Sivapithecus

Historie objevů

Sivapithecus je jedním z nejdéle známých vyhynulých hominoidů. Poprvé byl objeven již v roce 1878 v oblasti Potwar plateau, která je součástí pohoří Siválik v severním Pákistánu. +more Richard Lydekker tyto ostatky v roce 1879 popsal pod jménem Palaeopithecus sivalensis. Pak ale bylo zjištěno, že stejný název už nese jiný vyhynulý tvor. Proto Guy Ellock Pilgrim ostatky z pohoří Siválik v roce 1910 přejmenoval Sivapithecus indicus podle indického boha Šivy. Zlomek čelisti, označený roku 1879 „Palaeopithecus sivalensis“ Během první poloviny 20. století byly v pohoří Siválik nalézány další ostatky fosilních hominoidů, a to v prostoru Potwar plateau v Pákistánu i v okolí obce Haritalyangar v severní Indii. Podle tehdejších zvyklostí v paleontologii byly jednotlivé rody a druhy definovány i na základě jediného zubu nebo jeho zlomku. Jen do roku 1915 tak bylo z podhůří Himálaje popsáno celkem 11 nových rodů a 28 nových druhů hominoidů a další stále přibývali.

Proto když George Edward Lewis publikoval v roce 1937 první taxonomickou revizi dosud známých ostatků ze Sivalické oblasti, našel mezi nimi mnoho shodných znaků. Nálezy tudíž redukoval jen do čtyř rodů (Ramapithecus, Bramapithecus, Sugrivapithecus a Sivapithecus) s devíti druhy. +more Většinou se jednalo o vzorky izolovaných zubů a zcela chyběly jakékoliv doklady mozkoven nebo postkraniální kostry. Již v této době ale byly pozorovány určité shody s utvářením chrupu moderního orangutana.

Hledání vyhynulých hominoidů z pohoří Siválik pokračovalo i v 50. a 60. +more letech 20. století, opět zejména v oblasti Potwar plateau a v okolí obce Haritalyangar. Další rozsáhlou revizi dosavadních nálezů uveřejnili v roce 1965 Elwyn L. Simons a David Pilbeam. V platnosti ponechali pouze rody Ramapithecus a Sivapithecus. Během 60. a 70. let oba autoři také intenzivně prosazovali názor, že Ramapithecus je první hominin, přímý předek Australopitéka i moderního člověka. Až počátkem 80. let 20. století začala větší část odborníků považovat rody Ramapithecus a Sivapithecus za synonyma a Ramapithecus byl z lidské vývojové linie vymazán.

Sporadické sběry v severní Indii na přelomu 20. +more a 21. století přinesly již jen malé množství nálezů. Získané kosterní ostatky v současnosti nejsou o mnoho kompletnější než v polovině 20. století. Sivapithecus je doložen převážně izolovanými zuby, zlomky čelistí a jen několika málo fragmenty postkraniální kostry. Předpoklad, že se jedná o blízkého příbuzného současných orangutanů posílil unikátní nález značně kompletní lebky včetně dolní čelisti v Potwar Plateau, který publikoval David Pilbeam v roce 1982.

Do rodu Sivapithecus bylo v minulosti řazeno velké množství nálezů, které jsou v současnosti přijímány jako samostatné taxony. Jedná se například o rody Griphopithecus a Ankarapithecus z Turecka nebo Lufengpithecus z Číny.

Popis

Rekonstrukce lebky rodu Sivapithecus Sivapithecus byl poměrně úspěšným rodem, který přežíval po dlouhou dobu a rozdělil se nejméně do tří druhů. +more Oproti ostatním savcům je ovšem v pohoří Siwalik nalézán jen vzácně, tudíž populace tohoto rodu nemohly být v minulosti příliš velké. Nejstarší nálezy pocházejí z doby před 10 - 12,5 miliony let. Vrcholné období výskytu spadá do doby před 9 - 10 miliony let a v době před 9 miliony let Sivapitékové postupně ubývají a mizí.

Sivapithecus žil v korunách stromů subtropických opadavých lesů a dosahoval hmotnosti maximálně 35 kg. Detaily tváře lze pozorovat zejména díky nálezu dobře dochované obličejové části lebky z Potwar plateau. +more Ta ve své celkové podobě i v některých anatomických detailech silně připomíná moderní orangutany. Má široké jařmové oblouky, vysoký a úzký nosní otvor, vysoké oválné očnice, umístěné blízko u sebe i výrazně vyčnívající premaxilu. Kosti mozkovny však chybí, a proto nelze odhadovat velikost mozku.

Sivapithecus měl také robustní dolní čelist a zuby se silnou vrstvou skloviny, které mu umožnily pojídat kromě měkkého ovoce i tužší plody, jako například ořechy a semena. Tyto tužší složky potravy, náročnější na zpracování, ovšem nemusely tvořit podstatnou část jídelníčku. +more Sivapithecus je mohl konzumovat jen sezónně, v méně příznivých obdobích roku, kdy ovoce nebylo k dispozici.

Nálezy postkraniální kostry jsou mnohem vzácnější než ostatky čelistí a zubů. Získané fragmenty jsou navíc předmětem mnoha debat, protože na rozdíl od lebky neukazují zcela jednoznačně na spojení s orangutany.

Většina dochovaných kostí má celkem moderní charakter a odpovídá obratnému pohybu v korunách stromů. Problematická je zejména proximální hlavice pažní kosti, která svým tvarem ukazuje spíše na kvadrupední chůzi po ploskách chodidel, typickou pro časně miocénní hominoidy nebo pro současné kočkodanovité opice. +more Utváření pažní kosti tak přímo odporuje schopnosti brachiace nebo jiného pohybu v závěsu pod větvemi. Také články prstů jsou příliš krátké a rovné, takže přední končetiny by Sivapitékovi při houpání a ručkování neumožňovaly dostatečně pevný úchop. Zároveň však byly prsty natolik silné, že dovolují předpokládat pomalé šplhání v částečně vzpřímeném postoji. Tomu odpovídají i dochované kosti zánártí. Ukazují na existenci velkého chodidla, které bylo stabilní v různých pozicích a mohlo tudíž dobře podpírat vzpřímené tělo.

Sivapithecus tedy uplatňoval chůzi a běh po všech čtyřech končetinách jako opice, ale zároveň se dokázal pohybovat ve více vzpřímeném postoji jako současní lidoopi. Mohl obratně lézt a šplhat ve větvích, ale ne ručkovat. +more Na rozdíl od moderních orangutanů ještě nevyužíval brachiaci.

Fylogeneze

Rod Sivapithecus byl téměř od prvního objevu pokládán ze příbuzného moderních orangutanů a většinou odborníků je stejný názor zastáván i v současnosti. Do vývoje člověka tento hominid patrně nezasáhl.

Překážkou pro zařazení do podčeledi Ponginae může být nejasný způsob pohybu, při kterém zřejmě převažoval běh po všech čtyřech končetinách a chyběla schopnost brachiace. To odporuje jinak vyspělé morfologii čelistí a zubů.

Pokud je anatomie předních končetin u dnešních hominidů synapomorfním znakem, musel mít shodně utvářené končetiny i jejich poslední společný předek a všichni jeho potomci. Nálezy pažních kostí rodu Sivapithecus ovšem postrádají patřičné znaky. +more Z toho plynou dvě možnosti. Tou první je, že Sivapithecus není součástí vývojové linie orangutanů a podobnosti na lebce jsou náhodné důsledky konvergence. Velká část badatelů ovšem předpokládá, že Sivapithecus je předkem orangutana, protože adaptace na pohyb v závěsu mohly vzniknout u gibonů, orangutanů, goril i šimpanzů nezávisle na sobě, nejde tedy o synapomorfii. Tomu odpovídá i nedávno nalezená kostra rodu Pierolapithecus ze Španělska. Čtyřnohá chůze se ale u Sivapitéka mohla vyvinout i druhotně, v důsledku specializace na specifické podmínky prostředí.

Druhy

V současnosti jsou rozeznávány celkem tři druhy rodu Sivapithecus, které se liší velikostí i dobou výskytu:

* Sivapithecus indicus je nejstarším a zároveň nejmenším známým druhem. Vyskytoval se v době před 10,3 - 12,5 miliony let a jeho ostatky jsou značně zlomkovité. +more * Sivapithecus parvada je největším známým druhem, který je ovšem znám dosud jen z lokality Sethi Nagri Y311 v Pákistánu, kde žil asi před 10 miliony let. * Sivapithecus sivalensis je reprezentován nejkvalitnějším kosterním materiálem, včetně dobře dochované lebky a částí postkraniální kostry. Vyskytoval se před 8,5 - 9,5 miliony let.

Rod Sivapithecus byl pravděpodobně rozčleněn do většího množství druhů, které je však podle zlomkovitých ostatků velmi obtížné definovat. Nálezy, které jsou v současné době k dispozici, vyžadují důkladnou revizi a taxonomie rodu Sivapithecus se tak může v budoucnu značně změnit.

Externí odkazy

[url=http://calphotos. berkeley. +moreedu/cgi/img_query. where-lifeform=any&rel-taxon=contains&where-taxon=Sivapithecus+indicus&rel-namesoup=matchphrase&where-namesoup=&rel-location=matchphrase&where-location=&rel-county=eq&where-county=any&rel-state=eq&where-state=any&rel-country=eq&where-country=any&where-collectn=any&rel-photographer=contains&where-photographer=&rel-kwid=equals&where-kwid=&max_rows=24]Fotografie nálezů druhu Sivapithecus indicus[/url].

[url=http://calphotos. berkeley. +moreedu/cgi/img_query. where-lifeform=any&rel-taxon=contains&where-taxon=Sivapithecus+parvada&rel-namesoup=matchphrase&where-namesoup=&rel-location=matchphrase&where-location=&rel-county=eq&where-county=any&rel-state=eq&where-state=any&rel-country=eq&where-country=any&where-collectn=any&rel-photographer=contains&where-photographer=&rel-kwid=equals&where-kwid=&max_rows=24]Fotografie nálezů druhu Sivapithecus parvada[/url].

[url=http://calphotos.berkeley.edu/cgi/img_query?where-taxon=Sivapithecus+sivalensis&where-photographer=The+Human+Evolution+Research+Center]Fotografie nálezů druhu Sivapithecus sivalensis[/url]

Poznámky

Kategorie:Vyhynulí hominidé Kategorie:Orangutani