Skloňování ve staroslověnštině

Technology
12 hours ago
8
4
2
Avatar
Author
Albert Flores

Tak jako v jiných jazycích, ani ve staroslověnštině se všechna jména neskloňují stejně. Tudíž se rozeznává několik druhů skloňování: a) jmenné skloňování (pro podstatná jména, nesložená přídavná jména, téměř všechny základní číslovky), b) skloňování osobních zájmen, c) skloňování rodových zájmen (též pro některé číslovky), d) skloňování složené (pro složená přídavná jména, složená participia a složená přídavná jména).

Staroslověnština rozeznává stejně jako čeština sedm pádů, řazeny dle vývoje v pořadí: 1. - nominativ, 5. +more - vokativ, 4. - akuzativ, 2 - genitiv, 6. - lokativ, 3. - dativ, 7. - instrumentál. Důsledně se pády rozlišují jen v jednotném a množném čísle, a to ne u všech druhů jmen; v dvojném čísle (duálu) spolu pády splývají do tří tvarů: jeden společný pro nominativ, akuzativ a vokativ, druhý pro genitiv a lokál a třetí pro dativ a instrumentál.

Číslo se rozeznává trojí: singulár (jednotné číslo), plurál (množné číslo) a duál (dvojné číslo). Duálové tvary označovaly předměty nebo jevy, které se vyskytovaly v páru a po dvou. +more Dvojné číslo se používalo ve staroslověnštině hojněji než v kterémkoli pozdějším slovanském jazyce. Jmenný rod se rozeznává rovněž jako v češtině trojí - mužský, ženský a střední, ale na rozdíl od češtiny mu řazení jmen (zvlášť podstatných) do jednotlivých skloňovacích typů tak silně nepodléhá. Zatímco v češtině dělíme podstatná jména z hlediska skloňování především na tři skupiny podle rodu, ve staroslověnštině se uplatňuje také hledisko zakončení kmene.

Podstatná jména

Skloňování podstatných jmen rozlišuje pět skloňovacích tříd (deklinací).

Deklinace první (o-kmenová a jo-kmenová)

Patří do ní podstatná jména mužského rodu zakončená v nominativu singuláru na -ъ (tvrdý vzor) nebo -'ь (měkký vzor; apostrof zde i dále označuje měkkost předchozí souhlásky) a jména středního rodu zakončená na -o (tvrdý vzor) nebo -'e (měkký vzor). V genitivu singuláru je vždy koncovka -a.

Vzor tvrdého skloňování (vragъ, -ga, m.):

singulárduálplurál
1. vrag-ъvrag-avradz-i
2. +morevrag-avrag-uvrag-ъ
3. vrag-uvrag-omavrag-omъ
4. vrag-ъvrag-avrag-y
5. vraž-evrag-avradz-i
6. vradz-ěvrag-uvradz-ěchъ
7. vrag-omьvrag-omavrag-y
.

Vzor měkkého skloňování (otьcь, -ca, m.):

singulárduálplurál
1. otьc-ьotьc-aotьc-i
2. +moreotьc-aotьc-uotьc-ь
3. otьc-uotьc-emaotьc-emъ
4. otьc-ьotьc-aotьc-ę
5. otьč-eotьc-aotьc-i
6. otьc-iotьc-uotьc-ichъ
7. otьc-emьotьc-emaotьc-i
.

Deklinace druhá (u-kmenová)

Patří do ní podstatná jména mužského rodu zakončená v nominativu singuláru -ъ, v genitivu singuláru mají -u. Toto platí o slovech: činъ, domъ, ledъ, medъ, mirъ, polъ, sanъ, synъ, volъ, vrьchъ.

Vzor skloňování (volъ, -lu, m.):

singulárduálplurál
1. vol-ъvol-yvol-ove
2. +morevol-uvol-ovuvol-ovъ
3. vol-ovivol-ъmavol-ъmъ
4. vol-ъvol-yvol-y
5. vol-uvol-yvol-ove
6. vol-uvol-ovuvol-ъchъ
7. vol-ъmьvol-ъmavol-ъmi
Poznámka: Tvary označené hvězdičkou (*) nejsou doloženy, místo nich se používaly o-kmenové tvary podle první deklinace (instr. sg. vol-omь, dat. pl. vol-omъ, lok. pl. vol-ochъ).

Deklinace třetí (i-kmenová)

Patří do ní podstatná jména mužského a ženského rodu zakončená v nominativu singuláru -ь, v genitivu singuláru mají -i.

Vzor skloňování ženských jmen (žiznь, -ni, ž.):

singulárduálplurál
1. žizn-ьžizn-ižizn-i
2. +morežizn-ižizn-iji, (ьji)žizn-ii, (ьji)
3. žizn-ižizn-ьmažizn-imъ
4. žizn-ьžizn-ižizn-i
5. žizn-ižizn-ižizn-i
6. žizn-ižizn-ьjužizn-ьchъ
7. žizn-ьjǫžizn-ьmažizn-ьmi
.

Vzor skloňování mužských jmen (gostь, -ti, m. ):

singulárduálplurál
1. +moregost-ьgost-ьegost-ьe
2. gost-igost-iji, (ьji)gost-iji, (ьji)
3. gost-igost-ьmagost-imъ
4. gost-ьgost-ьegost-i
5. gost-igost-ьegost-i
6. gost-igost-ьjugost-ьchъ
7. gost-ьmьgost-ьmagost-ьmi
.

Poznámka: V nominativu a vokativu plurálu je v mladších textech koncovka -ьje. Podle tohoto vzoru se skloňují ve dvojném čísle i jména oko a ucho, mají však v genitivu a lokálu většinou koncovku -iju (oč-iju, uš-iju), v dativu a instrumentálu koncovku -ima (oč-ima, uš-ima).

Deklinace čtvrtá (ā-kmenová a jā-kmenová)

Patří do ní podstatná jména mužského a ženského rodu zakončená v nominativu singuláru -a (tato mají v genitivu singuláru -y) nebo -'a či -'i (tato mají v genitivu singuláru -ę).

Vzor skloňování jmen zakončených na -a (ryba, -by, ž. ):¨

singulárduálplurál
1. +moreryb-aryb-ěryb-y
2. ryb-yryb-uryb-ъ
3. ryb-ěryb-amaryb-amъ
4. ryb-ǫryb-ěryb-y
5. ryb-oryb-ěryb-y
6. ryb-ěryb-uryb-achъ
7. ryb-ojǫryb-amaryb-ami
.

Vzor skloňování jmen zakončených na -'a (lъža, -žę, ž. ) a -'i (bogyn'i, nę, ž. +more):

singulárduálplurál
1. lъž-a, bogyn'-ilъž-i, bogyn'-ilъž-ę, bogyn-ję
2. lъž-ę, bogyn-jęlъž-u, bogyn-julъž-ь, bogyn'-ь
3. lъž-i, bogyn'-ilъž-ama, bogyn'-ěmalъž-amъ, bogyn'-ěmъ
4. lъž-ǫ, bogyn-jǫlъž-i, bogyn'-ilъž-ę, bogyn-ję
5. lъž-e, bogyn'-elъž-i, bogyn'-ilъž-ę, bogyn-ję
6. lъž-i, bogyn'-ilъž-u, bogyn-julъž-achъ, bogyn'-ěchъ
7. lъž-ejǫ, bogyn'-ejǫlъž-ama, bogyn'-ěmalъž-ami, bogyn'-ěmi
Poznámka: V mladších textech bývá u vzoru bogyn'i ve vok. sg. koncovka -je (bogyn-je), v instr. sg. koncovka -jejǫ (bogyn-jejǫ), v dat. pl. koncovka -jamъ (bogyn-jamъ), v lok. pl. koncovka -jachъ (bogyn-jachъ), v instr. pl. koncovka -jami (bogyn-jami) a v dat. a instr. du. koncovka -jama (bogyn-jama).

Deklinace čtvrtá (souhlásková)

Patří do ní podstatná jména všech rodů mající v nom. sg. +more a vok. sg. (a u středních i v ak. sg. ) o jednu slabiku méně než v ostatních pádech, gen. sg. má vždy zakončení -e. Podle vztahu zakončení nom. sg. a gen. sg. se rozeznávají:.

# n-kmeny (mužské -y (nebo -enь)/-ene, střední -ę/-ene), # ū-kmeny (-y/-ъve, ženské), # r-kmeny (-i/-ere, ženské), # s-kmeny (-o/-ese, střední), # t-kmeny (-ę/-ęte, střední).

Vzor skloňování n-kmenů mužského rodu (plamy, -mene, m.):

singulárduálplurál
1. plam-yplamen-iplamen-e
2. +moreplamen-eplamen-uplamen-ъ
3. plamen-iplamen-ьmaplamen-ьmъ
4. plamen-ьplamen-iplamen-i
5. plam-yplamen-iplamen-e
6. plamen-eplamen-uplamen-ьchъ
7. plamen-ьmьplamen-ьmaplamen-ьmi
Poznámka: Podle tohoto vzoru se skloňují souhláskové kmeny mužského rodu. Každý typ má ovšem v nom. a vok. sg. své zakončení.

Vzor skloňování r-kmenů (mati, -tere, ž. ):

singulárduálplurál
1. +moremat-i-mater-i
2. mater-e-mater-ъ
3. mater-i-mater-ьmъ
4. mater-ь-mater-i
5. mat-i-mater-i
6. mater-e-mater-ьchъ
7. mater-ьmь-mater-ьmi
Poznámka: Podle tohoto vzoru se skloňují souhláskové kmeny ženského rodu. Každý typ má ovšem v nom. a vok. sg. své zakončení. Tvary dvojného čísla nejsou u souhláskových kmenů ženského rodu doloženy.

Vzor skloňování s-kmenů středního rodu (tělo, -lese, s. ):

singulárduálplurál
1. +moretěl-otěles-ětěles-a
2. těles-etěles-utěles-ъ
3. těles-itěles-ьmatěles-ьmъ
4. těl-otěles-ětěles-a
5. těl-otěles-ětěles-a
6. těles-etěles-utěles-ьchъ
7. těles-ьmьtěles-ьmatěles-y
Poznámka: Podle tohoto vzoru se skloňují souhláskové kmeny středního rodu. Každý typ má ovšem v nom. a vok. sg. své zakončení.

Přídavná jména

Přídavná jména se (v základním stupni) skloňují dvěma různými způsoby - tak rozeznáváme skloňování jmenné a skloňování složené. Kterékoli přídavné jméno se může skloňovat kterýmkoli z obou způsobů. +more Je však viditelná tendence používat skloňování jmenné, když je přídavné jméno v přísudku (tj. ve spojení se slovesem byti) a skloňování složené, když je přídavné jméno v přívlastku.

Skloňování jmenné

Přídavná jména v tomto typu skloňování se skloňují stejně jako podstatná jména 1. a 4. +more deklinace. Podle 1. deklinace se tvoří mužské a střední tvary přídavného jména, podle 4. deklinace ženské tvary. Zda se použije měkký nebo tvrdý vzor, záleží na zakončení přídavného jména. V mužském rodu se na rozdíl od podstatných jmen vok. sg. většinou rovná nom. sg.

Skloňování složené

Tento typ skloňování je mladší a vznikl z tvarů skloňování jmenného připojením tvarů (zaniklého) ukazovacího zájmena *jь, *ja, *je.

Tvrdý vzor skloňování složeného (dobryi, -raě, -roe):

mužský rodženský rodstřední rod
sg.
1. +moredobr-yidobr-aědobr-a
2. dobr-aegodobr-yjędobr-aego
3. dobr-uemudobr-ěidobr-uemu
4. dobr-yidobr-ǫjǫdobr-oe
5. dobr-yjьdobr-aědobr-oe
6. dobr-ěemьdobr-ěidobr-ěemь
7. dobr-yimьdobr-ojǫdobr-yimь
du.
1. dobr-aědobr-ěidobr-ěi
2. dobr-ujudobr-ujudobr-uju
3. dobr-yimadobr-yimadobr-yima
4. dobr-aědobr-ěidobr-ěi
5. dobr-aědobr-ěidobr-ěi
6. dobr-ujudobr-ujudobr-uju
7. dobr-yimadobr-yimadobr-yima
pl.
1. dobr-iidobr-yjędobr-aě
2. dobr-yichъdobr-yichъdobr-yichъ
3. dobr-yimъdobr-yimъdobr-yimъ
4. dobr-yjędobr-yjędobr-aě
5. dobr-iidobr-yjędobr-aě
6. dobr-yichъdobr-yichъdobr-yichъ
7. dobr-yimidobr-yimidobr-yimi
Poznámka: V mladších textech bývá v mužském rodu v gen. sg. koncovka -ajego (dobr-ajego), v dat. sg. koncovka -ujemu (dobr-ujemu), v lok. sg. koncovka -ějemь (dobr-ějemь), v nom. , ak. a vok. du. koncovka -aja (dobr-aja), v ženském rodu v nom. a vok. sg. koncovka -aja (dobr-aja), ve středním rodu v nom. a vok. sg. koncovka -oje (dobr-oje) a v nom. a vok. pl. koncovka -aja (dobr-aja).

Měkký vzor skloňování složeného (ništii, -taě, -tee):

mužský rodženský rodstřední rod
sg.
1. +moreništ-iiništ-aěništ-ee
2. ništ-aegoništ-ęjęništ-aego
3. ništ-uemuništ-iiništ-uemu
4. ništ-iiništ-ǫjǫništ-ee
5. ništ-iiništ-aěništ-ee
6. ništ-iimьništ-iiništ-iimь
7. ništ-iimьništ-ejǫništ-iimь
du.
1. ništ-aěništ-iiništ-ii
2. ništ-ujuništ-ujuništ-uju
3. ništ-iimaništ-iimaništ-iima
4. ništ-aěništ-iiništ-ii
5. ništ-aěništ-iiništ-ii
6. ništ-ujuništ-ujuništ-uju
7. ništ-iimaništ-iimaništ-iima
pl.
1. ništ-iiništ-ęjęništ-aě
2. ništ-iichъništ-iichъništ-iichъ
3. ništ-iimъništ-iimъništ-iimъ
4. ništ-ęjęništ-ęjęništ-aě
5. ništ-iiništ-ęjęništ-aě
6. ništ-iichъništ-iichъništ-iichъ
7. ništ-iiminišt-iiminišt-iimi
Poznámka: V mladších textech bývá v mužském rodu v gen. sg. koncovka -ajego (ništ-ajego), v dat. sg. koncovka -ujemu (ništ-ujemu), v nom. , ak. a vok. du. koncovka -aja (ništ-aja), v ženském rodu v nom. sg. koncovka -aja (ništ-aja), ve středním rodu v nom. sg. koncovka -eje (ništ-eje) a v nom. , ak. a vok. pl. koncovka -aja (ništ-aja).

Stupňování přídavných jmen

Druhý stupeň (komparativ)

Druhý stupeň přídavných jmen se tvoří dvěma způsoby - kratším nebo delším. Kratší způsob je méně užívaný, tvoří se přidáním zakončení -jьjь v nom. +moresg. mužs. , -jьši v nom. sg. žens. a -je v nom. sg. stř. rodu. Většinou se užívá u přídavných jmen zakončených příponami -ъkъ, -okъ a -ьkъ (tyto přípony se pak při tvoření druhého stupně vynechávají) a ke tvoření tvarů druhého stupně od kmenů, od nichž není utvořen základní stupeň (týká se zejména nepravidelného stupňování), u ostatních přídavných jmen zřídka. Před -j- na začátku přípony se měkčí předchozí souhláska a -j- většinou zaniká.

Delší způsob je obvyklejší, tvoří se přidáním zakončení -ějь v nom. sg. +more mužs. , -ějši v nom. sg. žens. a -ěje v nom. sg. stř. rodu, přídavná jména zakončená na -ьnъ jej užívají výhradně. Obojí způsob se může užít jak ve skloňování jmenném, tak složeném. Končí-li základ přídavného jména na -k-, -g- nebo -ch-, měkčí se tyto souhlásky na -č-, -ž- a -š- a -ě- v příponě se mění na -a-.

Vzor kratšího tvoření druhého stupně ve skloňování jmenném (gor'ijь, -'ьši, -'e):

mužský rodženský rodstřední rod
sg.
1. +moregor'-ijьgor'-ьšigor-je
2. gor'-ьšagor'-ьšęgor'-ьša
3. gor'-ьšugor'-ьšigor'-ьšu
4. gor'-ijьgor'-ьšǫgor-je
5. gor'-ijьgor'-ьšigor-je
6. gor'-ьšigor'-ьšigor'-ьši
7. gor'-ьšemьgor'-ьšejǫgor'-ьšemь
du.
1. gor'-ьšagor'-ьšigor'-ьši
2. gor'-ьšugor'-ьšugor'-ьšu
3. gor'-ьšemagor'-ьšamagor'-ьšema
4. gor'-ьšagor'-ьšigor'-ьši
5. gor'-ьšagor'-ьšigor'-ьši
6. gor'-ьšugor'-ьšugor'-ьšu
7. gor'-ьšemagor'-ьšamagor'-ьšema
pl.
1. gor'-ьšegor'-ьšęgor'-ьša
2. gor'-ьšьgor'-ьšьgor'-ьšь
3. gor'-ьšemъgor'-ьšamъgor'-ьšemъ
4. gor'-ьšęgor'-ьšęgor'-ьša
5. gor'-ьšegor'-ьšęgor'-ьša
6. gor'-ьšichъgor'-ьšachъgor'-ьšichъ
7. gor'-ьšigor'-ьšamigor'-ьši
.

Vzor delšího tvoření druhého stupně ve skloňování složeném (grěšьnějь, -nějšiě, -nějšee):

mužský rodženský rodstřední rod
sg.
1. +moregrěšьn-ějьgrěšьn-ějьšiěgrěšьn-ějьšee
2. grěšьn-ějьšaegogrěšьn-ějьšęjęgrěšьn-ějьšaego
3. grěšьn-ějьšuemugrěšьn-ějьšiigrěšьn-ějьšuemu
4. grěšьn-ějьgrěšьn-ějьšǫjǫgrěšьn-ějьšee
5. grěšьn-ějьgrěšьn-ějьšiěgrěšьn-ějьšee
6. grěšьn-ějьšijьmьgrěšьn-ějьšiigrěšьn-ějьšijьmь
7. grěšьn-ějьšьjьmьgrěšьn-ějьšejǫgrěšьn-ějьšьjьmь
du.
1. grěšьn-ějьšaěgrěšьn-ějьšijьgrěšьn-ějьšijь
2. grěšьn-ějьšujugrěšьn-ějьšujugrěšьn-ějьšuju
3. grěšьn-ějьšijьmagrěšьn-ějьšijьmagrěšьn-ějьšijьma
4. grěšьn-ějьšaěgrěšьn-ějьšijьgrěšьn-ějьšijь
5. grěšьn-ějьšaěgrěšьn-ějьšijьgrěšьn-ějьšijь
6. grěšьn-ějьšujugrěšьn-ějьšujugrěšьn-ějьšuju
7. grěšьn-ějьšьjьmagrěšьn-ějьšьjьmagrěšьn-ějьšьjьma
pl.
1. grěšьn-ějьšeigrěšьn-ějьšęjęgrěšьn-ějьšaě
2. grěšьn-ějьšьjьchъgrěšьn-ějьšьjьchъgrěšьn-ějьšьjьchъ
3. grěšьn-ějьšьjьmъgrěšьn-ějьšьjьmъgrěšьn-ějьšьjьmъ
4. grěšьn-ějьšęjęgrěšьn-ějьšęjęgrěšьn-ějьšaě
5. grěšьn-ějьšeigrěšьn-ějьšęjęgrěšьn-ějьšaě
6. grěšьn-ějьšijьchъgrěšьn-ějьšьjьchъgrěšьn-ějьšьjьchъ
7. grěšьn-ějьšьjьmigrěšьn-ějьšьjьmigrěšьn-ějьšьjьmi
Poznámka: V mladších textech se vyskytují v koncovkách stejné hláskové obměny jako u složeného skloňování základního stupně přídavných jmen (viz tam).

Třetí stupeň

Třetí stupeň přídavných jmen se tvoří několika způsoby:

a) pomocí přípony naji- připojované ke tvaru druhého stupně,

b) pomocí přípony prě- připojované ke tvary základního stupně,

c) pomocí příslovce dzělo kladeného před tvar základního stupně,

d) ve srovnání (výběr z množiny) pouhým tvarem druhého stupně.

Zájmena

Zájmena se podle skloňování dělí na dvě skupiny - zájmena osobní a zájmena rodová (ukazovací, vztažná, vytýkací, tázací, neurčitá, záporná, souhrnná, přivlastňovací).

Zájmena osobní

Skloňování zájmen osobních a zájmena zvratného:

první osobadruhá osobazvratné zájmeno
sg.
1. +moreazъty-
2. menetebesebe
3. mьně, mitebě, tisebě, si
4.
5. ---
6. mьněteběsebě
7. mъnojǫtobojǫsobojǫ
du.
1. va
2. najuvaju
3. namavama
4. nava
5. --
6. najuvaju
7. namavama
pl.
1. myvy
2. nasъvasъ
3. namъvamъ
4. nyvy
5. --
6. nasъvasъ
7. namivami
Poznámka: V dat. sg. jsou tvary mьně, tebě, sebě přízvučné, tvary mi, ti, si nepřízvučné.

Zájmena rodová

Vzor skloňování zájmen ukazovacích (tъ, ta, to)

mužský rodženský rodstřední rod
sg.
1. +moret-ъt-at-o
2. t-ogot-ojęt-ogo
3. t-omut-ojit-omu
4. t-ъt-ǫt-o
5. ---
6. t-omьt-ojit-omь
7. t-ěmьt-ojǫt-ěmь
du.
1. t-at-ět-ě
2. t-ojut-ojut-oju
3. t-ěmat-ěmat-ěma
4. t-at-ě
5. ---
6. t-ojut-ojut-oju
7. t-ěmat-ěmat-ěma
pl.
1. t-it-yt-a
2. t-ěchъt-ěchъt-ěchъ
3. t-ěmъt-ěmъt-ěmъ
4. t-yt-yt-a
5. ---
6. t-ěchъt-ěchъt-ěchъ
7. t-ěmit-ěmit-ěmi
Podle tohoto vzoru se skloňují ukazovací zájmena onъ, ovъ, takъ, tolikъ, selikъ, tázací zájmena kakъ, kolikъ, vztažná zájmena jakъ, jelikъ, souhrnné zájmeno vьsjakъ, zájmeno vytýkací samъ, číslovky jedinъ, dъva, oba a přídavná jména mъnogъ, drugъ a inъ. Přídavná jména mъnogъ, drugъ a zakončená na -likъ mají zájmenné tvary jen v pádech, kde je před souhláskou koncovky hlásku -ě-, jinak mají tvary jmenného nebo složeného skloňování přídavných jmen.

Skloňování ukazovacího zájmena jь, ja, je

mužský rodženský rodstřední rod
sg.
1. +morej-ьj-aj-e
2. j-egoj-ejęj-ego
3. j-emuj-eij-emu
4. j-ьj-ǫj-e
5. ---
6. j-emьj-eij-emь
7. j-imьj-ejǫj-imь
du.
1. j-aj-ij-i
2. j-ejuj-ejuj-eju
3. j-imaj-imaj-ima
4. j-aj-ij-i
5. ---
6. j-ejuj-ejuj-eju
7. j-imaj-imaj-ima
pl.
1. j-ij-ęj-a
2. j-ichъj-ichъj-ichъ
3. j-imъj-imъj-imъ
4. j-ęj-ęj-ě
5. ---
6. j-ichъj-ichъj-ichъ
7. j-imij-imij-imi
Podle tohoto vzoru se skloňují přivlastňovací zájmena mojь, tvojь, svojь, našь, vašь, tázací zájmeno čьjь, ukazovací zájmeno sicь, přídavné jméno tuždь (ale může se skloňovat i podle přídavných jmen) a číslovky podílné dъvojь, obojь a trojь. Tvary označené hvězdičkou (*) nejsou u zájmena jь doloženy. V mladších textech je u zájmena jь ve středním rodu v ak. pl. tvar j-a.

Skloňování zájmena vьsь, vьsě, vьse

mužský rodženský rodstřední rod
sg.
1. +morevьsyjьvьsěvьse
2. vьsegovьsejęvьsego
3. vьsemuvьseivьsemu
4. vьsьvьsjǫvьse
5. ---
6. vьsemьvьseivьsemь
7. vьsěmьvьsejǫvьsěmь
pl.
1. vьsivьsęvьsě
2. vьsěchъvьsěchъvьsěchъ
3. vьsěmъvьsěmъvьsěmъ
4. vьsęvьsęvьsě
5. ---
6. vьsěchъvьsěchъvьsěchъ
7. vьsěmivьsěmivьsěmi
Poznámka: Ve dvojném čísle se zájmeno vьsь nevyskytuje.

Skloňování zájmena sь, si, se

mužský rodženský rodstřední rod
sg.
1. +moresise
2. segosejęsego
3. semuseisemu
4. sьjǫse
5. ---
6. semьseisemь
7. simьsejǫsimь
du.
1. sьěsisi
2. sejusejuseju
3. simasimasima
4. sьěsisi
5. saěsěisěi
6. ---
7. simasimasima
pl.
1. siisьjęsi
2. sichъsichъsichъ
3. simъsimъsimъ
4. sьjęsьjęsi
5. ---
6. sichъsichъsichъ
7. simisimisimi
Poznámka: V mladších textech je v mužském rodu v nom. a ak. du. koncovka -ьja (s-ьja).

Skloňování tázacího zájmena kyi, kaě, koe

mužský rodženský rodstřední rod
sg.
1. +morekyikaěkoe
2. koegokoejękoego
3. koemukoeikoemu
4. kyikǫjǫkoe
5. ---
6. koemьkoeikoemь
7. kyimьkoejǫkyimь
du.
1. -cěicěi
2. ---
3. ---
4. -cěicěi
5. ---
6. ---
7. ---
pl.
1. ciikyjękaě
2. kyichъkyichъkyichъ
3. kyimъkyimъkyimъ
4. kyjękyjękaě
5. ---
6. kyichъkyichъkyichъ
7. kyimikyimikyimi
Poznámka: Ve dvojném čísle je zájmeno kyi doloženo jen v uvedených pádech.

Skloňování zájmen tázacích kъto a čьto

sg.
1. +morekъtočьto
2. kogočeso
3. komučesomu
4. kogočьto
5. --
6. komьčemь
7. cěmьčimь
Poznámka: Zájmena kъto a čьto se nevyskytují v dvojném a množném čísle.

Slovesná participia

Participia jsou sice tvary utvořené od sloves, ale jednou z jejich podstatných vlastností - která je spojuje se jmény - je skutečnost, že se skloňují, proto jsou zde zařazena mezi jména do oddílu skloňování.

Participium přítomné (prézenta) činné

Participium přítomné činné se tvoří od prézentního slovesného kmene (viz u sloves); u první a druhé slovesné třídy (viz u sloves) má v nom. sg. +more mužského rodu zakončení -y, v gen. sg. -ǫšta, u třetí slovesné třídy v nom. sg. mužského rodu zakončení -'ę, v gen. sg. -jǫšta, u čtvrté slovesné třídy v nom. sg. mužského rodu zakončení -ę a v gen. sg. -ęšta. Participium přítomné činné se skloňuje jako přídavné jméno.

Vzor skloňování participia přítomného činného sloves první a druhé třídy (nesy, -sǫšta) ve skloňování jmenném:

mužský rodženský rodstřední rod
sg.
1. +morenes-ynes-ǫštines-y
2. nes-ǫštanes-ǫštęnes-ǫšta
3. nes-ǫštunes-ǫštines-ǫštu
4. nes-ǫštьnes-ǫštǫnes-ǫšte
5. nes-ynes-ǫštines-y
6. nes-ǫštines-ǫštines-ǫšti
7. nes-ǫštemьnes-ǫštejǫnes-ǫštemь
du.
1. nes-ǫštanes-ǫštines-ǫšti
2. nes-ǫštunes-ǫštunes-ǫštu
3. nes-ǫštemanes-ǫštamanes-ǫštema
4. nes-ǫštanes-ǫštines-ǫšti
5. nes-ǫštanes-ǫštines-ǫšti
6. nes-ǫštunes-ǫštunes-ǫštu
7. nes-ǫštemanes-ǫštamanes-ǫštema
pl.
1. nes-ǫštenes-ǫštęnes-ǫšta
2. nes-ǫštьnes-ǫštьnes-ǫštь
3. nes-ǫštemъnes-ǫštamъnes-ǫštemъ
4. nes-ǫštęnes-ǫštęnes-ǫšta
5. nes-ǫštenes-ǫštęnes-ǫšta
6. nes-ǫštichъnes-ǫštachъnes-ǫštichъ
7. nes-ǫštines-ǫštamines-ǫšti
.

Vzor skloňování participia přítomného činného sloves třetí (znaję, -jęšta) a čtvrté třídy (chvalę, -ęšta) ve skloňování jmenném:

mužský rodženský rodstřední rodmužský rodženský rodstřední rod
sg.
1. +moreznaj-ęznaj-ǫštiznaj-ę1. chval-ęchval-ęštichval-ę
2. znaj-ǫštaznaj-ǫštęznaj-ǫšta2. chval-ęštachval-ęštęchval-ęšta
3. znaj-ǫštuznaj-ǫštiznaj-ǫštu3. chval-ęštuchval-ęštichval-ęštu
4. znaj-ǫštьznaj-ǫštǫznaj-ǫšte4. chval-ęštьchval-ęštęchval-ęšte
5. znaj-ęznaj-ǫštiznaj-ę5. chval-ęchval-ęštichval-ę
6. znaj-ǫštiznaj-ǫštiznaj-ǫšti6. chval-ęštichval-ęštichval-ęšti
7. znaj-ǫštemьznaj-ǫštejǫznaj-ǫštemь7. chval-ęštemьchval-ęštejǫchval-ęštemь
du.
1. znaj-ǫštaznaj-ǫštiznaj-ǫšti1. chval-ęštachval-ęštichval-ęšti
2. znaj-ǫštuznaj-ǫštuznaj-ǫštu2. chval-ęštuchval-ęštuchval-ęštu
3. znaj-ǫštemaznaj-ǫštamaznaj-ǫštema3. chval-ęštemachval-ęštamachval-ęštema
4. znaj-ǫštaznaj-ǫštiznaj-ǫšti4. chval-ęštachval-ęštichval-ęšti
5. znaj-ǫštaznaj-ǫštiznaj-ǫšti5. chval-ęštachval-ęštichval-ęšti
6. znaj-ǫštuznaj-ǫštuznaj-ǫštu6. chval-ęštuchval-ęštuchval-ęštu
7. znaj-ǫštemaznaj-ǫštamaznaj-ǫštema7. chval-ęštemachval-ęštamachval-ęštema
pl.
1. znaj-ǫšteznaj-ǫštęznaj-ǫšta1. chval-ęštechval-ęštęchval-ęšta
2. znaj-ǫštьznaj-ǫštьznaj-ǫštь2. chval-ǫštьchval-ęštьchval-ęštь
3. znaj-ǫštemъznaj-ǫštamъznaj-ǫštemъ3. chval-ęštemъchval-ęštamъchval-ęštemъ
4. znaj-ǫštęznaj-ǫštęznaj-ǫšta4. chval-ęštęchval-ęštęchval-ęšta
5. znaj-ǫšteznaj-ǫštęznaj-ǫšta5. chval-ęštechval-ęštęchval-ęšta
6. znaj-ǫštichъznaj-ǫštachъznaj-ǫštichъ6. chval-ęštichъchval-ęštachъchval-ęštichъ
7. znaj-ǫštiznaj-ǫštamiznaj-ǫšti7. chval-ęštichval-ęštamichval-ęšti
.

Participium přítomné (prézenta) trpné

Participium minulé trpné se tvoří od přítomného slovesného kmene (zakončeného u jednotlivých tříd na -o-, -no-, -je-, -i-, viz u sloves) přidáním přípony -m-. Participium minulé trpné se skloňuje jako tvrdý vzor přídavných jmen jmenného nebo složeného skloňování.

Vzor skloňování participia přítomného trpného sloves první třídy ve skloňování jmenném (vedomъ, -ma, -mo):

mužský rodženský rodstřední rod
sg.
1. +morevedo-m-ъvedo-m-avedo-m-o
2. vedo-m-avedo-m-yvedo-m-a
3. vedo-m-uvedo-m-ěvedo-m-u
4. vedo-m-ъvedo-m-ǫvedo-m-o
5. vedo-m-ъvedo-m-ovedo-m-o
6. vedo-m-ěvedo-m-ěvedo-m-ě
7. vedo-m-omьvedo-m-ojǫvedo-m-omь
du.
1. vedo-m-avedo-m-ěvedo-m-ě
2. vedo-m-uvedo-m-uvedo-m-u
3. vedo-m-omavedo-m-amavedo-m-oma
4. vedo-m-avedo-m-ěvedo-m-ě
5. vedo-m-avedo-m-ěvedo-m-ě
6. vedo-m-uvedo-m-uvedo-m-u
7. vedo-m-omavedo-m-amavedo-m-oma
pl.
1. vedo-m-ivedo-m-yvedo-m-a
2. vedo-m-ъvedo-m-ъvedo-m-ъ
3. vedo-m-omъvedo-m-amъvedo-m-omъ
4. vedo-m-yvedo-m-yvedo-m-a
5. vedo-m-ivedo-m-yvedo-m-a
6. vedo-m-ěchъvedo-m-achъvedo-m-ěchъ
7. vedo-m-yvedo-m-amivedo-m-y
.

Participium minulé (préterita)

Participium minulé činné se tvoří od infinitivního slovesného kmene (viz u sloves). Pokud je infinitivní slovesný kmen zakončen na souhlásku, připojuje se za kmen (a před koncovku) přípona -ъš- a v mužském rodu v nom. +moresg. je koncovka -ъ, pokud je infinitivní slovesný kmen zakončen na samohlásku -i, připojuje se za kmen (a před koncovku) přípona -'ьš- a v mužském rodu v nom. sg. je koncovka -'ь, pokud je infinitivní slovesný kmen zakončen na jinou samohlásku, připojuje se za kmen (a před koncovku) přípona -vъš- a v mužském rodu v nom. sg. je koncovka -vъ. Participium minulé činné se skloňuje jako přídavné jméno.

Vzor skloňování participia minulého činného sloves s kmenem zakončeným na souhlásku ve skloňování jmenném (nesъ, -sъša):

mužský rodženský rodstřední rod
sg.
1. +morenes-ъnes-ъšines-ъ
2. nes-ъšanes-ъšęnes-ъša
3. nes-ъšunes-ъšines-ъšu
4. nes-ъšьnes-ъšǫnes-ъše
5. nes-ъnes-ъšines-ъ
6. nes-ъšines-ъšines-ъši
7. nes-ъšemьnes-ъšejǫnes-ъšemь
du.
1. nes-ъšanes-ъšines-ъši
2. nes-ъšunes-ъšunes-ъšu
3. nes-ъšemanes-ъšamanes-ъšema
4. nes-ъšanes-ъšines-ъši
5. nes-ъšanes-ъšines-ъši
6. nes-ъšunes-ъšunes-ъšu
7. nes-ъšemanes-ъšamanes-ъšema
pl.
1. nes-ъšenes-ъšęnes-ъša
2. nes-ъšьnes-ъšьnes-ъšь
3. nes-ъšemъnes-ъšamъnes-ъšemъ
4. nes-ъšęnes-ъšęnes-ъša
5. nes-ъšenes-ъšęnes-ъša
6. nes-ъšichъnes-ъšachъnes-šichъ
7. nes-ъšines-ъšamines-ъši
.

Vzor skloňování participia minulého činného sloves s kmenem zakončeným na samohlásku -i ve skloňování jmenném (chval'ь, -'lьša):

mužský rodženský rodstřední rod
sg.
1. +morechval'-ьchval'-ьšichval'-ь
2. chval'-ьšachval'-ьšęchval'-ьša
3. chval'-ьšuchval'-ьšichval'-ьšu
4. chval'-ьšьchval'-ьšǫchval'-ьše
5. chval'-ьchval'-ьšichval'-ь
6. chval'-ьšichval'-ьšichval'-ьši
7. chval'-ьšemьchval'-ьšejǫchval'-ьšemь
du.
1. chval'-ьšachval'-ьšichval'-ьši
2. chval'-ьšuchval'-ьšuchval'-ьšu
3. chval'-ьšemachval'-ьšamachval'-ьšema
4. chval'-ьšachval'-ьšichval'-ьši
5. chval'-ьšachval'-ьšichval'-ьši
6. chval'-ьšuchval'-ьšuchval'-ьšu
7. chval'-ьšemachval'-ьšamachval'-ьšema
pl.
1. chval'-ьšechval'-ьšęchval'-ьša
2. chval'-ьšьchval'-ьšьchval'-ьšь
3. chval'-ьšemъchval'-ьšamъchval'-ьšemъ
4. chval'-ьšęchval'-ьšęchval'-ьša
5. chval'-ьšechval'-ьšęchval'-ьša
6. chval'-ьšichъchval'-ьšachъchval'-ьšichъ
7. chval'-ьšichval'-ьšamichval'-ьši
.

Vzor skloňování participia minulého činného sloves s kmenem zakončeným na jinou samohlásku -i ve skloňování jmenném (znav'ь, -'ša):

mužský rodženský rodstřední rod
sg.
1. +moreznav-ъznav-ъšiznav-ъ
2. znav-ъšaznav-ъšęznav-ъša
3. znav-ъšuznav-ъšiznav-ъšu
4. znav-ъšьznav-ъšǫznav-ъše
5. znav-ъznav-ъšiznav-ъ
6. znav-ъšiznav-ъšiznav-ъši
7. znav-ъšemьznav-ъšejǫznav-ъšemь
du.
1. znav-ъšaznav-ъšiznav-ъši
2. znav-ъšuznav-ъšuznav-ъšu
3. znav-ъšemaznav-ъšamaznav-ъšema
4. znav-ъšaznav-ъšiznav-ъši
5. znav-ъšaznav-ъšiznav-ъši
6. znav-ъšuznav-ъšuznav-ъšu
7. znav-ъšemaznav-ъšamaznav-ъšema
pl.
1. znav-ъšeznav-ъšęznav-ъša
2. znav-ъšьznav-ъšьznav-ъšь
3. znav-ъšemъznav-ъšamъznav-ъšemъ
4. znav-ъšęznav-ъšęznav-ъša
5. znav-ъšeznav-ъšęznav-ъša
6. znav-ъšichъznav-ъšachъznav-ъšichъ
7. znav-ъšiznav-ъšamiznav-ъši
Poznámka: Participium préterita trpné ve staroslověnštině neexistuje.

Participium perfekta činné

Participium perfekta činné se tvoří od infinitivního slovesného kmene (viz slovesa) příponou -l-. U sloves IA třídy a u atematického slovesa jasti, jejichž kořen je zakončen na -t- nebo -d-, tato souhláska před -l- zaniká. +more U sloves IA třídy, která mají v kmeni -r- nebo -l- se tvoří participium perfekta činné od kořene s oslabeným stupněm samohlásky. U sloves IIA třídy se přípona -l- připojuje většinou ke kmeni bez přípony -nǫ-. Participium perfekta činné se skloňuje jako přídavné jméno ve skloňování jmenném, vyskytuje se však jen v nominativu všech čísel.

Vzor tvarů participia perfekta činného (plulъ, -la, lo).

mužský rodženský rodstřední rod
sg.
1. +moreplu-l-ъplu-l-aplu-l-o
du.
1. plu-l-aplu-l-ěplu-l-ě
pl.
1. plu-l-iplu-l-yplu-l-a
.

Participium perfekta trpné

Participium perfekta trpné se tvoří od infinitivního slovesného kmene (viz slovesa) příponami -t- nebo -n- nebo -en-.

Příponou -t- se tvoří participium perfekta trpné od sloves: IA třídy s kmenem zakončeným na nosovou samohlásku; sloves s infinitivním kmenem zakončeným na -rě-; sloves IIIA třídy s infinitivním kmenem zakončeným na -i- nebo -ě-.

Příponou -n- se tvoří participium perfekta trpné od sloves: s infinitivním kmenem zakončeným na -a- nebo -ě- (s výjimkou -rě-).

Příponou -en- se tvoří participium perfekta trpné od sloves: IA třídy se zakončením kořene na samohlásku; sloves IIA třídy (připojuje se přímo ke kořeni odtržením přípony -nǫ-); sloves III třídy s infinitivním kmenem zakončeným na -i- nebo -y-; sloves IVA třídy; atematického slovesa jasti.

Participium perfekta trpné se skloňuje jako přídavné jméno ve jmenném skloňování.

Vzor skloňování participia perfekta trpného tvořeného příponou -en- (pečenъ, -čena, -čeno):

mužský rodženský rodstřední rod
sg.
1. +morepeč-en-ъpeč-en-apeč-en-o
2. peč-en-apeč-en-ypeč-en-a
3. peč-en-upeč-en-ěpeč-en-u
4. peč-en-ъpeč-en-ǫpeč-en-o
5. peč-en-ъpeč-en-opeč-en-o
6. peč-en-ěpeč-en-ěpeč-en-ě
7. peč-en-omьpeč-en-ojǫpeč-en-omь
du.
1. peč-en-apeč-en-ěpeč-en-ě
2. peč-en-upeč-en-upeč-en-u
3. peč-en-omapeč-en-amapeč-en-oma
4. peč-en-apeč-en-ěpeč-en-ě
5. peč-en-apeč-en-ěpeč-en-ě
6. peč-en-upeč-en-upeč-en-u
7. peč-en-omapeč-en-amapeč-en-oma
pl.
1. peč-en-ipeč-en-ypeč-en-a
2. peč-en-ъpeč-en-ъpeč-en-ъ
3. peč-en-omъpeč-en-amъpeč-en-omъ
4. peč-en-ypeč-en-ypeč-en-a
5. peč-en-ipeč-en-ypeč-en-a
6. peč-en-ěchъpeč-en-achъpeč-en-ěchъ
7. peč-en-ypeč-en-amipeč-en-y
.

Číslovky

Číslovky tvoří z hlediska tvarosloví různorodou skupinu, v níž se vyskytují tvary skloňované jako podstatná jména, tvary skloňované jako přídavná jména, tvary skloňované jako zájmena a tvary nesklonné. Dohromady však číslovky do jednoho slovního druhu spojuje jejich výrazný význam.

Číslovky základní

Jednotky: 1. jedinъ, -ina, -ino, 2. dъva, dъvě, dъvě, 3. trьje, tri, tri, 4. četyre, -yri, -yri, 5. pętь, 6. šestь, 7. sedmь, 8. osmь, 9. devętь, 10. desętь.

Číslovky jedinъ (má též druhotvar jedьnъ) a dъva (stejně i číslovka oba) se skloňují jako zájmeno tъ (viz; číslovky dъva a oba jen v dvojném čísle).

Skloňování číslovek trьje a četyre:

mužský rodženský a střední rodmužský rodženský a střední rod
1. trьjetričetyrečetyri
2. +moretriitriičetyrъ, (-rь)četyrъ, (-rь)
3. trьmъtrьmъčetyrьmъčetyrьmъ
4. tritričetyričetyri
5. ----
6. trьchъtrьchъčetyrьchъčetyrьchъ
7. trьmitrьmičetyrьmičetyrьmi
.

Číslovky pętь-desętь se skloňují jako podstatná jména třetí deklinace (jsou ženského rodu).

Číslovky 11-19: skládají se z příslušného pádového tvary jednotkové číslovky (1-9) a spojení na desęte (např. 18 - osmь na desęte).

Desítky: skládají se z příslušného pádového tvaru jednotkové číslovky (1-9) a tvaru desęte (nebo desęti) pro číslovky 20, 30 a 40 a tvaru desętъ pro ostatní desítky (50-90).

Stovky: 100. sъto, 200. +more dъvě sъtě, 300. tri sъta, 400. četyri sъta, 500. -900. příslušná číslovka a výraz sъtъ. Číslovka sъto se skloňuje jako podstatné jméno podle 1. deklinace.

Tisícovky: 1000. tysǫšti (tysęšti), 2000. +more dъvě tysǫšti, 3000. tri tysǫštę, 4000. četyri tysǫštę, 5000. -9000. příslušná číslovka a výraz tysǫštь. Pro deset tisíc se vyskytuje výraz tьma. Číslovka tysǫšti se skloňuje jako podstatné jméno podle 4. deklinace.

Desítky ke stovkám a jednotky k desítkám se připojují spojkou i.

Poznámka: Spojování počítaných předmětů nebo osob s číslovkami je uvedeno v oddílu Skladba.

Číslovky řadové

Jednotky: 1. prьvyi, -vaja, -voje, 2. +more vъtoryi, -raja, -roje nebo drugyi, -gaja, -goje, 3. tretii, -tьja (nebo -tьjaja), -tьje (nebo -tьjeje), 4. četvrьtyi, -taja, -toje, 5. pętyi, -taja, -toje, 6. šestyi, 7. sedmyi, 8. osmyi, 9. devętyi, 10. desętyi.

Číslovky 11-19: spojení řadové číslovky pro jednotku a výrazu na desęte. Pro 11 se užívá místo číslovky prьvyi výrazu jedinyi.

Desítky, stovky a tisícovky: 20. dъvadesętьnyi, 30. +more tridesętьnyi, 40. četyridesętьnyi, 50. pętьdesętьnyi, 60. šestьdesętьnyi, 70. sedmьdesętьnyi, 80. osmьdesętьnyi, 90. devętьdesętьnyi, 100. sъtьnyi, 1000. tysǫštьnyi.

Číslovky řadové se skloňují jako přídavná jména ve skloňování složeném.

Číslovky druhové

2. dъvojь, -voja, voje; obojь, -ja, -je, 3. +more trojь, -ja, -je, 4. četvorъ, -ra, -ro, 5. pętorъ, -ra, -ro, 6. šestorъ, -ra, ro, 7. sedmorъ, -ra, -ro, 8. osmorъ, -ra, -ro, 9. devętorъ, -ra, -ro, 10. desętorъ, -ra, ro.

Druhové číslovky dъvojь, obojь, trojь se skloňují jako zájmeno jь, ja, je, ostatní číslovky se skloňují jako přídavná jména ve jmenném skloňování.

Kategorie:Staroslověnská gramatika

5 min read
Share this post:
Like it 8

Leave a Comment

Please, enter your name.
Please, provide a valid email address.
Please, enter your comment.
Enjoy this post? Join Cesko.wiki
Don’t forget to share it
Top