Sojuz 28

Sojuz 28 byla sovětská kosmická loď typu Sojuz. Na oběžnou dráhu Země ji 2. března 1978 vynesla raketa Sojuz-U. Na palubě lodi byla dvoučlenná posádka - sovětský kosmonaut a velitel lodi Alexej Gubarev a československý kosmonaut-výzkumník Vladimír Remek. Jednalo se o čtvrtý let ke stanici Saljut 6. Den po startu se Sojuz 28 spojil se stanicí. Během týdenního pobytu návštěvníci pomáhali základní posádce - Juriji Romaněnkovi a Georgiji Grečkovi - v jejich vědeckém programu, provedli řadu televizních reportáží a také experimenty připravené československými odborníky z ČSAV.

Vladimír Remek byl první člověk ve vesmíru z jiného státu než ze Sovětského svazu či USA. Jednalo se o první pilotovanou misi programu Interkosmos, a úspěch československé kosmonautiky. +more Byl to 63. let kosmické lodě s posádkou z naší planety.

Posádka

Hlavní

Alexej Gubarev (2), velitel, CPK * Vladimír Remek (1), kosmonaut-výzkumník, ČSLA

Záložní

Nikolaj Rukavišnikov, velitel, NPO Eněrgija * Oldřich Pelčák, kosmonaut-výzkumník, ČSLA

Přípravy

Pozadí letu a výběr posádky

V první polovině roku 1976 nabídl Sovětský svaz zemím sdruženým v programu výzkumu vesmíru Interkosmos účast v pilotovaných kosmických letech. V první fázi byla nabídka směrována k vládám Československa, Polska a Německé demokratické republiky.

Výběr československých kosmonautů programu Interkosmos probíhal v červnu-listopadu 1976. Vybíralo se z pilotů československého vojenského letectva. +more Nejdříve lékařská komise Ústavu leteckého zdravotnictví v čele s plukovníkem Antonínem Dvořákem na základě pravidelných každoročních prohlídek určila 24 vhodných kandidátů. Ty v Praze důkladně vyšetřila, a vybrala osm a poté čtyři nejlepší - Ladislava Klímu, Oldřicha Pelčáka, Vladimíra Remka a Michala Vondrouška. V listopadu 1976 dalším kole testů v Moskvě sovětští lékaři ze čtveřice vybrali Pelčáka a Remka. Pro finalisty nebylo sovětské prostředí neznámé, oba od roku 1972 studovali na Vojenské letecké akademii J. A. Gagarina v Moskvě, a do Československa se vrátili až v létě 1976.

V prosinci 1976 dvojice budoucích československých kosmonautů zahájila výcvik ve +more_Gagarina'>Středisku přípravy kosmonautů v Hvězdném městečku, společně s polskou a východoněmeckou dvojicí. Běžný základní výcvik byl dvouletý, kosmonauti programu Interkosmos procházeli jeho zkrácenou půlroční verzí. V květnu 1977 složili závěrečné zkoušky a poté byli rozřazeni do posádek; jednu tvořili plukovník Alexej Gubarev s Vladimírem Remkem, druhá se skládala z Nikolaje Rukavišnikova a Oldřicha Pelčáka. Oba sovětští kosmonauti měli zkušenosti z kosmického letu, Alexej Gubarev měl za sebou let Sojuzem 17 a měsíční pobyt na stanici Saljut 4 v roce 1975, Nikolaj Rukavišnikov absolvoval dva lety celkem v délce osmi dnů - na Sojuzu 10 roku 1971 a Sojuzu 16 roku 1974.

V létě 1977 rovněž proběhla diskuze o pořadí letů mezinárodních posádek. Stanoveno bylo na Československo, Polsko, NDR. +more Vliv na něj měla patrně jak politická, tak vědecká kritéria. Prestižní postavení Čechoslováka snad mělo překrýt hořkost z okupace roku 1968. Podle vzpomínek tehdejšího polského ministra obrany generála Jaruzelského se Poláci cítili ukřivděni, když jejich velikost a podíl na bojích 2. světové války nestačila na prvenství. Vědci účastnící se československého kosmického výzkumu navíc mohli vykázat vysokou aktivitu v programu Interkosmos, kde zodpovídali za 40 % plněných úkolů.

Od podzimu 1977 probíhala příprava na let v posádkách, v polovině února 1978 obě posádky úspěšně složily závěrečné zkoušky, ve kterých byla podle hodnocení instruktorů dvojice Gubarev-Remek o něco lepší. I u závěrečných zkoušek se projevila zákulisní rivalita, když obě soupeřící skupiny nařkly protistranu, že napovídala „své“ posádce. +more Definitivní výběr letové posádky byl údajně konzultován i s československými politiky. Kosmonauti 18. února přiletěli na kosmodrom Bajkonur a 26. února se dozvěděli konečné rozhodnutí - poletí Gubarev s Remkem.

Vědecký program letu

Pro československého kosmonauta připravili vědci Československé akademie věd ve spolupráci s dalšími institucemi šest experimentů. Byly to Chlorella-1, Tepelná výměna-2, Oxymetr, Supos, Extinkce a Morava-splav.

Experiment Chlorella-1 zkoumal růst řas. Před Remkovým letem už byly řasy do vesmíru přivezeny, ale v klidovém stavu, tentokrát byly naočkovány na živné půdy a zkoumán průběh jejich rozmnožování. +more Kontrolní populace řas rostla na Zemi za stejných podmínek, kromě stavu beztíže. V pokusu Tepelná výměna-2 byla srovnávána naměřená teplota těla s pocity kosmonautů. Cílem experimentu Kyslíkový režim bylo zjištění vlivu stavu beztíže na zásobování tkání (konkrétně kůže předloktí levé ruky) kyslíkem. Měření pomocí oxymetru proběhla před letem, v jeho průběhu i po něm. Experiment Supos spočíval ve zjišťování psychologického stavu kosmonautů před, během a po letu pomocí dotazníku. V exprimentu Extinkce Remek sledoval změny jasnosti hvězd při západu za obzor. Experiment Morava-splav využíval sovětskou pec Splav-1 k roztavení a pomalému (45 hodin) chladnutí vzorků chloridu měďného a olovnatého a chloridu stříbrného a olovnatého.

Průběh letu

Start

Nárameník člena mise Sojuz 28 Kosmickou loď Sojuz 28 vynesla na oběžnou dráhu nosná raketa Sojuz-U. +more Odstartovala odpoledne 2. března 1978 v 15:28:10 UTC z kosmodromu Bajkonur na území Kazachstánu. Na palubě nesla dvoučlennou posádkou. Velitelem lodě byl 47letý Rus, sovětský kosmonaut plukovník Alexej Gubarev. Druhým byl československý kosmonaut-výzkumník kapitán Vladimír Remek.

S orbitální stanicí Saljut 6, na které od 11. prosince 1977 žili Jurij Romaněnko a Georgij Grečko se kosmická loď spojila po svém 18. +more oběhu Země 3. března v 17:10 UTC. Po třech hodinách kontrol a příprav návštěvníci vstoupili, přesněji vpluli, na stanici. První Vladimír Remek, za ním Alexej Gubarev.

Pobyt na stanici

Hostitelé přivítali návštěvu tradičně, chlebem a solí. Pak následovaly povinnosti, příjemné - předání balíčků, novin a dopisů od rodin a přátel - i nutné - vykládka Sojuzu. +more Už po dvaceti minutách Remek zahájil experiment Chlorella, o který se staral průběžně i v následujících dnech. Poté ještě kosmonauti zakonzervovali Sojuz 28 a ve 3 hodiny nového dne se uložili ke spánku.

Odpočinek trval do 10:30, odpoledne Gubarev s Remkem věnovali lékařskému vyšetření, poté zahájili experiment Morava-splav. V závěru dne se věnovali dlouhodobému sovětsko-polskému experimentu Opros, doplněnému českým Suposem. +more Šlo o vyplňování dotazníků, v nichž odpovídali na otázky týkající se zdravotního i psychického stavu.

Další den letu, 5. března, přišel na řadu experiment Oxymetr. +more Při zahájení prací kosmonauti zjistili poruchu napájení přístroje, zdroj sice improvizovaně nahradili sadou monočlánků, měření však už neproběhlo kompletně. Také proběhla mezinárodní tisková konference, vysílaná i Československou televizí.

Dopoledne 6. března Remek s Gubarevem připravili a provedli experiment Extinkce - pozorovali hvězdy. +more Odpoledne se věnovali sledování zemského povrchu, večer doběhl experiment Morava-splav. Dopoledne i po obědě 7. března kosmonauti ukládali vybavení s výsledky experimentů do Sojuzu. Odpoledne sledovali ledovce a sněžný pokryv na sovětském území. Proběhla i další televizní beseda. A došlo na experiment Tepelná výměna-2.

Další den, 8. březen, byl odpočinkový. +more Kosmonauti hovořili s rodinami a příbuznými na Zemi, opět promluvili do televize, Romaněnko s Grečkem si četli přivezenou korespondenci. 9. března se Gubarev a Remek připravovali na odlet. Nanosili vše potřebné do svého Sojuzu, výsledky experimentů do přistávacího modulu, odpad do zase orbitálního modulu (který je při návratu odhozen a shoří v atmosféře), orazítkovali přivezenou poštu.

Závěr letu

Leteckém muzeu v Kbely Ráno 10. +more března se rozloučili se základní posádkou, vrátili se na svou loď Sojuz 28 a po 164 hodinách společného letu se od orbitální stanice odpojili. Pak s pomocí brzdícího motoru zahájili sestup. Loď se rozpojila na tři části, samotná kabina s posádkou se na padáku snesla na Zemi po 190 hodinách trvání expedice asi 310 km západně od Celinogradu v Kazachstánu. Pak vrtulníky dopravily kosmonauty do blízkého Arkalyku a odtud se letadlem vrátili do hotelu Kosmonaut na Bajkonuru.

Jako všechny pozdější mise programu Interkosmos trvala tato přibližně 7 dní a 21,5 hodin. Bylo to zřejmě proto, aby nevznikly spekulace, že Sovětský svaz upřednostňuje některou zemi před jinou.

Odkazy

Poznámky

Reference

Literatura

Externí odkazy

Kategorie:Pilotované lety programu Sojuz Kategorie:Kosmonautika v roce 1978 Kategorie:Dějiny kosmonautiky Kategorie:Dějiny letectví v Česku