Seznam největších vodních elektráren

Technology

12 hours ago

Author

Albert Flores

Xingú v Brazílii srovnatelný s Panamským průplavem (foto 2015) Vodní elektrárny představují největší zdroje elektrické energie. Nejvýkonnější jaderná elektrárna, japonská Kašiwaki-Kariwa je v seznamu zdrojů podle výkonu až na 6. místě a její výkon je přibližně třetinový oproti největší vodní elektrárně Tři soutěsky v Číně. V historii výstavby elektráren byly vodní zdroje vždy na prvním místě a patří mezi největší stavby vůbec.

Pořadí vodních elektráren podle stanoveného výkonu

Pořadí největších vodních elektráren s instalovaným výkonem přes 3 300 MW k roku 2019 je následující:

	Jméno elektrárny	Země	Řeka	Uvedení do provozu	Instalovaný výkon (MW)
1	Tři soutěsky	Čína	Jang-c’-ťiang	2008/2012	22 500
2	Itaipú	Brazílie Paraguay	Paraná	1984/1991, 2003	14 000
3	Si-luo-tu	Čína	Jang-c’-ťiang	2014	13 860
4	Belo Monte	Brazílie	Xingu	2016/2020	11 233
5	Guri	Venezuela	Caroní	1978/1986	10 235
6	Tucuruí	Brazílie	Tocantins	1984, 2007	8 370
7	Grand Coulee	USA	Columbia	1942/1991	6 809
8	Xiangjiaba	Čína	Jang-c’-ťiang	2014	6 448
9	Long-tan	Čína	Hong-šuj	2007/2009	6 426
10	Sajansko-šušenská	Rusko	Jenisej	1985//2014	6 400
11	Krasnojarská	Rusko	Jenisej	1967/1972	6 000
12	Nuozhadu	Čína	Mekong	2014	5 850
13	Robert-Bourassa	Kanada	La Grande	1979/1981	5 616
14	Churchill Falls	Kanada	Churchill	1971/1974	5 428
15	Tarbela	Pákistán	Indus	1976/2018	4 888
16	Jinping-II	Čína	Ja-lung-ťiang	2014	4 800
17	Bratská	Rusko	Angara	1961/1966	4 515
18	Paulo Afonso	Brazílie	São Francisco	1955/1983	4 279
19	Laxiwa	Čína	Chuang-che	2010	4 200
20	Xiaowan	Čína	Mekong	2010	4 200
21	Usť-Ilimská	Rusko	Angara	1980	3 840
22	Jirau	Brazílie	Madeira	2014/2016	3 750
23	Jinping-I	Čína	Ja-lung-ťiang	2014	3 600
24	Santo Antonio	Brazílie	Madeira	2012/2016	3 580
25	Ilha Solteira	Brazílie	Paraná	1973	3 444
26	Ertan	Čína	Ja-lung-ťiang	1999	3 300
27	Pubugou	Čína	Ta-tu-che	2009/2010	3 300

Pořadí mimo první místo se zřejmě bude rychle měnit a příčky budou obsazovány především elektrárnami z tropických oblastí.

Historie prvenství ve stanoveném výkonu

První vodní díla vybudovaná za účelem výroby elektrického proudu lze vyhledávat již na konci 19. století. +more Jejich budování koresponduje s vývojem vodního stroje v časové ose od Peltonova kola, přes Francisovu turbínu po turbínu Kaplanovu. Prvních výkonů, přesahujících tisíce koňských sil bylo dosaženo na březích Niagáry a od těchto míst se také začala odvíjet síť elektrického vedení na velké vzdálenosti. V období Studené války se soutěž o přední místo stala prestižním sovětsko-americkým soubojem. Od konce 20. století se soupeření odehrává mezi zeměmi tropického pásma.

Následují tabulka uvádí v přehledu výsledky soupeření od roku 1896:

trvání rekordu	Název elektrárny	Kapacita (MW)	Země	Řeka
od	do
1896	1906	Adams 1, 2	80	USA	Niagara
1906	1911	Toronto	95	Kanada	Niagara
1911	1913	Vemork	108	Norsko	Måna
1913	1922	Keokuk	142	USA	Mississippi
1922	1939	Sir Adam Beck I	480	Kanada	Niagara
1939	1949	Hooverova	705	USA	Colorado
1949	1960	Grand Coulee	2 280	USA	Columbia
1960	1963	Volgograd	2 563	Rusko	Volha
1963	1971	Bratská	4 500	Rusko	Angara
1971	1983	Krasnojarská	6 000	Rusko	Jenisej
1983	1986	Grand Coulee	6 800	USA	Columbie
1986	1989	Guri	10 235	Venezuela	Caroní
1989	2007	Itaipú	14 000	Brazílie / Paraguay	Paraná
2007	trvá	Tři soutěsky	22 500	Čína	Jang c´tiang

Podrobnější informace jsou uvedeny v následujícím přehledu: [wiki_table=315399f8] Potenciál řeky Jang-c’-ťiang i jiných čínských řek bude Čínu udržovat na předních pozicích ještě mnoho let. Nejvážnějším potenciálním konkurentem zůstává druhá nejvodnatější řeka světa Kongo, která na konci svého toku vytváří kaskádu Livingstonových vodopádů a která při průměrném průtoku 40 000 m³/s představuje při reliéfu toku potenciál v řádech mnoha desítek tisíc megawatů.

Important

Přehrada Grand Coulee

Bratská vodní elektrárna

Niagarské vodní elektrárny

Krasnojarská vodní elektrárna

Jang-c’-ťiang

Vodní elektrárna Guri

Brazílie

Tři soutěsky (hráz)

Columbia (řeka)

Vodní elektrárna Keokuk

Volžská vodní elektrárna

Caroní

Odkazy

Literatura

Keller R. , Gewaesser und Wasserhaushalt des Festlandes, 250 stran, TVG Leipzig, 1962 * Linsley R. +moreK. , Applied hydrology, 759 str. McGraw-Hill, 1968 * Hallwas, John E. Keokuk and the Great Dam. Arcadia Publishing, Chicago. 2001 * P. N. Nunn. 1905. The Development of the Ontario Power Company. Asheville N. C. , 1905. * Norman Ball. 2005. The Canadian Niagara Power Company Story. Fortis Ontario. * Denison Merrill: The history of Ontario Hydro, Toronto, McClelland and Stewart, 1960 * American Society of Electrical Engineers: American Falls Electrical Handbook, 1904 * Kočka V. : Stavby vodních siláren, V. F. Voska, Kladno, 1921 * Edward Dean Adams: Niagara Power, tiskem Niagara Falls Power Company, 2 díly, 1927 * Norman N. Ball: The Canadian Niagara Power Company Story ,Boston Mills Press, 2005, * B. Gawronski, J. Kasikova, L. Schneekloth, and T. Yots, The Power Trail: History of Hydroelectricity at Niagara. Buffalo, 1964 * N. R. Gibson, Niagara power, Transactions Paper No. 1763, publikováno 19 7. 1928 v Buffalo na konferenci společnosti The American Society of Civil Engineers. * E. D. Adams, Niagara Power. New York: Niagara Falls Power Co. , 1927. * H. C. Passer, The Electrical Manufacturers-1875 - 1900. Cambridge, MA: Harvard University Press, 1953. * P. M. Lincoln, Some reminiscences of Niagara, AIEE Trans. , složka. 53, str. 720, 1934. * Дворецкая М. И. , Жданова А. П. , Лушников О. Г. , Слива И. В. Возобновляемая энергия. Гидроэлектростанции России. - СПб. : Издательство Санкт-Петербургского политехнического университета Петра Великого, 2018. - 224 stran * В. И. Брызгалов. Из опыта создания и освоения Красноярской и Саяно-Шушенской гидроэлектростанций. 1999. - 560 stran. * Воронков О. К. Основание Саяно-Шушенской ГЭС: строение, свойства, состояние // Гидротехническое строительство. - 2010. * R . A. Capurro Leus, International Hydro Review, 1963, 42. č. 1, 1963, strana 25- 36 * International Journal on Hydropower & Dams, Svazek 10, Aqua-Media International, 2003 * Javier Corrales; Michael Penfold: Hugo Chavez and the Political Economy of Revolution in Venezuela, Brookings Institution Press. str. 68-. . * Corporación Venezolana de Guayana, Folleto CVG. Ciudad Guayana. 1986 * Venezuela y sus Recursos. Región de Guayana. Editorial Minerva. Caracas. 1992 2. vydání * Corporación Venezolana de Guayana. Plan Maestro de la Cuenca del Río Caroní, Ciudad Guayana 2004 * Гидроэлектростанции России. : Tiskem Institutu Гидропроект - Санкт-Петербург, 1998. - 467 stran * Klaus Gestwa: Die Stalinschen Grossbauten des Kommunismus, R. Oldenbourg Verlag, Mnichov, 2010. - 670 stran.