Směrš

Průkazka organizace (1943) Směrš (též Smerš, akronym od СМЕРть Шпионам - SMĚRť Špionam) byly zvláštní jednotky sovětské vojenské kontrarozvědky. Jejich prvořadým úkolem bylo odhalování zrádců a kolaborantů v řadách Rudé armády, boj proti poraženectví, byly ale pověřovány i dalšími úkoly.

Historie

Směrš vznikl v dubnu 1943 (či koncem roku 1942) vyčleněním z NKVD. Podřízen byl předsedovi Státního výboru obrany a komisaři obrany Stalinovi. +more Směrš měl určeny tyto úkoly:.

# boj proti špionáži, sabotáži, terorismu a jiné podvratné činnosti cizích zpravodajských služeb v útvarech a institucích Rudé armády # boj proti protisovětským živlům, které pronikly do jednotek a ředitelství Rudé armády # přijímání nezbytných zpravodajsko-operačních a dalších (prostřednictvím velení) opatření k vytvoření podmínek na frontách, které vylučují možnost beztrestného průchodu nepřátelských agentů frontovou linií s cílem učinit frontovou linii neprostupnou pro špionáž a protisovětskou linii # boj proti zradě a zradě v jednotkách a institucích Rudé armády (přechod na stranu nepřítele, ukrývání špionů a obecně usnadnění práce posledně jmenovaných) # boj proti dezerci a sebemrzačení # kontrola vojenského personálu a dalších osob, které byly zajaty a obklíčeny nepřítelem # plnění zvláštních úkolů lidového komisaře obrany. Ad 1) Podílel se na prověřování příslušníků Rudé armády, vojenského námořnictva a vojsk NKVD. +more K aktivním opatřením patřilo sledování a otevírání pošty, přijímání a prověřování udání, provokace atd.

Ad 6) Pokud měl sovětský válečný zajatec dostatečné množství sil, energie a štěstí, přežil zajetí. Ale vláda jejich státu na něj pohlížela jako na zrádce, kolaboranta a nepřátelského agenta. +more Každý musel projít prověrkovými a roztřiďovacími středisky. Úlevu neměli ani vojáci, kteří se do zajetí dostali zranění nebo, kteří ze zajetí uprchli.

Členění

Náčelníkem Směrše byl po celou dobu Viktor Abakumov, po smrti Stalina byl v roce 1954 popraven.

Směrš se podle činnosti dělil na pět operativních odborů: * stíhání armádních zběhů, odhalování zrady a projevů defétismu * zpravodajský sběr informací a vysílání agentů za nepřátelské linie * distribuce informací a rozkazů * zatýkání podezřelých, včetně civilistů * soudní činnost vykonávanou prostřednictvím tříčlenných tribunálů (tzv. trojek NKVD)

Činnost

Jednotky Směrše se obvykle pohybovaly za bojovými jednotkami a na osvobozeném území zajišťovaly osoby, o které mělo NKVD zájem. Ke konci války byli příslušníci Směrše v rámci zvláštních skupin vysazováni na okupovaná území (včetně Protektorátu Čechy a Morava), kde měli za úkol nejen organizovat partyzánskou činnost, ale i sledovat činnost jiných partyzánských skupin a společně s komunistickým odbojem zakládat Národní výbory. +more Tyto zvláštní skupiny byly kromě Směrše tvořeny i příslušníky NKGB a NKVD, v praxi mezi nimi ale nebyl činěn rozdíl. Oddíly Směrše se v Československu objevily s prvosledovými jednotkami Rudé armády a krátce po porážce hitlerovského Německa začaly na československém území zatýkat československé občany z řad bývalé ruské emigrace. Ti poté byli deportováni do SSSR. Nejznámějšími osobnostmi zavlečenými do Sovětského svazu byli např. generál Sergej Vojcechovský či politik Augustin Vološin. Podle výzkumu z 90. let 20. století bylo do SSSR celkem zavlečeno 280 osob ruské a ukrajinské národnosti a 180 osob české, slovenské či jiné národnosti.

Těsně po skončení druhé světové války jednotky Směrše zajišťovaly vyhledávání a násilné repatriace osob do SSSR. Organizovaly násilné repatriace do SSSR - na obsazených územích jednotky Směrše vyhledávaly bývalé ruské uprchlíky z řad tzv. +more bílé emigrace (protisovětské opozice), příslušníky Vlasovových jednotek, které spolupracovaly s nacisty (stejně jako další proněmecké organizace tvořené Rusy) a ty pak, obvykle bez souhlasu hostitelské země převážely do SSSR. Zde tito lidé končili na popravištích nebo v gulazích (odhad je 3 až 10 tisíc lidí). Repatriační činnost jednotky Směrše prováděly i okupačních zónách Spojenců. Buď přebíraly bývalé občany SSSR vydávané spojeneckými úřady v rámci dohod z Jalty (např. 45 tisíc Kozáků předaných SSSR Velkou Británií) nebo prováděli únosy příslušníků protisovětské opozice ze západních zón. Oddíly Směrše bývaly pověřovány likvidací osob z řad emigrace či defektorů = přeběhlíků z řad sovětských zpravodajských služeb.

V rámci Směrše byly na Berijův příkaz po porážce Německa sestaveny zvláštní oddíly, které byly pověřeny vyhledáváním německých a rakouských vědců a jejich převozem do Sovětského svazu. Zvláštní oddíly Směrše doplněné sovětskými vědci pátraly v Německu a Rakousku po uznávaných vědcích. +more Priorita byla kladena zejména na fyziky (pro potřeby sovětského jaderného výzkumu), smlouvy byly ale nabízeny i chemikům či specialistům na raketovou techniku. Zároveň tyto oddíly pátraly po písemnostech týkajících se německého jaderného výzkumu a materiálech potřebných pro výrobu jaderných zbraní (uran, těžká voda atd. ).

Jako samostatný orgán byla Směrš zrušena v květnu 1946 a začleněna do MGB. Ještě v 50. +more letech 20. století se obdoba Směrše objevovala v sovětském válečném námořnictvu.

Zločinecká činnost v českých zemích

Příslušníci Směrš přijeli do Prahy 10. května 1945 a usadili se v hotelu Central v Liberecké ulici. +more Později sídlili v Praze-Střešovicích v Dělostřelecké ulici 11. Svou činnost zahájili v Praze už 11. května 1945 zatýkáním československých občanů s ruskou (běloruskou, ukrajinskou národností), kteří utekli ze Sovětského svazu před rudým terorem.

Zatčení občané získali československé občanství ve dvacátých letech 20. století, to je i před více než dvaceti lety před příchodem Směrš. +more Byli odvlečení ze svých domovů podle připravených seznamů. Vznik seznamů s adresami umožnila:.

* činnost agentů SSSR, kteří do Československa přišli s některou z vln emigrantů * činnost Ruské ústředny v Praze, zřízené Němci, kteří měli se SSSR do 21. června 1941 přátelské vztahy

Agenti Směrše také v poválečném období zahájili odvlékání Čechoslováků původem z řad tzv. bílé emigrace do sovětských gulagů, jednou z jejich obětí byl i armádní generál Sergej Vojcechovský. +more Československá vláda odvlékání lidí s československým občanstvím nezabránila; na ministerstvu zahraničních věcí, které by tyto případy mohlo řešit měli funkce komunisté, konkrétně Vladimír Clementis.

Činy na zachránění československých občanů byly iniciativou statečných jedinců. Jedním byl ředitel Archeologického ústavu Jaroslav Böhm, který zachránil Ivana Borkovského. +more Tento příklad zpochybňuje představu o systematické činnosti Směrš. Nepochybně existovaly předem připravené seznamy nepohodlných československých občanů, ale hlavně šlo o naplnění směrných čísel, kterými mohl Směrš dokladovat svou činnost.

Na osvobození Prahy se podílely Vlasovovy jednotky. +more 200 až 300 zraněných vlasovců leželo v pražských nemocnicích, kde byli vypátráni jednotkami Směrš. To pro mnohé znamenalo smrt v nemocnici nebo na popravišti. Jejich těla skončila v hromadných hrobech na Olšanských hřbitovech.

Oni byli první

Po odvlečených mužích zůstaly ženy a děti, které neměly o jejich osudu žádnou informaci. O zvěrstvech Směrš se mohlo mluvit až po listopadu 1989. +more V roce 1993 vzniklo občanské sdružení Výbor Oni byli první, které začalo shromažďovat svědectví o osobách zavlečených po druhé světové válce z Československa do sovětských koncentračních táborů. Předsedou rady Výboru se stal Vladimír Bystrov.

V roce 2002 byl přijat zákon č. 172/2002 Sb: Zákon o odškodnění osob odvlečených do SSSR nebo do táborů, které SSSR zřídil v jiných státech. +more Český stát převzal povinnost odškodnit tyto první obětí komunismu na našem území. Ruská federace jako právní nástupce SSSR se obětem ani neomluvila.

Odkazy

Reference

Literatura

Externí odkazy

Kategorie:Sovětské tajné služby Kategorie:Dějiny Sovětského svazu během druhé světové války