Saint-Venantův princip

Saint-Venantův princip je základní mechanický princip, který se využívá při analýze napjatého stavu pevných těles. Princip byl pojmenován po belgickém inženýrovi Adhémaru Jeanu Claude Saint-Venantovi, který ho popsal v roce 1864. Podle tohoto principu se předpokládá, že mezi dvěma body, které jsou na pevném těle dostatečně daleko od sebe, jsou lokální napěťové a deformace nerealistické a nemají vliv na celkové chování tělesa. Saint-Venantův princip umožňuje aproximovat složitější modely napjatého stavu pevných těles jednodušším vyjádřením. Princip je založen na předpokladu, že lokální efekty napětí a deformace se postupně tlumí, jak se vzdalujeme od původních bodů aplikace síly. Tento princip je velmi užitečný při analýze a návrhu konstrukcí, například při navrhování mostů, budov, letadel apod. Pevná tělesa jsou takto snadněji modelovatelná a je možné přesně určit, jak se budou chovat za různých podmínek zatížení. V současnosti se Saint-Venantův princip využívá v různých oblastech mechaniky, jako je elastomechanika, pevnostní analýza a teorie pružnosti. Je jedním z nejdůležitějších principů při studiu napjatého stavu pevných těles a patří k základním znalostem inženýrské mechaniky.