SU-152

Technology

12 hours ago

Author

SU-152 (Samochodnaja ustanovka 152) bylo sovětské samohybné dělo. Vzniklo v podstatě jako nouzové bojové vozidlo; silně obrněný stroj s těžkou výzbrojí měl pomoci Rudé armádě čelit německým tankům nové generace.

Historie

Práce na projektu, který získal provizorní označení KV-14, byly zahájeny 31. prosince 1942 a již v únoru 1943 byl spěšný vývoj úspěšně ukončen. +more Šlo vlastně o relativně jednoduché a účelné spojení podvozku stávajícího těžkého tanku KV-1 a upravené polní houfnice ML-20 ráže 152,4 mm. Původní plány předpokládaly prodloužení podvozku tanku KV, ale z důvodů zkrácení vývoje a zjednodušení zahájení výroby nakonec byla zachována jeho původní délka.

Nevýhodou tohoto samohybného děla byla především malá rychlost střelby (okolo čtyř výstřelů za minutu), protože používalo těžkou a dělenou munici. Další nevýhodou SU 152 byla pomalá akcelerace, která z něj dělala lehký cíl pro letectvo. +more Neobratnost znamenala lehký cíl pro nepřátelskou pěchotu. Velkou předností však byla účinnost výzbroje, protože zbraň vystřelující mohutné 43kg vysoce výbušné střely dokázala zničit téměř jakýkoliv cíl, i na hranici svého dostřelu. Ačkoliv se vyráběla i protipancéřová munice (AP) , přímý zásah výbušným granátem (HE) dokázal zničit, těžce poškodit nebo vyřadit z boje prakticky jakékoliv obrněné vozidlo, včetně německých Tigerů a Ferdinandů, aniž by vlastně pancíř musel "probít". Kvůli schopnosti ničit i ty nejtěžší tanky nepřítele se po bitvě u Kurska samohybnému dělu SU-152 dostalo přezdívky „Zveroboj“ (zabiják zvířat).

Výroba SU-152 byla ukončena v prosinci 1943 po vyrobení 671-704 strojů (různé zdroje). Nedošlo k tomu však kvůli nějakým problémů nebo vyloženě špatným vlastnostem této zbraně, ale především proto, že ji nahradil její nástupce v podobě ISU-152, užívající podvozku nového těžkého tanku Josif Stalin, nahrazujícího tanky KV. +more Vyrobené stroje však dále sloužily až do konce války a poslední byly definitivně vyřazeny z výzbroje až roku 1954.