Simone Veilová

Simone Veilová, rozená Jacobová (13. července 1927 Nice - 30. června 2017), byla francouzská politička a právnička.

Život

Narodila se v Nice v židovské rodině. V roce 1944 byla celá rodina deportována do koncentračního tábora Osvětim a odtud do Bergen-Belsenu. +more V koncentračních táborech a v transportech židů zemřeli její matka, otec i bratr.

Vystudovala pařížský Institut d'études politiques a nejprve byla zaměstnána na úředních pozicích na ministerstvu spravedlnosti.

V roce 1974 se stala první ženou ve francouzské vládě jako ministryně zdravotnictví v kabinetu premiéra Jacquese Chiraca (1974-1979). Proslula především zákonem z roku 1975 (tzv. +more „Loi Veil“), který francouzským ženám umožnil bez omezení využívat institut interrupce.

Po svém zvolení do Evropského parlamentu v roce 1979 byla hned zvolena jeho předsedkyní a stala se vůbec první ženou v čele této instituce. Funkci vykonávala do roku 1982, evropskou poslankyní byla do roku 1993. +more V rámci svého působení v parlamentu stála například v čele jeho liberálně demokratické frakce (1984-1989).

Následně se vrátila do vlády Édouarda Balladura, znovu do funkce ministryně zdravotnictví (1993-1995).

Od roku 1998 do roku 2007 byla členkou Ústavní rady. Kritiku vyvolala tím, že se souhlasem ostatních členů rady v roce 2005 přerušila výkon své funkce a věnovala se aktivně kampani na podporu tzv. +more evropské ústavy. Potvrdila tak svou pověst velké bojovnice za jednotnou Evropu, kterou se stala na základě svých zkušeností z druhé světové války.

Když v roce 2000 vznikla francouzská Nadace památky holocaustu, stala se její prezidentkou a zůstala jí až do roku 2007, od té doby byla její čestnou prezidentkou.

Kniha Muži si to také pamatují obsahuje její texty a proslovy, včetně slavného proslovu před poslanci při předložení zákona o interrupcích z roku 1975. Kniha vyšla v roce 2004.

Soukromý život

S manželem Antoinem Veilem se vzali 26. října 1946 a měli tři syny: Jeana, Clauda-Nicolase a Pierra Françoise.

Vyznamenání a ocenění

I díky svému zákonu o interrupcích je vnímána jako významná osobnost boje za práva žen, což jí také přineslo účast v první stovce ankety Největší Francouz z roku 2005.

Je první ženou-nositelkou Ceny Karla Velikého z roku 1981 a čestných doktorátů na dvou desítkách univerzit po celém světě.

V roce 2008 byla uvedena do Francouzské akademie. Na meči, který každý člen akademie dostává, jsou jako symboly vyryty její číslo z koncentračního tábora Osvětim, heslo francouzské revoluce Volnost, rovnost, bratrství a heslo Evropské unie Jednotná v rozmanitosti.

Státní vyznamenání

60x60pixelů velkokříž Řádu za zásluhy - Portugalsko, 31. +more října 1987 * 60x60pixelů velkokříž Řádu prince Jindřicha - Portugalsko, 26. března 1993 * 60x60pixelů velkokříž Řádu čestné legie - 13. července 2012.

Odkazy

Reference

Literatura

Michel Sarazin: Une femme Simone Veil, Robert Laffont 1987. * Maurice Szafran: Simone Veil: Destin, J'ai lu, Littérature Générale 1996.

Externí odkazy

[url=http://www.leparisien.fr/laparisienne/simone-veil-une-icone-a-l-academie-18-03-2010-853055.php]Profil v listu Le Parisien[/url]

Kategorie:Francouzští politici Kategorie:Francouzští právníci Kategorie:Francouzští ministři Kategorie:Ministři zdravotnictví Kategorie:Předsedové Evropského parlamentu Kategorie:Poslanci Evropského parlamentu z Francie Kategorie:Vězni koncentračního tábora Bergen-Belsen Kategorie:Přeživší holokaustu Kategorie:Francouzští Židé Kategorie:Absolventi Sciences Po Kategorie:Rytíři Řádu za zásluhy Kategorie:Držitelé čestných doktorátů Kategorie:Nositelé Ceny Karla Velikého Kategorie:Nositelé velkokříže Řádu čestné legie Kategorie:Nositelé velkokříže Řádu za zásluhy (Portugalsko) Kategorie:Nositelé velkokříže Řádu prince Jindřicha Kategorie:Nositelé Řádu britského impéria Kategorie:Držitelé Ceny kněžny asturské Kategorie:Narození 1927 Kategorie:Narození 13. +more července Kategorie:Narození v Nice Kategorie:Úmrtí 2017 Kategorie:Úmrtí 30. června Kategorie:Úmrtí v Paříži Kategorie:Pohřbení v pařížském Pantheonu Kategorie:Ženy.