Saverio Mercadante

Technology

12 hours ago

Author

Saverio Mercadante (Giuseppe Saverio Raffaele Mercadante) (16. září 1795, Altamura - 12. prosince 1870, Neapol), byl italský, převážně operní, hudební skladatel.

Život

Narodil se v Altamuře v Apulii, městečku poblíž Bari. V letech 1816 až 1820 studoval v Neapoli u Niccolò Zingarelliho. +more Začínal jako skladatel symfonické a instrumentální hudby, ale Gioacchino Rossini vycítil jeho operní talent a přivedl jej ke kompozici oper. Pozornost italského publika si získal zejména svoji sedmou operou Elisa e Claudio (1820) napsanou v Rossiniho stylu.

V letech 1829 a 1830 žil ve Vídni, Madridu, Cádizu a Lisabonu. Nezískal však trvalé angažmá a proto vrátil se Itálie. +more Stal se kapelníkem katedrály v Novaře, a zastával toto postavení až do roku 1839. Na pozvání Rossiniho strávil krátký čas i v Paříži, kde uvedl několik svých oper. Tam poznal díla Giacomo Meyerbeera a Halévyho, což ho přivedlo k úvahám o smyslu opery. Na základě těchto úvah zcela změnil svůj kompoziční styl. Rozhodl se oprostit operu od velkooperních manýrů a soustředit se více na dramatickou složku operního díla. První operou psanou v tomto „reformovaném“ stylu se stala opera Il giurnamento uvedená roku 1837 v proslulém Teatro alla Scala v Miláně. Tomuto způsobu operní skladby zůstal věrný až do konce života.

V roce 1839 se Mercadante stal ředitelem Liceo musicale v Bologni a o rok později vystřídal svého učitele Zingarelliho ve funkci ředitele konzervatoře v Neapoli, kterou zastával až do konce své životní dráhy.

V průběhu šedesátých let mu postupně slábl zrak a roku 1863 zcela oslepl. Jeho opery, které ve své době úspěšně soutěžily s operami Gaetana Donizettiho, Vincenza Belliniho a Giuseppe Verdiho jsou dnes téměř zapomenuty. +more Občasná provedení nebo nahrávky však bývají velmi úspěšné.

Mercadante byl rovněž velmi plodný skladatel chrámové hudby. Jeho skladby byly velmi oblíbené pro svůj jemný a elegantní styl.

Operní dílo

L'apoteosi d'Ercole (19. 8. +more1819 Teatro San Carlo, Neapol) * Violenza e costanza, ossia I falsi monetari (19. 1. 1820 Teatro Nuovo, Neapol -jako Il castello dei spiriti, 1825, Lisabon) * Anacreonte in Samo (1. 8. 1820 Teatro S. Carlo, Neapol) * Il geloso ravveduto (10. 1820 Teatro Valle, Řím) * Scipione in Cartagine (26. 12. 1820 Teatro Argentina, Řím) * Maria Stuarda regina di Scozia (29. 5. 1821 Teatro Comunale, Bologna) * Elisa e Claudio, ossia L'amore protetto dall'amicizia (30. 10. 1821 Teatro alla Scala, Milán) * Andronico ( 26. 12. 1821 Teatro La Fenice, Benátky) * Il posto abbandonato, ossia Adele ed Emerico (21. 9. 1822 Teatro alla Scala, Milán) * Amleto (26. 12. 1822 Teatro alla Scala, Milán) * Alfonso ed Elisa (26. 12. 1822 Teatro Nuovo, Mantova - revidovaná verse: Aminta ed Argira (1823, Reggio Emilia) * Didone abbandonata (18. 1. 1823 Teatro Regio, Turín) * Gli sciti (18. 3. 1823 Teatro S. Carlo, Neapol) * Costanzo ed Almeriska (22. 11. 1823 Teatro S. Carlo, Neapol) * Gli amici di Siracusa (7. 2. 1824 Teatro Argentina, Řím) * Doralice (18. 9. 1824 Karntnertortheater, Vídeň) * Le nozze di Telemaco ed Antiope (5. 11. 1824 Karntnertortheater, Vídeň) * Il podestà di Burgos, ossia Il signore del villaggio (20. 11. 1824 Karntnertortheater, Vídeň) * Nitocri (26. 12. 1824 Teatro Regio, Turín) * Ipermestra (29. 12. 1825 Teatro S. Carlo, Neapol) * Erode, ossia Marianna (12. 12. 1825 Teatro La Fenice, Benátky) * Caritea, regina di Spagna (Donna Caritea), ossia La morte di Don Alfonso re di Portogallo (21. 2. 1826 Teatro La Fenice, Benátky) * Ezio (3. 2. 1827 Teatro Regio, Turín) * Il montanaro (16. 4. 1827, Teatro alla Scala, Milán) * La testa di bronzo, ossia La capanna solitaria (3. 12. 1827, soukromé divadlo barona di Quintella at Laranjeiras, Lisabon) * Adriano in Siria (24. 2. 1828 Theatre S. Carlos, Lisabon) * Gabriella di Vergy (8. 8. 1828 Theatre S. Carlos, Lisabon - revidovaná verse 1832, Janov) * La rappresaglia (21. 2. 1829 Teatro Principal, Cadiz) * Don Chisciotte alle nozze di Gamaccio (10. 2. 1830 Teatro Principal, Cadiz) * Francesca da Rimini (1831, patrně neprovedeno) * Zaïra (31. 8. 1831 Teatro S. Carlo, Neapol) * I normanni a Parigi (7. 2. 1832 Teatro Regio, Turín) * Ismalia, ossia Amore e morte (27. 10. 1832, Teatro alla Scala, Milán) * Il conte di Essex (10. 3. 1833, Teatro alla Scala, Milán) * Emma d'Antiochia (8. 3. 1834 Teatro La Fenice, Benátky) * Uggero il danese (11. 8. 1834 Teatro Riccardi, Bergamo) * La gioventù di Enrico V (25. 11. 1834, Teatro alla Scala, Milán) * I due Figaro (26. 1. 1835 Teatro Principe, Madrid) * Francesca Donato, ossia Corinto distrutta (14. 2. 1835 Teatro Regio, Turín - revidovaná verse 1845, Teatro S. Carlo, Neapol] * I briganti (22. 3. 1836 Théâtre Italien, Paříž) * Il giuramento (11. 3. 1837, Teatro alla Scala, Milán) * Le due illustri rivali (10. 3. 1838 Teatro La Fenice, Benátky) * Elena da Feltre (1. 1. 1839 Teatro S. Carlo, Neapol) * Il bravo (La veneziana) (9. 3. 1839 Teatro alla Scala, Milán) * La vestale (10. 3. 1840 Teatro S. Carlo, Neapol) * La solitaria delle Asturie, ossia La Spagna ricuperata (12. 3. 1840 Teatro La Fenice, Benátky) * Il proscritto (4. 1. 1842 Teatro S.