Sestercius

Sestercius s Dioskúry Sestercius (latinsky sestertius) byla starověká římská mince. Během římské republiky to byla cenná stříbrná mince, která byla používána jen zřídka. V době principátu byla větší, ne tak cenná a ražená z bronzu nebo z mědi.

Název samotný vznikl spojením slov „semis“ (latinsky půl) a „tertius“ (třetí) a znamenal doslova „polovina třetího“ , tedy 2 a 1⁄2 - hodnota mince v assech.

Dějiny

Sestercius se poprvé objevuje kolem roku +more_l. '>211 př. n. l. jako malá stříbrná mince, jejíž hodnota byla jedna čtvrtina denáru. Stříbrný denár vážil zhruba 4,5 gramu a jeho hodnota byla desetkrát vyšší než hodnota asu. Přestože byla později hodnota denáru změněna na 16 asů, poměr mezi denárem a sesterciem se nezměnil.

Přibližně v roce +more_l. '>23 př. n. l. byl sestercius Augustovou měnovou reformou změněn na větší bronzovou minci. Jako jedno z nejběžnějších platidel byl sestercius používán až do konce třetího století. Většina jich byla vyražena v mincovně v Římě, ale od roku 64 až do roku 79 byly raženy v Lugdunu (dnešní Lyon).

Sestercius vážil zhruba 25-28 gramů, v průměru měl 32-34 mm s tloušťkou přibližně 4 mm. Velmi důležitý byl pro Římany rozdíl mezi bronzem a mosazí. +more Mosaz nazývali orichalcum a hodnota tohoto kovu byla dvakrát nižší než hodnota bronzu.

Sestercie byli hojně používány až do 3. století, avšak neustále se zhoršovala kvalita kovu, z kterého byly raženy. +more Pozdní císaři dávali často roztavit staré mince a nechávali z nich vyrazit nové. To však díky tomu, že zinek má nižší teplotu tání než měď, postupně vedlo k vytrácení se zinku ze slitiny. Ten byl proto nahrazován bronzem či dokonce olovem. Sestercie z pozdního období jsou díky tomu tmavší a mají hrubší povrch.

Postupný vzrůst inflace, způsobený znehodnocováním stříbrné měny, zapříčinil, že se hodnota sesterciů a menších mincí stále snižovala. Zatímco v prvním století byl nejběžnější drobnou mincí dupondius, mající poloviční hodnotu než sestercius, ve století druhém už se naopak sestercius dostává na jeho místo. +more Postupem doby se do dříve stříbrných mincí míchalo stále více bronzu a mědi a jejich hodnota stabilně klesala. Jedny z posledních sesterciů dal vyrazit císař Aurelianus. V té době se již hojně používali dvousestercie, ražené od doby Traiana Decia. Poté byly sestercie staženy z oběhu, aby z nic mohly být vyrobeny nové mince - antoniány a během čtvrtého století zmizely z oběhu i poslední exempláře.

Početní jednotka

Sestercius byl také často používán jako základní jednotka množství. Velké částky byly zaznamenávány v „sestertia milia“ (tisících sesterciů), přičemž „milia“ byla často vypouštěno. +more Majetek výjimečně bohatého politika a vojevůdce pozdní římské republiky, Crassa, se odhadoval na 200 milionů sesterciů.

Záznamy v Pompejích ukazují otroka, který byl prodán za 6252 sesterciů. Pro srovnání, běžný plat legionáře byl v prvním století 900 sesterciů ročně, což po odečtení nákladů na stravu a výzbroj znamenalo, že legionář žil ze zhruba 1,5 sestercie na den, což by byl v dnešní měně ekvivalent zhruba 800 Kč.

Sběratelská hodnota

Sestercie jsou numismatiky vysoce ceněny, neboť díky jejich velikosti jsou portréty císařů poměrně detailní. Jedny z nejcennějších jsou sestercie z let 64-68, jelikož portréty Nerona patří k nejpovedenějším vůbec. +more Série, vyražené Hadrianem (117-138) zaznamenávající jeho tažení po Evropě, zase brilantně vykreslují Římskou říši na vrcholu svých sil.

Výjimečně kvalitní exempláře mohou stát až několik tisíc dolarů. Avšak díky extrémnímu množství, v jakém byly raženy, se jich zachovalo velmi mnoho, a proto je jejich cena ve srovnání s jinými římskými mincemi relativně nízká.

Externí odkazy

Kategorie:Starověké mince Kategorie:Starověké římské mincovnictví