Simula 67
Author
Albert FloresSimula 67 je nejspíš první funkční objektově orientovaný programovací jazyk, odvozený podobně jako Pascal z Algolu (kterému se syntaxí velmi podobá).
Jazyk byl navržen v roce 1967 speciálně pro simulování systémů hromadné obsluhy. Proto byl vybaven možností kvaziparalelního výpočtu a kalendářem událostí.
Jazyk se prakticky neuplatnil mimo akademické prostředí, ale měl významný vliv na další vývoj objektového programování. Mnoho rysů Simuly (speciálně celé pojetí tříd a dědičnosti) bylo totiž později převzato jazykem C++ nebo Java. +more Jazyk Java byl sice odvozen z jazyka C++, nicméně v některých rysech se blíží Simule. Simula, stejně jako Java a některé další jazyky, obsahuje garbage collector, což je mechanismus pro automatické uvolňování nepoužívaných objektů z paměti.
Charakteristika jazyka
Základní datové typy
Integer * Short Integer * Real * Long Real * Boolean Integer a; Real b; Boolean c; a:=25; b:=6.2; c:=True; a:=a+20; b:=b/2; c:=c and (a
Řídící struktury
Příkaz: je ukončen středníkem.
Přiřazení hodnot: A:=B převzaté z Algolu.
Přiřazení referencí: A:-B.
Blok: begin.....end.
Podmínka: if výraz then příkaz nebo blok (else příkaz nebo blok).
Cyklus while: while výraz do příkaz nebo blok.
Cyklus for: velmi obecný
Procedury
Příklad procedury
Procedure FormatujText(T, N, Ok); Text T; Integer N; . Vypíše text T zarovnaný zprava, N je maximální počet sloupců Name Ok; Boolean Ok; . +more Pomocí Ok se vrátí, jestli se text vešel do N sloupců Begin Integer I; Ok := N >= T. Length; . ověření, zda se text vejde do N sloupců For i:=1 step 1 until N-T. Length do . výpis mezer zleva Begin OutText(" "); End OutText(T); . výpis textu End of FormatujText;.
Funkce
Pro deklaraci funkce se před procedure napíše typ, který funkce vrací. Pro předávání parametrů platí totéž co pro procedury.
Příklad funkce
Integer Procedure Umocni(Zaklad, Exponent); Integer Zaklad; Integer Exponent; ! Umocni Zaklad na Exponent Begin Umocni:=Zaklad**Exponent; ! Operátor ** slouží k umocnění End
Třídy
Třída v Simule je tvořená čtyřmi částmi: parametry, atributy, metody a životní pravidla.
Deklarace
Class Obdelnik (Width, Height); Real Width, Height; ! třída se dvěma parametry Begin Real Obsah, Obvod; ! atrubuty;
Procedure Aktualizuj; ! metody Begin Obsah := Width * Height; Obvod := 2*(Width + Height) End of Aktualizuj;
Boolean Procedure JsemCtverec; Begin JsemCtverec := Width=Height; End of JsemCtverec; ! životní pravidla Aktualizuj; OutText("Vytvořen obdélník: "); OutFix(Width,2,6); OutFix(Height,2,6); OutImage End of Obdelnik;
Vytvoření objektu
Ref(Obdelnik) obd; obd:-New Rectangle(20, 30); Objektu se přiřadí paměť zkopírují se hodnoty parametrů a začnou se provádět životní pravidla.
Vytvoření podtřídy
Obdelnik Class GrafickyObdelnik(Viditelny); Boolean Viditelny; Begin If Viditelny Then OutText("Tento obdelnik je viditelný"); Else OutText("Tento obdelnik není viditelný"); OutImage; End of GrafickyObdelnik; Při vytvoření objektu se nejdříve provedou životní pravidla nadtřídy a potom podtřídy. Lze to změnit příkazem inner.
Vytvoření objektu podtřídy
Ref(GrafickyObdelnik) obdelnik; obdelnik:-New GrafickyObdelnik(40, 10, True);
Inner
Pokud do nadtřídy umístíme příkaz inner, budou se nejdříve provádět pravidla nadtřídy, ale až se narazí na inner, provedou se pravidla podtřídy a pak se bude pokračovat v příkazech nadtřídy za inner. Class A Begin . +morekod A1 Inner; . kod A2 End of A;.
A Class B Begin !kod B1 Inner; !kod B2 End of B;
B Class C Begin . kod C1 Inner; . +morekod C2 End of C; Provede se nejdříve kód A1, potom se narazí na inner a začnou se provádět pravidla B, provede se kód B1, až se narazí na inner provede se kód C1. Inner ve třídě C nemá žádný efekt, takže se provede kód C2. Pak program pokračuje zpět do třídy B a provede se B2 a nakonec se provede A2.