jejich fasád. Podstatnými změnami prošel dům č. 14, fasády byly změněny i na domech č. 16 a 26. V následujících letech 1876-1895 byly zbořeny domy č. 15, 24, 25 a 28 a na jejich místě byly postaveny nové budovy, některé v neorenesančním stylu, např. dům č. 24. Na přelomu 19. a 20. století se začaly používat ocelové konstrukce, které umožňovaly stavbu budov s tenkými stropy a velkými okenními otvory. Během tohoto období byly zbourány domy č. 12, 13, 15 (opět), 20, 22, 23, 26, 27 a znovu č. 28. Některé nové budovy byly během stavby kombinovány se sousedními budovami, aby se získalo více komerčních prostor, například domy č. 27-28. Další využily při stavbě ocelové konstrukce (č. 12, 13, 20 a 22). Nový dům č. 22 byl postaven v eklektické podobě. Domy č. 12 a 25 dostaly novobarokní podobu, dům č. 23 byl postaven ve stylu akademického modernismu a domy č. 13 a 20 ve stylu secese. V roce 1927 byl na této jižní straně Rynku zbourán nejužší dům č. 21 a na jeho místě postavena pětipodlažní modernistická budova se širokými čtyřdílnými okny.

Koncem Druhé světové války byla jižní strana výrazně poškozena. Domy č. +more 16, 17, 18, 19 a 24 byly zcela zničeny a domy č. 20, 22 a 26 vyhořely. Po roce 1956 byl dům č. 15 kompletně zrekonstruován podle návrhu Emila Kaliského.

Domy na jižní straně:

* Dům na Rynku č. 12 * Dům na Rynku č. +more 13 * Dům na Rynku č. 14 * Dům na Rynku č. 15 * Dům na Rynku č. 16 * Dům na Rynku č. 17 * Dům na Rynku č. 18 * Dům na Rynku č. 19 - „Pod Starą Szubienicą“ (U Staré šibenice) * Dům na Rynku č. 20 * Dům na Rynku č. 21 * Dům na Rynku č. 22 - „Pod Złotym Dzbanem“ (U Zlatého džbánu) * Dům na Rynku č. 23 - „Pod Zieloną Dynią“ (U Zelené dýně) * Dům na Rynku č. 24 * Dům na Rynku č. 25 * Dům na Rynku č. 26 - „Pod Złotym Pucharem“ (U Zlatého poháru) * Dům na Rynku č. 27-28.

Východní strana

Na této straně jsou domy od č. 29 do 41, dříve byla tato strana známá pod názvy „Strona Zielonej Trzciny” nebo „Strona Zielonej Rury” (česky Strana Zeleného rákosí nebo Strana Zelené roury, německy Grüne-Rohr-Seite). +more Její název pravděpodobně pochází ze vzhledu studny, známé jako „Studnia Zielonej Rury” (Studna Zelené roury), která se nacházela před domem č. 35. Východní strana Rynku Rynek č. 31-32 (Feniks) Rynek č. 33 Rynek č. 36-37 Rynek č. 40 Rynek č. 41 (U Zlatého psa) Východní stranu protíná ulice Kurzy Targ, která spojuje Rynek s ulicí Szewska a vznikla jako spojnice Rynku s kostelem svaté Marie Magdalény. V nejnovějším archeologickém výzkumu Roland Mruczek dokazuje, že tato ulice, na rozdíl od toho, co předpokládali dřívější badatelé (Czerner, Eysymontt), nebyla založena ve stejném období jako Rynek, ale vznikla o několik desítek let později (v polovině 13. století). Na počátku 13. století byla mezi domy č. 32 a 33 (mírně před frontovou linií) budova neznámého účelu a tvaru. Poté, téměř na stejném místě, byla postavena dřevěná, hrázděná stavba, 6 m dlouhá budova s podsklepením. Za ní byla postavena užitková budova postavená také v hrázděné konstrukci, dlouhá přibližně 7-8 m a zahloubena do hloubky 1,4 m. Budova krátce po postavení vyhořela. Před hlavním domem, stojícím mezi pozemky č. 32 a 33, byla přibližně 6,5 m západně od čelní linie postavena budova s komerční funkcí, přibližně 4,35 m dlouhá a zahloubena do hloubky 0,3 m. Za přístavkem byly další dvě dřevěné konstrukce. Všechny budovy shořely současně. Po roce 1223 byla na konci dnešní ulice Kurzy Targ postavena další budova s verandou, širokou 2,8 m. V polovině 13. století se začala budovat dřevěná cesta spojující Rynek s ulicí Szewska.

Rohové domy č. 33 a č. +more 41 („Pod Złotym Psem“) patří k nejstarším domům na této straně Rynku a jejich stavba sahá až do konce 13. století. Zbývající domy byly postaveny ve 14. a 15. století. Během renesance, v roce 1523, prošel dům č. 29 („Pod Złotą Koroną“) důkladnou rekonstrukcí. Budova, pravděpodobně díky italskému staviteli Vincenzio da Parmataro, získala architektonické rysy lombardského počátku renesance. V té době byla postavena dvoudílná budova na půdorysu protáhlého obdélníku s vnitřním nádvořím. Nárožní křídlo sousedící s Rynkem mělo čtyři podlaží se dvěma okny a s průchozí vstupní halou uprostřed, šestiosou fasádou z Rynku a tříosou fasádou z jihu. V roce 1713 proběhla zásadní rekonstrukce v nejstarším domě v této části Rynku, v domě č. 41 („Pod Złotym Psem“), která mu poskytla barokní vzhled s původně jedním a poté dvoupodlažním arkýřem, zastřešeným ve své ose střechou ve tvaru cibule. Koncem 18. století se fasády některých domů začaly přizpůsobovat novému klasicistnímu stylu. Tento proces začal fasádami domů č. 42 a 58 a v roce 1794 byl přestavěn druhý nejstarší dům č. 33 na východní straně. Jeho projektantem byl Carl Gotthard Langhans. Čtyřpodlažní budova získala charakteristické široké rustikální pruhy v úrovni přízemí a užší v dalších patrech. Ve třetí čtvrtině 19. století došlo k přestavbě nebo výrazným změnám vzhledu fasády mnoha domů, včetně domů č. 32, 38 a 40. Fasády dostaly neorenesanční podobu - zejména se tím vyznačuje arkýř s věžičkou v domě č. 32. Z tohoto období přestaveb domů vyzdvihuje Olgierd Czerner návrh fasády domu č. 34. Byla navržena v roce 1866, měla novorománsko-novogotický styl, a odkazovala na architekturu 13. století. Dům měl mít tři patra, přičemž čtvrté patřilo štítové zóně. Strany štítu měly odkazovat na románsko-gotickou architekturu v Lombardii. Tento projekt ale nebyl realizován. V letech 1876-1895 byly zbořeny domy č. 31 a 35 a na jejich místě postaveny novobarokní domy. V roce 1884 byla na arkýři domu č. 41 provedena nástavba. Na přelomu 19. a 20. století, kdy se začaly používat ocelové konstrukce, byly zbořeny domy č. 29, 30, 31 (opět), 32, 34, 36, 37, 39 a 40. Na místě domů č. 31 a 32 byl v roce 1904 postaven největší obchodní dům ve Vratislavi, „Obchodní dům Gebrüder Barasch“. V té době byly nemovitosti č. 36 a 37 sloučeny pro potřeby nového obchodního domu „Gerson Fränkel“ a na místě domů č. 39 a 40 byl postaven obchodní dům „Louis Lewy“. Ve stejném období byly přestavěny fasády domů č. 30 a 34, které získaly novobarokní podobu a v roce 1896 byl renesanční portál, dříve umístěný na nádvoří budovy, přesunut na fasádu domu čp. 33.

V roce 1945 bylo zničeno na této straně Rynku několik domů: č. 36/37, 35 a 41, domy č. +more 29, 39 a 40 vyhořely. V roce 1950 byly domy č. 36/37 přestavěny jako první ze všech domů na Rynku. Dům č. 29 byl přestavěn v letech 1957-1960. Jeho projektantem byli Zbigniew Politowski a Stanisław Zakrzewski. Budova byla přestavěna tak, aby připomínala dům z doby před rokem 1906, s podkrovím a renesančním portálem přesunutým z domu č. 28 na ulici Kazimierza Wielkiego. Po roce 1956 byl zrekonstruován dům č. 38.

Domy na východní straně:

* Dům na Rynku č. 29 - „Pod Złotą Koroną“ (U Zlaté koruny) * Dům na Rynku č. +more 30 - „Stary Ratusz“ také „Pod Polskim Królem“, „Pod Królem Augustem“ (Stará radnice také U polského krále, U krále Augusta) * Dům na Rynku č. 31-32 - Družstevní obchodní dům - „Feniks“ * Dům na Rynku č. 33 * Dům na Rynku č. 34 - „Pod Złotą Gwiazdą“ (U Zlaté hvězdy) * Dům na Rynku č. 35 * Dům na Rynku č. 36-37 * Dům na Rynku č. 38 * Dům na Rynku č. 39-40 * Dům na Rynku č. 41 - „Pod Złotym Psem“ (U Zlatého psa).

Severní strana

Severní strana zahrnuje domy č. 42-60. +more Dříve byla označována jako „Strona Targu Łakoci” (Strana Trhu lahůdek, německy Naschmarkt-Seite) a její název se odvíjel od druhu zboží, prodávaného na této straně náměstí (potraviny, ovoce, tuky). Nejstarší stavbou zde je dům č. 52 „Pod Złotą Kotwicą” („U Zlaté kotvy“) a dům č. 43 „Pod Złotym Pelikanem“ („U Zlatého pelikána“) z druhé poloviny 13. století. Ze stejného období pocházejí domy č. 48 a 49, které vznikly rozdělením jedné budovy. Severní strana Rynku 2016 Wrocław, Rynek č. 42/43 Rynek č. 44 („Pod Złotym Jeleniem“) Rynek č. 46 Rynek č. 48, 49, 50 Rynek č. 59 Dispozice místností v domě č. 52 byla podobná jako v domě č. 8. Jedna místnost měla rovný strop a vedle ní byla druhá, o 1/3 menší s klenbou. Dům byl postaven pravděpodobně ve druhé polovině 13. století. V polovině 14. století byla z velké místnosti oddělena menší a přidána zadní, užší přístavba. Z konce 13. století pocházejí domy č. 48 ("Pod Głową św. Jana“), č. 49, č. 58 („Pod Złotą Palmą“), dům č. 59 („Pod Czarnym Orłem“) a dům č. 60. Zbývající domy byly postaveny ve 14. a 15. století. Jedním z nejužších domů na Rynku byl dům č. 55, měl dvě okenní osy zakončené dvoupatrovým štítem. V roce 1672 dostala fasáda domu č. 46 novou, barokní podobu a také jeho interiéry byly přestavěny v barokně-klasicizujícím stylu. Klasicistní podoby byly poprvé použity v roce 1775 při rekonstrukci fasády domu č. 42 („Pod Złotą Trójcą Świętą“, také znám pod názvy „Pod Trójcą Świętą“, německy Dreifaltigkeit nebo „Apteka pod Podwójnym Złotym Orłem“). Tehdy dostal podobu třípodlažního domu s dvoupodlažním podkrovím, krytým mansardovou střechou. Dalším domem přestavěným v tomto stylu byl dům „Pod Złotą Palmą” (v roce 1780). Ve třetí čtvrtině 19. století, v důsledku stále bohatší skupiny majitelů domů, získajících své finanční postavení na rozvíjejícím se průmyslu a obchodu, bylo mnoho domů přestavěno nebo se výrazně změnil vzhled jejich fasády. Byly mezi nimi domy č. 45, 47, 49, 51, 57 a 60. Rekonstrukce zaměřené na rozšíření komerčních prostor v přízemí se nesly v duchu novorenesance. V letech 1876-1895 byly zcela zbořeny domy č. 43, 48 a 52. Na jejich místě byly postaveny domy v novorenesančním (č. 48) nebo v eklektickém stylu (domy č. 43 a 52). Na přelomu 19. a 20. století se začaly používat ocelové konstrukce, které umožňovaly stavbu budov s tenkými stropy a velkými okenními otvory. V tomto období byly zbourány domy č. 50, 56 a 57 a opětovně domy č. 48 a 49. Fasáda domu č. 48 („Pod Głową św. Jana”) byla změněna v duchu akademické moderny. Projektantem, podobně jako domů č. 48 a 49, byla kancelář Schlesinger & Benedict.

Během Druhé světové války, v roce 1945, byly na severní straně zcela zničeny domy č. 51, 55, 56 a 57 a štíty domů č. +more 44, 53 a 54, domy č. 42 a 43 vyhořely. V letech 1952-1953 byl pod dohledem architekta Emila Kaliskiho připraven projekt rekonstrukce domů č. 42 a 43 a v letech 1954-1955 byla provedena jejich rekonstrukce. V roce 1953 připravil architekt Witold Skowronek projekt rekonstrukce domu č. 44 a Edmund Małachowicz rekonstrukci domu č. 51. V roce 1955 byly, ve varšavské kanceláři Ateliér památkové péče, pod dohledem architekta Jacka Cydzika, připraveny plány na rekonstrukci domů č. 53-57 [110]. Po roce 1956 byly budovy kompletně zrekonstruovány (domy č. 45, 46, 47, 59) nebo byly znovu zbourány a přestavěny (dům č. 52).

Domy na severní straně:

* Dům na Rynku č. 42 - „Pod Złotą Trójcą Świętą“ - také „Pod Trójcą Świętą“ (U Zlaté Nejsvětější Trojice nebo také U Svaté trojice) * Dům na Rynku č. +more 43 - „Pod Złotym Pelikanem“ (U Zlatého pelikána) * Dům na Rynku č. 44 - „Pod Złotym Jeleniem“ (U Zlatého jelena) * Dům na Rynku č. 45 * Dům na Rynku č. 46 * Dům na Rynku č. 47 - „Szwedzka Sień“ (Švédská síň) * Dům na Rynku č. 48 - „Pod Głową św. Jana“ (U hlavy sv. Jana) * Dům na Rynku č. 49 * Dům na Rynku č. 50 * Dům na Rynku č. 51 - „Pod Złotym Półksiężycem“ (U Zlatého půlměsíce) * Dům na Rynku č. 52 - „Pod Złotą Kotwicą“ (U Zlaté kotvy) * Dům na Rynku č. 53 * Dům na Rynku č. 54 - „Pod Drzewem Morwowym“ (U Moruše) * Dům na Rynku č. 55 * Dům na Rynku č. 56 * Dům na Rynku č. 57 - „Pod Złotym Pokojem“ (U Zlaté komnaty) * Dům na Rynku č. 58 - „Pod Złotą Palmą“ (U Zlaté palmy) * Dům na Rynku č. 59 - „Pod Czarnym Orłem“ (U Černého orla) * Dům na Rynku č. 60.

Domy altaristů

Za severozápadním rohem Rynku byl dříve hřbitov obklopující kostel svaté Alžběty, postavený před rokem 1254. Na tomto pozemku, podél ulice Odrzańska a śv. +more Mikolaja, byly ve středověku postaveny jednopatrové domy pro altaristy. V období baroka a renesance byly přestavěny, propojeny a vznikly nakonec dva domy, které byly v roce 1728 spolu propojeny barokním portálem (původně i s vraty) od architekta Christopha Hacknera. Domy jsou známé pod jménem „Jaś i Małgosia“. Domy altaristů, v pozadí kostel sv. Alžběty Adventní trh na Rynku.

Obchod na Rynku

Trhy a drobný obchod na trhu

Nejstarší kupecké stánky, nalezené při archeologickém průzkumu, byly umístěny v jižní části západní strany a stály rovnoběžně s ní. Pocházely z konce 13. +more a začátku 14. století. Byly 4,5 m dlouhé a jejich stěny byly pravděpodobně tvořeny pomocí kůlů a rámové konstrukce. Podloží bylo zhotoveno z písku a na něm položena podlaha z šindelů nebo oblázků.

V jihozápadním rohu náměstí je stavební linie centrálního bloku tržiště uskočena. Do poloviny +more_století'>18. století zde byl Rybí trh, kde nejméně od roku 1417 stály stánky prodejců sleďů a solených ryb. V 16. století byl prodej přesunut na Plac Solny (prodej solených ryb) a na náměstí Nowy Targ (prodej sleďů). Kupodivu původní prodejní stánky zůstaly vyznačeny na plánech Rynku až do začátku 19. století. Stánky byly uspořádány vedle sebe ve čtyřech řadách, kolmých na radnici. V roce 1745 byla na tomto místě postavena strážnice a v roce 1788 byla nahrazena novější budovou.

V západní části Rynku byl tzv. Trh s vlnou. +more Kromě balíků s vlnou tam bylo skladováno importované zboží různého druhu (sledi, olovo, kamenná sůl, kamenec, měď, síra, švestky na vozech nebo v sudech). Na jeho severním konci, poblíž kostela sv. Alžběty, se obchodovalo s veteší a toto místo bylo nazýváno „tendilmarkt“ .

V severní části Rynku byl Trh Łakoci, kde se prodávalo, kromě potravinářských výrobků, také ovoce, tuky, nože a v ústí ulice Więzienna otruby a sádlo. Roh na konci ulic Wojciecha a Kuźnicza se nazýval Medový roh. +more V této části náměstí se konaly každotýdenní trhy a jarmarky, včetně nejstarších výročních jarmarků. Svatojánský jarmark existoval již od 11. století. Jan Lucemburský založil jarmark v době postní, na kterém mohli obchodníci prodávat zboží osvobozené od cla. V roce 1374 založil Karel IV. jarmark na svátek svaté Alžběty, který se odbýval 19. listopadu. Jarmark na svátek svatého Bartoloměje fungoval od 24. srpna 1412 a na svátek Povýšení kříže od 14. září 1481. Kromě těchto existovalo ještě dalších čtrnáct jarmarků. Na konci ulice Więzienna byl Trh Otrub (od začátku 16. století) a od 17. století Malý trh. V severovýchodním rohu náměstí se prodávaly různé drobnosti, například zrcátka, sponky či hrací kostky.

Nejvíce stánků bylo ve východní části Rynku, kde se nacházeli drobní řemeslníci, kteří nebyli členy cechů (polsky partaczi). Jejich stánky stály ve dvou rovnoběžných řadách, nejblíže ke střední zástavbě náměstí. +more První zmínky o nich pocházejí již z roku 1309. Před domy č. 36, 37 a 38 stály stánky běličů kůží. Stánky výrobců hřebenů, nožířů a punčochářů stály naproti domům č. 29-32 a na konci ulice Kurzy Targ. Rukavičkáři byli u východu ze Sukiennice. V jihovýchodním rohu náměstí stály stánky jehelníků, obchodníků s nitěmi, kloboukářů, klempířů a kartáčníků. Malé náměstí na konci ulic Oławska a Świdnicka se nazývalo Obilným trhem (také Nároží zrna nebo Roh zrna).

Ulice spojující Rynek s kostelem svaté Marie Magdalény je v dokumentech zmiňována pod jmény Targ Ptasi (ve 13. +more století nebo Kurzy Targ (od roku 1377 nebo 1396). Nyní to je Kurzy Targ. Prodávalo se zde mléko, zelenina, ovoce, různé pochoutky, cibule, zvěřina, všechny druhy drůbeže, knihy a květiny, což dalo této ulici také jméno Targ Wieńców. Od tohoto názvu se odvodilo i jméno jedné z nejstarších lékáren v Polsku - „Apteka Pod Targiem Wieńców“ (její další názvy: „Apteka Targu Wiankowego“, „Apteka Pod Podwójnym Złotym Orłem“), zmiňovaná již ve druhé polovině 13. století.

V 18. a +more_století'>19. století obchod na západní a severní straně výrazně poklesl. Stánky a boudy se zde objevovaly pouze u příležitosti dnů, kdy byl trh. Stálé boudy byly v hojném počtu na východní straně, jižně od radnice a u Rybího trhu. Na základě plánu Rynku z roku 1894, zpracovaného H. Markgrafem, bylo v tomto období celkem 320 kupeckých bud a stánků. V průběhu dalších let boudy postupně město kupovalo a likvidovalo. V roce 1934 jich bylo jen 33. Ve 20. století se obchod na Rynku soustředil především do obchodních domů, moderních obchodů a hal tržnic.

V roce 1945 byla značná část domů zbořena nebo vyhořela. V letech 1949-1952 začaly rekonstrukční práce a jejich cílem byla přestavba nebo renovace starých budov převážně pro bytové účely a v přízemí pro služby, s výjimkou tří domů: č. +more 29, domů ve středu náměstí č. 23-27 a domu č. 7/8. V domech byly zřízeny obchody, restaurace a prostory pro služby. Místnosti v přízemí a v 1. patře domu č. 19 byly vyprojektovány pro potřeby obchodu se starožitnostmi, ale nakonec zde byla zřízena čajovna. V domě č. 8 se zachovalo mnoho gotických prvků a do přízemí bylo umístěno knihkupectví.

Obchodní domy

Na přelomu 19. a 20. +more století byly na Rynku zbořeny starší domy a na jejich místě byly postaveny nové, které měly sloužit jako obchodní domy. V té době vzniklo 18 obchodních domů, největší z nich byl obchodní dům „Braci Barasch“ (nyní obchodní dům Feniks).

Obchodní domy na Rynku v letech 1880-1939
Čís.	Obchodní domy	Adresa	Rok založení
1.	Geschäftshaus Ludwig Wittemberg & Co	Rynek č. 1	1907
2.	Geschäftshaus Philippi	Rynek č. 12	1904
3.	S. L. Landsberger	Rynek č. 20	1906
4.	Geschäftshaus Menzel & Sohn	Rynek č. 21	1928
5.	Warenhaus Klausner	Rynek č. 22	1902
6.	Haus Zum Grünen KürbisGeschäftshaus Schäffer	Rynek č. 23	1910
7.	Geschäftshaus Stein & Koslowsky, Geschäftshaus Herz und Ehrlich	Rynek č. 25	1906 1920
8.	Goldener Becher	Rynek č. 27-28	1913
9.	Goldene Krone	Rynek č. 29	1904
10.	Geschäftshaus Gersona Fränkla	Rynek č. 36-37	1896
11.	Geschäftshaus Louisa Lewy’ego	Rynek č. 39-40	1904
12.	Geschäftshaus M. Fischhoffa	Rynek č. 43	1890
13.	Trautner	Rynek č. 49	1901
14.	Geschäftschaus Hünert	Rynek č. 50	1903
15.	Wohn-und Geschäftshaus Levy jr. „Marcus, Der grosse Bazar”	Rynek č. 51	1887 1908-1909
16.	Geschäftshaus Cassel & Goldberg	Rynek č. 58	1905
17.	Sächsische HausWarenhaus Gebrüder Barasch	Rynek č. 31-32	1856 1903
18.	Henel und Fuchs	Rynek-Ratusz č. 25-27	1901

.

Bankovní instituce

První bankovní instituce ve Vratislavi byly založeny již ve středověku. Byly to obvykle expozitury kupeckých domů, obchodních domů nebo společností obchodně-bankovních. +more Ve Vratislavi nabyla na významu vratislavská komoditní burza umístěná v budově Cechu obchodníků. Do konce 17. století měla většina bankovních institucí sídlo v soukromých domech nebo městských palácích. V 19. století začala výstavba samostatných veřejných budov jako sídel bank. Do 50. let 19. století fungovaly ve Vratislavi dvě veřejné banky - Bank Królewski (založena v roce 1765) a Ziemstwo Śląskie i několik bankovně-obchodních společností. V té době byla činnost bank omezena na depozitní a směnárenskou činnost. Většina bank byla soustředěna na Rynku a v sousedních ulicích: Karola Szajnochy, Pławska, Świdnicka a Wita Stwosza. V domech poblíž Rynku mělo do roku 1945 sídlo deset bankovních institucí.

Po roce 1945 měly nebo mají na Rynku svá sídla tyto kanceláře nebo pobočky: Bank Zachodni WBK, od roku 2018 Santander Bank Polska S. A. +more v domě č. 9/11, Powszechna Kasa Oszczędności a poté PKO Bank Polski S. A. v domě č. 33 (v bývalém domě banky Bankhausu Ernst Heimann) a Bank Polskiej Spółdzielczości S. A. (Rynek č. 34), Bank Pocztowy S. A. - Půjčky a pojištění (Rynek č. 28) a Banka PKO S. A. (dříve Hypo-Bank Polska S. A. ) v domě Rynek č. 1.

Bankovní domy na Rynku
Čís.	Banka	Adresa	Rok založení	Historie
1.	Städtliche Sparkasse Breslau (Miejska Kasa Oszczędności)	Rynek č. 9/10/11	1820	Sídlo banky z roku 1837 bylo v nové budově Rynek č. 10/11, postavené po demolici dvou domů, od roku 1931 v nově postavené modernistické budově Rynek č. 9/10/11. Banka Zachodni WBK po roce 1945, Santander Bank Polska S. A. od roku 2018.
2.	Bankhaus Perls & Co	Rynek č. 13	1903	Od roku 1905 zde byla dceřiná banka Schlesische Handels-Bank A. G. (Śląski Bank Handlowy). V domě působila do roku 1920.
3.	Bankhaus Max Glitter	Rynek č. 15	1924	Banka byla založena v roce 1911, její sídlo bylo na Piłsudskiego 63. V roce 1925 se přestěhovala na Rynek č. 15 a obsadila místnosti v přízemí. Banka byla na konci 30. let 20. století uzavřena.
4.	Bankhaus Oppenheim & Schweitzer	Rynek č. 26	od 1870	V domě byly v roce 1870 v přízemí vyrobeny speciální skříňové výklady pro potřeby banky. V nové budově, postavené v roce 1909, která sloužila jako obchodní dům, měla sídlo banka.
5.	Wohn- und Geschäftshaus Jaffe & Co.	Rynek č. 27	od 70. let 19. století	Sídlo banky v přízemí domu, v roce 1890 se přestěhovala do nové rohové budovy na ul. Świdnicka č. 1/Rynek č. 28
6.	Breslauer Wechslerbank (Wrocławski Bank Wekslowy)/ Dresdner Bank	Rynek č. 28	1871	Banka původně sídlila na ulici Świdnicka č. 1. V roce 1910 převzala banku Dresdner Bank se sídlem Świdnicka č. 1/Rynek č. 27/28.
7.	Bankhaus Gebrüder Guttentag	Rynek č. 29	1826	Sídlo banky bylo v přízemí budovy. V roce 1904 bylo sídlo přesunuto do ulice Świdnicka č. 3/4. V roce 1913 ji převzala Dresdner Bank.
8.	Breslauer Disconto-Bank (Wrocławski Bank Dyskontowy)	Rynek č. 30	1870	Původně se nacházelo na rohu ulic Ofiar Oświęcimskich/Gepperta. Od roku 1905 na Rynku č. 30. V roce 1913 převzala banku Darmstädter Bank a od roku 1922 po fúzi existovala jako Danat-Bank, a poté jako Bank für Handel und Industrie.
9.	Bankhaus Ernst Heimann	Rynek č. 33	1819	Původní sídlo banky bylo umístěno v budově Rynek č. 34 a od roku 1833 v přízemí a prvním patře Rynek č. 33. V současné době je zde sídlo „Powszechna Kasa Oszczędności“ a ze strany Kurzy Targ „Banky Polskiej Spółdzielczości S. A. "
10.	Bankhaus Ernst Heimann	Rynek č. 34	1819	Sídlo banky zde bylo do roku 1833 a poté se přestěhovalo do budovy č. 33. V současné době je zde sídlo Banky Polskiej Spółdzielczości S. A.

.

Doprava na Rynku

10. +more května 1840 byl Rynek spojen prvním koňským omnibusem s tehdy příměstskými obcemi Popowice a Szczytniki. Linku provozovala firma Conrada Kisslinga, majitele pivovaru ve Vratislavi a několika hospod, včetně hospody v domě č. 1 na Rynku. 17. listopadu byla zahájena pravidelná linka na trase ze stanice Brama Mikołajska, přes Rynek do stanice Brama Oławska a zpět. V témže roce, v listopadu, byly zavedeny další dvě linky provozované firmou Julius Lange. První spojovala dnešní náměstí Kościuszka přes Rynek se čtvrtí Zatumie, druhá spojila Przedmieście Mikołajskie, Rynek a Przedmieście Oławskie. V roce 1841 byly tyto linky zlikvidovány a jejich návrat se datuje do roku 1862, kdy jezdily na různých tratích až do První světové války. Trvalé spojení Rynku se zbytkem města proběhlo v roce 1877, kdy Vratislavská společnost pouličních železnic (Breslauer Straßen-Eisenbahn-Gesellschaft BSEG) zavedla městské koňské tramvaje. Historické tramvaje (1905) 14. června 1893 (Czerner uvádí datum 1891) zprovoznila společnost AEG na třech tratích první elektrické tramvaje a jedna z nich spojila Rynek se hřbitovem v ulici Grabiszyńska. Ve 20. století vedly koleje kolem vnitřního bloku, po celém obvodu Rynku. V následujících letech byl povrch Rynku z důvodu silných otřesů a hluku nahrazen dřevěnou dlažbou absorbující otřesy. Po První světové válce, kdy silniční doprava nabývala na významu, vznikaly různé projekty na zlepšení komunikace na Rynku a v jeho okolí. Jeden z návrhů H. L. Sierksa předpokládal výstavbu dvouúrovňových dopravních křižovatek v rozích náměstí a vztyčení ramp ve směru východ-západ, obchody na severní a jižní straně měly být zvětšeny a měly zaplnit prostor pod estakádou. Další koncepce předpokládala výstavbu podzemní dráhy spojující Rynek se třemi železničními uzly ve Vratislavi (Dworzec Główny, Dworzec Świebodzki, Dworzec Nadodrzański).

Tramvajové linky procházely Rynkem i po roce 1945. První linka č. +more 3 byla spuštěna 22. listopadu 1945 a spojovala Rynek s ulicí Legnicka. V roce 1946 bylo zavedeno více spojení mezi Rynkem a dalšími částmi města: linka č. 4 spojila Rynek se hřbitovem na ulici Grabiszyńska, linka č. 5 Rynek z ulicí Krakowska a linka č. 7 měla trasu Rynek-Świdnicka-Powstańców Śl. -Krzyki. V roce 1947 byla zavedena linka č. 12 spojující Rynek se Sępolnem a v roce 1948 linka č. 14 spojila Rynek s Grabiszynkem. V roce 1978 byly všechny tramvajové linky vedoucí přes Rynek přesunuty na ulici Kazimierza Wielkiego.

Od chvíle, kdy se objevila motorová vozidla, mohla tato vjíždět na Rynek. Ulice byly po celém obvodu. +more Parkoviště pro vozidla, včetně autobusů, bylo na západní straně. Do roku 1973 byla na Rynku, v jeho západní části, také čerpací stanice. Po důkladné rekonstrukci povrchu náměstí, v letech 1995-1997, byla na celém Rynku vytvořena pěší zóna.

Kulturní zařízení na Rynku

Muzea

Muzeum měšťanského umění na Staré radnici, pobočka Městského muzea - Sukiennice 14/15; * Lékárnické muzeum Lékařské univerzity se nachází na adrese Kurzy Targ č. 4 v domě ze 13. +more století „Pod Złotym Orłem“, nyní známý pod názvem „Dům slezského lékárníka“; * Muzeum „Pan Tadeusz“ se nachází v domě č. 6 „Pod Złotym Słońcem“.

Knihovny

Dolnoslezská veřejná knihovna Tadeusza Mikulskiego sídlí, od roku 1948, v domě č. 58 („Pod Złotą Palmą“).

Jiné instituce

Centrum kultury a umění ve Vratislavi se nachází na adrese Rynek-Ratusz č. 24.

Odkazy

Poznámky

Reference

Literatura

Související články

Vratislav (město)

Externí odkazy

[url=https://polska-org.pl/587144,Wroclaw,ul_Rynek.html]Rynek na historických i současných fotografiích[/url] * [url=https://www.youtube.com/watch?v=P7_-ePBeLmc]Rynek - video (05/2021)[/url]

Kategorie:Postaveno ve 13. +more století Kategorie:Náměstí v Dolnoslezském vojvodství Kategorie:Veřejná prostranství ve Vratislavi‎ Kategorie:Stare Miasto (Vratislav).