Cesko.wiki Schlickovo ladění
Author
Albert FloresSchlickovo ladění je matematická metoda pro výpočet přiblížení kmitočtu mezi dvěma notami. Tato metoda byla vyvinuta Heinrichem Schlickem v roce 1577. Schlickovo ladění umožňuje nalézt kmitočet mezi dvěma notami s přesností až na jednu zlomkovou jednotku. Tato metoda byla velmi populární v 16. a 17. století a byla široce využívána při ladění hudebních nástrojů. Díky této metodě se podařilo zvládnout větší přesnost při srovnání kmitočtu dvou not a vytvořit tak vyváženější a harmoničtější zvuk. Schlickovo ladění bylo nahrazeno temperovaným laděním v 18. století, které umožňuje hraní ve více tóninách, avšak má nižší přesnost v porovnání se Schlickovým laděním.
Schlickovo ladění je nerovnoměrně temperované ladění, které ve své práci v roce 1511 popsal Arnolt Schlick. Zatímco někteří hudební teoretici kladou Schlickovo cítění ještě do doby temperatur, odvozených z pythagorejského ladění, založeného na kvintách, jiní již v této práci hledají začátky vzniku středotónového ladění, založeného na velkých terciích.
Arnolt Schlick
svůj návod k ladění varhan popisuje zhruba následujícími slovy: „Začni s tónem F v manuálu a vem jeho horní kvintu a neber ji příliš vysoko (jak by odpovídalo čistému ladění), ale nech ji podle záznějů o něco níže, co sluch ještě snese, ale zase ne až tak moc…“ Z tohoto popisu lze stěží odvodit exaktní vztahy mezi tóny, které požaduje přesná hudební teorie, pracující s pojmy pythagorejské či syntonické koma a poměřující drobné odchylky intervalů na centy, a proto jsou pokusy o rekonstrukci Schlickova ladění nejisté. Uveďme dva autory, kteří se pokoušejí rekonstruovat toto ladění podle uvedených náhledů:
Barbour
J. Murray Barbour
se jako první pokusil o rekonstrukci Schlickova ladění, přičemž vycházel z jedné šestiny pythagorejského komatu (PK). Kvinty F-C, C-G, G-D, D-A, A-E, E-H jsou laděny o 1/6 PK níže než čistě (698 centů), kvinty H-Fis, Fis-Cis, Dis-B a B-F jsou laděny o 1/12 PK níže než čistě, tzn. +more prakticky se rovnají kvintám rovnoměrně temperovaného ladění, jak je známe dodnes (700 centů), a Kvinty Cis-Gis a Gis-Dis jsou laděny o 1/6 PK výše než čistě (706 centů):.
| Kvinty | Poměr frekvencí | Popis | Centy |
|---|---|---|---|
| F - C C - G G - D D - A A - E E - H | \frac{3}{2} : \left(\frac{3^{12}}{2^{19}}\right)^\frac{1}{6} = 1. 496616 | Užší: čistá kvinta zmenšená o šestinu pythagorejského komatu | 698 |
| H - Fis Fis - Cis Dis - B B - F | \frac{3}{2} : \left(\frac{3^{12}}{2^{19}}\right)^\frac{1}{12} = 1. +more498307 | Rovnoměrně temperovaná: čistá kvinta zmenšená o dvanáctinu pythagorejského komatu | 700 |
| Cis - Gis Gis - Dis | \frac{3}{2} . \left(\frac{3^{12}}{2^{19}}\right)^\frac{1}{6} = 1. 503391 | Širší: čistá kvinta zvětšená o šestinu pythagorejského komatu | 706 |
Helmut K. H. Lange
Lange
pokládá Barbourovu rekonstrukci za mylnou a naproti tomu se domnívá, že bylo Schlickovo myšlení již pevně svázáno se středotónovým laděním. Proto zužuje ladění oněch šesti kvint o 3/16 syntonického komatu.
Wegscheider s Wernerem
naproti tomu dávají za pravdu Barbourovi a ukazují, že je to naopak Lange, který vychází ze špatného předpokladu o Schlickově svázanosti se středotónovým laděním. Tvrdí, že z pozorného čtení Schlickova díla jasně vysvítá, že jeho myšlení ještě navazuje na Pythagorejské ladění a proto se znaží zachovat konsonanci kvint do té míry, pokud je to možné. +more Odvolávají se na myšlení té doby, zejména na ladění Pareji (1482, tj. pouze 29 let před Schlickem) a Grammatea (1518, tj. ještě téměř 7 let po Schlickovi), jejichž ladění rovněž vychází z pythagorejského.