Sfumato

Mony Lisy ukazuje techniku sfumato, zejména u stínování očí.

Sfumato je druh malířské techniky, ve které malíř překrývá průsvitné vrstvy barvy, aby vytvořil zjemněný prostorový dojem hloubky, objemu a tvaru. Míchá přitom barevné tóny tak jemně, že nejsou vidět žádná rozhraní mezi jednotlivými barevnými odstíny. +more Celá malba tak získá dojem jemného, jakoby kouřového oparu, ve kterém se ztrácejí ostré kontury i hranice vržených stínů - sfumato snižuje kontrast, zmírňuje nejjasnější místa (odlesky) a zviditelňuje nejtemnější stíny. Bylo používáno i jako stylistický prvek - ve snaze zjemnit rysy jemné (zejména ženské) tváře, paže a zbytku těla, nebo vytvořit specifickou, iluzorní atmosféru (i za cenu odklonu od realismu).

Etymologie

Slovo sfumato znamená v italštině smíšený s vedlejším významem kouřový, je odvozeno od slova fumo, kouř. Leonardo popisoval sfumato jako „bez čar a ohraničení, na způsob kouře“. +more Přibližný český ekvivalent by mohl být „do ztracena“.

Popis techniky

O sfumatu se téměř výhradně mluví ve spojitosti s olejomalbou, kde se ony průsvitné vrstvy tvoří lazurami. Jiné techniky (akvarel, akryl, tempery) lazury neumožňují nebo jen ve velmi omezené míře. +more Lazurování je poslední fází tvorby malby olejovými barvami (před ní následovaly základní skica tuhou, podmalba a samotná malba; popřípadě jsou všechny sjednoceny při přístupu alla prima). Sfumato nepatří mezi nejtěžší techniky, ale vyžaduje mít zvládnutou práci se štětcem, vedení tahu a dobrý úsudek o výsledném jasu takto změněné malby. Sfumato obnáší nanesení tmavé lazury a (stále ve vlhkém podkladu) následnou korekci bílou vrstvou - protože oba tyto nánosy nestačily zaschnout, smíchají se a srazí kontrast výsledného místa na malbě.

Příklady malířů a maleb technikou sfumato

Technika sfumato přišla až v renesanci a je jednou ze čtyř „režimů“ malby v tomto období (zbývající tři jsou chiaroscuro, tangiante a unione).

Poprvé ji použil Leonardo da Vinci. Jedním z nejlepších příkladů této techniky je jeho Mona Lisa. +more Během několika let po jejím dokončení a ohlasu, který vyvolala, tuto techniku po da Vincim převzali i další malíři, zejména pak z oblasti severní Itálie.

Mezi další autory, kteří sfumato využívali, patří například Corregio a B. Est. Murillo.

Příklad

Pro sfumato je nutné si uvědomit: smícháním modré a žluté barvy vznikne zelená. Žlutá tečka a modrá tečka vedle sebe na velkou vzdálenost pozorovaná - impresionismus, dá také zelenou. +more Sfumato barvy nemíchá - na bílý podklad se nanese film žluté, nechá uschnout, potom film modré a vznikne zelená. Čím hustější pigmentace v pojidle, tím tmavší je výsledná barva. Tyto dvě barvy mají komplementární vztah. Pakliže se pokračuje dál ve vrstvách, aby se dosáhlo výsledné barvy - musí se dokonale znát zákony komplementárních barev a vazeb nejen na další vrstvy pigmentů, ale i pojidla. Stačí maličká chyba a obraz se zhroutí.

Závěr: Světlo proniká obrazem - vrstvou filmů barev - topolové dřevo, sádra, změní svoje spektrální vlastnosti a teprve nyní vnímáme onu konkrétní výslednou barevnost.

Odkazy

Reference

Související články

Lazura * Tenebrismus (temnosvit) * Chiaroscuro (šerosvit) * Sfumato (splývavé čtení)

Externí odkazy

http://leccos.com/index.php/clanky/sfumato

Kategorie:Malířské techniky