Cesko.wiki Slabikotvorná souhláska
Technology
12 hours ago
8
4
2
Author
Albert FloresSlabikotvorná souhláska je termín používaný ve fonetice a fonologii pro označení souhlásky, která může tvořit slabiku se samohláskou. V češtině jsou slabikotvornými souhláskami například p, b, t, d, k, g, f, v, s, z, š, ž, č, ř. Slabikotvorné souhlásky mají v češtině několik specifických vlastností, které je odlišují od ostatních souhlásek. Mezi tyto vlastnosti patří například to, že mohou být nosičem délky slabiky a mohou být také jako jediné jak vyslovovány hlasově, tak také ne hlasově. Slabikotvorné souhlásky se také mohou vyskytovat na začátku nebo na konci slova, což je v češtině relativně omezený jev. Tento termín je důležitý při studiu českého jazyka a ve fonetice obecně.
Slabikotvorná souhláska je souhláska, která je schopná plnit funkci jádra slabiky místo samohlásky. Slabikotvorné souhlásky se vyskytují jen v některých jazycích, přičemž tatáž souhláska může v jednom jazyku vystupovat současně jako slabikotvorná i jako běžná souhláska.
Slabikotvornou funkci mohou plnit sonory (např. r, l), nosovky (m, ɲ, ŋ, n) a sykavky.
V češtině jsou známé zejména slabikotvorné r (krk) a l (vlk), příležitostně ale tuto funkci plní i další souhlásky (p'st, sedm).
Slabikotvorné souhlásky se chovají jako samohlásky, takže mohou rozlišovat délku (např. dlouhé ŕ, ĺ ve slovenštině - mŕtvy, dĺžka).
Slabikotvorné r v sanskrtu je přímo řazené mezi samohlásky a píše se jiným písmenem (ऋ) než r s funkcí souhlásky (र).
Souhlásky r a l' někde mají stejný foném.[[Japanese speakers learning r and l]|