Cesko.wiki Sojuz 2
Author
Albert FloresSojuz 2 („svaz“) je rodina nosných raket, vyvinutých a vyráběných firmou CSKB-Progress v Samaře. Byla vyvinuta z nosiče Sojuz. Tyto nosiče mohou vynést na nízkou oběžnou dráhu až 8500 kg. Jsou určeny spolu s nosičem Angara k nahrazení několika starších nosných raket. Nosné rakety Sojuz 2 mají za sebou 115 vzletů.
Historie
Předchůdce nosiče Sojuz 2, nosič Sojuz, byl vytvořen v programu Sojuz na základě mezikontinentální balistické rakety R-7 v konstrukčních kancelářích S. P. +more Koroljova a S. A. Kosberga. K raketě R-7 byl přidán další raketový stupeň, byly postupně inovovány motory, řídicí elektronika a tak vznikaly nové modifikace rakety. Vývoj motorů měla na starosti konstrukční skupina V. F. Gluška a A. M. Isajeva.
Použití
Nosná raketa Sojuz 2 může být, stejně jako původní Sojuz, použita pro vynášení širokého spektra nákladů, včetně komunikačních a průzkumných družic. Avšak předtím, než bude moci být označen jako „man-rated“, tedy schopný vynášet kosmické lodě s posádkou, musí potvrdit svoji spolehlivost jako nosič zvětšené verze nákladní lodě Progress M1 se záchranným blokem SZB (11S517A2), s celkovou hmotností 8350 kilogramů a maximální šířkou 3000 milimetrů.
Nosiče Sojuz 2 jsou také používány pro vynášení komerčních nákladů prodávaných operátory Starsem a Arianespace.
9. dubna 2020 se uskutečnil první pilotovaný let rakety Sojuz 2.1a s kosmickou lodi Sojuz MS-16.
Verze rakety
Sojuz 2.1a
Kódové označení (14A14. 1A) - první let 2004. +more Tento nosič má namísto původního analogového navigačního a řídícího počítače počítač digitální. Také má nový vstřikovací systém v prvním a druhém stupni. Mimo jiné nahradil nosnou raketu Molnija-M. Od roku 2014 by měl nahradit i varianty Sojuz-U a Sojuz-FG. Díky uskutečněným vylepšením má oproti původnímu Sojuzu zejména větší flexibilitu řízení letu, větší nosnost atd.
Nový řídící systém
Práce na novém digitálním systému řízení letu pro nosič Sojuz 2 začaly v NPO Avtomatika v Jekatěrinburgu počátkem roku 1993. Systém se skládá ze tři nezávislých digitálních počítačů a dvou gyroskopů, které spolu drasticky zvyšují spolehlivost systému řízení letu.
V roce 2006, Lef Belskij, náměstek ředitele NPO Avtomatika pro nosné rakety a kosmické systémy, řekl tiskové agentuře ITAR-TASS že práce na systému řízení letu pro Sojuz 2 se pro tento podnik staly záchranou. V současné době bylo do výroby zapojeno 400 inženýrů NPO Avtomatika. +more Skromné federální financování pro tento projekt bylo započato během let 1994-1995 a peněžní tok se výrazně zvýšil na začátku následující dekády.
Sojuz 2.1b
Kódové označení (14A14. 1B) - první let 2006. +more Představuje vylepšení rakety Sojuz 2. 1a. Oproti svému předchůdci má Sojuz 2. 1b nový, úspornější motor ve druhém stupni (Blok I). Jde o typ RD-0124, příbuzný motoru použitém i na třetím stupni nosiče Angara (v modulech URM-2). Tento nový motor umožňuje nosiči Sojuz 2. 1b vynášet na oběžnou dráhu až o 500 kg těžší náklady.
4. ledna 2005 Arianespace uvedla, že nosič Sojuz 2. +more1b s novým motorem RD-0124, poletí první testovací misi z rampy 31/6 v Bajkonuru, a při té příležitosti vypustí na polární dráhu o výšce 850-kilometerů 630-kilogramů těžkou astronomickou družici Corot.
Podle zástupce ředitele Roskosmosu Viktora Ramiševského, otázaného agenturou RIA Novosti, to byl poslední testovací let motoru RD-0124, který tak otevřel cestu pro první vypuštění nosiče Sojuz 2. 1b, které bylo naplánováno na 21. +more prosince 2006.
V roce 2012, konstrukční kancelář KBKhA slíbila vyvinout ovládání vektoru (směru) tahu 14D23 speciálně pro nosič Sojuz 2.1b.
Sojuz 2.1v
Označení (14A15) - první let 29. 12. +more 2013, „lehká“ varianta bez postranních boosterů, s jedním motorem NK-33A v prvním stupni, případně nově vyvinutým RD-193. Motor RD-193 je odvozen od typu RD-191 nosiče Angara.
Sojuz ST
Jedná se o modifikované verze raket Sojuz 2. 1a (Sojuz ST-A) a Sojuz 2. +more1b (Sojuz ST-B), určené pro starty z evropského kosmodromu v Kourou ve Francouzské Guyaně. Mezi hlavní rozdíly patří například upravený řídící systém, zdokonalení telemetrie nebo přizpůsobení nosiče tropickému klimatu na Guyanském kosmickém centru. Urychlovací bloky a centrální stupeň jsou opatřeny pyrotechnickým zařízením, které otevře ventily palivových nádrží. Tím se zajistí jejich potopení po dopadnutí na hladinu oceánu. 21. října 2011 proběhl první start nosiče v modifikaci Sojuz ST-B se dvěma satelity Galileo z kosmického střediska v Kourou.
Galerie
Soubor:Soyuz 2 metop. jpg|Sojuz 2 s meteoriologickým satelitem Soubor:RocketLaunch2018-07. +morejpg|Sojuz 2. 1b s družicí Glonass-M Soubor:Пуск Союз-2. 1б - Метеор-М 2-2. jpg|Start rakety Sojuz 2. 1b Soubor:Launch of the Soyuz-2. 1a from Vostochny 2016-04-28 012. jpg|Sojuz 2. 1a Soubor:Воздушно-космические силы провели успешный пуск ракеты-носителя «Союз-2» с космодрома Плесецк 04. jpg|Sojuz 2. 1v Soubor:"Soyuz" launch vehicles model series on MAKS-2021. jpg|Sojuz-2. 1v, Sojuz-2. 1a, Sojuz-2. 1b a Sojuz-5.
Odkazy
Reference
Související články
Starty ruských raket * Seznam nosných raket
Externí odkazy
[url=http://technet. idnes. +morecz/zemrel-konstrukter-ruskych-raket-alexandr-soldatenkov-pjy-/tec_vesmir. aspx. c=A130813_182556_tec_vesmir_kuz]Zemřel Alexandr Soldatěnkov. Do vesmíru poslal Sputnik i Gagarina[/url] * [url=http://zahranicni. ihned. cz/rusko/c1-60416900-zemrel-alexandr-soldatenkov-konstrukter]Zemřel konstruktér ruských raket Soldatěnkov. Pomáhal dostat Gagarina do vesmíru[/url].