Samuel Czambel

Samuel Czambel (24. srpna 1856, Slovenská Ľupča - 18. prosince 1909, Csillaghegy - dnes součást Budapešti) byl slovenský jazykovědec a překladatel. Působil také pod pseudonymy: Ján Vlkolinský, J. I. Tatranovič, Herman Poliaček, Anna Technovská, Ján Stranský, Nikita Matejevič, Ján Ferienčík.

Život

Studoval na gymnáziích v Banské Štiavnici, Rimavské Sobotě a Kežmaroku. V roce 1876 začal studovat právo v Budapešti, odkud o rok později přešel na filozofickou fakultu studovat slavistiku. +more V tomto studiu pokračoval na univerzitě ve Vídni u profesora Franja Miklošiče a v Praze u profesora Martina Hattaly. Od roku 1879 působil na překladatelském oddělení předsednictva vlády v Budapešti, kde překládal zákony do slovenštiny. V letech 1887-1896 pracoval jako redaktor vládních Slovenských novin. Roku 1899 se stal tajemníkem na ministerstvu. Od roku 1906 pracoval na ministerstvu vnitra jako vedoucí překladatelského střediska. Je pochován na Národním hřbitově v Martině.

Tvorba

Martině Vědeckým bádáním v oblasti jazykovědy se přičinil o ustálení pravopisné normy spisovné slovenštiny. +more Mezi jeho základní jazykovědná díla patří Príspevky k dejinám jazyka slovenského (1887), Slovenský pravopis (1890), K reči o slovenskom pravopise (1891) a především kodifikační Rukoväť spisovnej reči slovenskej (1902), která byla založena na středoslovenském nářečí a korigovala nedůslednost hodžovsko-hattalovské kodifikace. Třetí vydání jeho Rukoväti - redigované a upravené na základě tzv. martinského úzu Jozefem Škultétym po autorově smrti (vyšlo 1919) - se stalo základem současné spisovné slovenštiny a do vydaní Pravidiel slovenského pravopisu roku 1931 bylo de facto normou spisovného jazyka.

Byl autorem teorie o jihoslovanském původu Slováků a slovenštiny, kterou publikoval v díle Slováci a ich reč (1903). V publikaci Slovenská reč a jej miesto v rodine slovanských jazykov (1906) chtěl přezkoumat jazykový materiál z celého Slovenska. +more Stačil však zpracovat pouze část o východoslovenských nářečích.

Mimo jiné psal také básně (Z cestovného denníka, 1922), besednice, humoresek a národně-politickou publicistiku. Sbíral materiály v nářečí. +more Především pak lidovou prózu a pohádky, které vyšly po jeho smrti ve vícero edicích.

Díla

A tót hangtan (Budapešť, 1880) * Príspevky k dejinám jazyka slovenského (Budapešť 1887) * Slovenský pravopis (1890) * K reči o slovenskom pravopise (1891) * Potreba nového slovníka slovenského a maďarského (Budapešť 1891) * Rukoväť spisovnej reči slovenskej (Turč. Sv. +more Martin 1902, pod Škultétym 2. vyd. 1915, 3. vyd. 1919) * A tótok elcsehesítése, vagy eloroszítása (Felvidéki Híradó Túróczszentmárton 1902, 2. sz) * A cseh-tót invázió (Felvidéki Híradó Túróczszentmárton 1902, 47. sz) * A cseh-tót nemzetegység múltja, jelene és jóvője (Turč. Sv. Martin 1902) česky: Minulost, přítomnost a budoucnost československé národní jednoty (přeložil Ed. Guller 1904) * Slováci a ich reč (Budapešť 1903) * Slovenská reč a jej miesto v rodine slovanských jazykov (1906).

Odkazy

Reference

Externí odkazy

Kategorie:Slovenští překladatelé Kategorie:Slovenští lingvisté Kategorie:Narození 1856 Kategorie:Narození 24. +more srpna Kategorie:Narození ve Slovenské Ľupči Kategorie:Úmrtí 1909 Kategorie:Úmrtí 18. prosince Kategorie:Úmrtí v Budapešti Kategorie:Muži Kategorie:Pohřbení na Národním hřbitově v Martině.