Sférická astronomie

Objekty zájmu astronomie leží v různých místech prostoru a různých vzdálenostech od pozorovatele. Z hlediska samotného pozorování je však velmi často možné tyto vzdálenosti zanedbat a uvažovat jen průměty objektů na nekonečně vzdálenou nebeskou sféru. V této, takzvané sférické geometrii, stačí k přesnému určení polohy 2 souřadnice (například rektascenze a deklinace).

Zavedením souřadnic a popisem různých významných bodů a křivek se zabývá sférická astronomie. Vychází hlavně z geometrie a ze sférické trigonometrie.

Základní pojmy

Ekliptika - myšlená dráha na obloze, kterou během roku prochází Slunce * Zemská osa - přímka rovnoběžná s osou otáčení Země. * Nebeský pól (světový pól) - bod ležící nad zemským pólem, průsečík zemské osy s nebeskou sférou * Zenit (nadhlavník) - bod ležící nad pozorovatelem * Nadir (podnožník) - bod ležící pod pozorovatelem * Nebeská sféra - nekonečně vzdálená myšlená kulová plocha (obepínající celou Zemi), na kterou se promítají všechny pozorované objekty ve vesmíru * Nebeský rovník (světový rovník) - zemský rovník promítnutý na nebeskou sféru * Meridián (astronomie) - hlavní kružnice na nebeské sféře procházející póly a zenitem pozorovatele.

Diagram pro vysvětlení základních pojmů astronomie

Systémy souřadnic

V astronomii se nejčastěji používají sférické souřadnice * na povrchu těles: geografické (zeměpisné), selenografické (měsíční), heliografické (sluneční) * na nebeské sféře: obzorníkové, rovníkové (ekvatoreální), ekliptikální, galaktické, ICRF (International Celestial Reference Frame)

Související články

Astrofyzika * Matematická geografie

Kategorie:Nebeská mechanika Kategorie:Obory a disciplíny astronomie