Smluvní služebník

Smluvní služebník ( česky také smluvní sluha) je označení lidí, kteří se smluvně zavázali pracovat předem stanovený čas (typicky tři až sedm let) výměnou za dopravu, jídlo, ubytování, oděv a další nezbytnosti.

Nejčastěji se používá v souvislosti s lidmi, kteří chtěli v sedmnáctém a osmnáctém století vycestovat do Nového světa, ale nedokázali získat prostředky na cestu jiným způsobem; koncept ovšem fungoval a funguje i v jiných situacích. V praxi se režimy v různých dobách lišily a zatímco někdy se jednalo víceméně o námezdní otroctví, jindy by bylo možné vztah zaměstnance a podřízeného popsat spíše jako vztah učedníka a mistra.

V naprosté většině případů se tím ovšem myslí situace, kdy se člověk smluvním služebníkem stával dobrovolně.

Severní Amerika

V počátcích kolonizace Severní Ameriky se významná část osadníků, zejména těch směřujících do Třinácti kolonií, dostala z Evropy právě podepsáním závazku smluvního služebníka. Například z anglických imigrantů v sedmnáctém století byly skoro dvě třetiny tvořeny smluvními služebníky.

Závazek smluvního služebníka na sebe lidé brali ještě v Evropě, ale jejich předání konkrétnímu zaměstnavateli se uskutečnilo až po příjezdu do Ameriky. Zde byli smluvní služebníci (respektive jejich závazky) prodáváni podobným způsobem jako otroci. +more Rovněž se podobně jako otroci nesměli smluvní služebníci bez povolení ženit, mohli být biti a plnění jejich závazku bylo vymahatelné (a také bylo vymáháno) soudy. Ovšem na rozdíl od otroků měl jejich status omezenou délku trvání - pokud se jim podařilo přežít a odsloužit smluvený počet let, byli propuštěni a na cestu do svobodné společnosti dokonce získali základní prostředky (obvykle nové oblečení, nářadí své profese nebo peníze).

Kategorie:Práce Kategorie:Nucené práce