Splašený kůň

Splašený kůň (Šílený kůň, příp. Bláznivý kůň), anglicky Crazy Horse, lakotsky Tȟašúŋke Witkó (asi 1845, Bear Butte, Jižní Dakota - 5. září 1877, Fort Robinson, Nebraska), byl válečný náčelník indiánského kmene Lakotů (Siouxů), skupiny Oglala. Je považován za jednoho z nejvýznamnějších náčelníků, který se v druhé polovině 19. století proslavil především vítězstvím nad armádou USA v bitvách u Rosebudu a Little Bighornu.

Dětství

O přesném datu a místu, kde se Splašený kůň narodil, se vedou spory. Podle vzpomínek jeho vrstevníků se usuzuje, že se narodil mezi roky 1840 a 1845. +more Nejčastěji se jako jeho rodné místo uvádí okolí Bear Butte anebo Rapid Creek, obojí v Jižní Dakotě. Jeho otec, původně stejného jména, Tȟašúŋke Witkó (později se přejmenoval na Waglúla - Červ), byl medicinmanem Oglalů, jeho matka, Žena s chrastící dekou (Rattling Blanket Woman) pocházela z kmene Brulé. Když se Splašený kůň narodil, dostal dětské jméno Kudrnatý (Curly), tedy jméno, které odkazovalo na jeho světlejší a vlnitější vlasy, které byly spolu s jeho světlou pletí mezi Lakoty poněkud neobvyklé. Jeho matka brzy zemřela a tak se na výchově malého chlapce podílela sestra jeho matky, Pěkná žena (Good Looking Woman).

Mezi první kontakty malého Splašeného koně s bílými lidmi patřil útok poručíka Grattana a jeho vojáků na tábor Lakotů (tzv. Grattanův masakr, +more_srpen'>19. srpna 1854), během něhož byl zabit náčelník Porážející medvěda (Conquering Bear). Splašený kůň krátce poté získal svou vizi, která podle lakotské tradice předurčila jeho další budoucnost. Během konce 50. a počátku 60. let 19. století si Splašený kůň v nejrůznějších šarvátkách a potyčkách s nepřátelskými kmeny získává uznání svých soukmenovců coby výjimečně statečný bojovník.

Války s bílým mužem

Po masakru Šajenů u Sand Creeku v Coloradu v roce 1864 se Lakotové spojili s Šajeny, aby společně čelili přívalu Američanů na své území. Pod vedením náčelníka Lakotů Rudého oblaka se mladý Splašený kůň účastní lednových nájezdů Indiánů na město Julesburg v Coloradu (+more_leden'>7. ledna 1865) a na oblast kolem řeky South Platte (v lednu téhož roku). V červnu roku 1865 Splašený kůň spolu s dalšími napadá vojáky u potoka Horse Creek a později, 25. - 26. července se vyznamenává jako návnada při pasti na vojáky u Platte Bridge. Statečnost a obrovská odvaha přinesla Splašenému koni své ovoce: stává se válečným náčelníkem (lakotsky Ógle Tĥáŋka Un).

V letech 1866-1868 pokračovala válka Rudého oblaka se Spojenými státy. Lakotové a Šajeni napadají vojenské pevnosti podél celé tzv. +more Bozemanovy cesty, po níž putovaly stovky osadníků dál na západ. Splašený kůň vede své bojovníky v mnoha šarvátkách s vojáky a znovu slaví úspěch coby návnada při vylákání osmdesáti vojáků z pevnosti Fort Phil Kearney, aby je následně Indiáni do jednoho v prérii pobili (tzv. Fettermanův masakr, 21. prosince 1866). Tato taktika se Indiánům vyplatila, protože Spojené státy ustoupily a 6. listopadu 1868 byla v pevnosti Fort Laramie podepsána mírová smlouva mezi generálem Williamem T. Shermanem a náčelníkem Rudým oblakem. Tato smlouva zaručovala Indiánům právo na nerušený lov bizonů na jejich území, stažení amerických vojáků z pevností v tomto území a uzavření tzv. Bozemanovy cesty.

Radost z vítězství Indiánů nad armádou USA kalila (v té době již proslavenému) Splašenému koni událost, která proti sobě popudila některé klany mezi Lakoty. Splašený kůň odjel na výpravu s Černou bizoní ženou (Black Buffalo Woman), která byla do té doby manželkou Žádné vody (No Water). +more Žádná voda oba milence dohnal a nečekaně na Splašeného koně vystřelil. Kulka však prošla Splašenému koni horní čelistí na pravé tváři a Splašený kůň přežil. Spor ale rozdělil Lakoty na dva tábory, a Splašený kůň následně ustoupil: Černá bizoní žena se vrátila ke svému původnímu manželovi. Kvůli vzniklým problémům byl Splašenému koni odebrán titul válečného náčelníka. Ještě v témž roce (1868) se Splašený kůň oženil s Černou šálou (Black Shawl), která mu porodila dceru pojmenovanou Oni se jí bojí (They Are Afraid Of Her).

Bitva u Little Big Hornu

Počátkem 70. let 19. +more století se na Splašeného koně valí jedna rána osudu za druhou. V Černých horách (lakotsky Paha Sápa), které byly pro Lakoty posvátné, bylo Američany objeveno zlato. Navzdory podepsané mírové smlouvě z roku 1868 se do těchto míst začaly vydávat první expedice zlatokopů a stavět nové osady. V roce 1871 zlatokopové zabili Malého jestřába, mladšího bratra Splašeného koně. V témž roce zemřela jeho tříletá dcera na nemoc přivlečenou bělochy: choleru. I přes protesty Rudého oblaka se zvětšoval příval nových osadníků na území Lakotů a Šajenů, docházelo k mnoha menším šarvátkám mezi oběma stranami.

V srpnu roku 1872 se Splašený kůň se svými muži přidává k výpravě náčelníka lakotských Hunkpapů Sedícího býka (anglicky Sitting Bull, lakotsky Tĥatĥáŋka Íyotake) proti vojákům, kteří v rozporu s mírovou smlouvou doprovázeli stavbaře Severní pacifické dráhy. Bitva u potoka Arrow Creek byla prvním střetnutím mezi Lakoty a americkými vojáky od smlouvy z Laramie. +more Další drobnější střety pak pokračovaly. Americká vláda nedokázala čelit tlaku zlatokopů, železnice a nových osadníků a vytvořila několik menších rezervací, do nichž se měli Lakotové a Šajeni stáhnout z prérií. Splašený kůň, stejně jako Sedící býk, to odmítl a zůstával se svými lidmi dál na původním území Lakotů.

V roce 1876 byly vyslány tři vojenské oddíly pod vedením generála George Crooka, plukovníka Johna Gibbona a generála Alfreda Terryho (včetně 7. kavalerie s podplukovníkem Custerem), aby přiměly vzpurné Indiány ke stažení do rezervací. +more Dne 17. června 1876 se spojené síly Splašeného koně a Sedícího býka střetly s vojáky generála Crooka v bitvě u Rosebudu a zahnaly jeho 1 000 vojáků a 300 indiánských stopařů na ústup. Jen o několik dní později, 25. června 1876 zaútočil na obrovský tábor Lakotů a Šajenů ambiciózní podplukovník Custer se svou Sedmou kavalerií, viz bitva u Little Big Hornu.

Custer, aniž by znal velikost a bojeschopnost tábora Lakotů a severních Šajenů (která ve skutečnosti mnohonásobně přesahovala jeho možnosti), rozdělil své síly a zaútočil ze tří směrů na indiánské ležení. Indiáni nejprve odrazili útoky majora Rena z jihu (Reno ustoupil a zakopal se na strmých březích říčky Little Bighorn), aby poté donutili k ústupu i samotného Custera (třetí oddíl kapitána Benteena moudře ustoupil sám poté, co zjistil, proti jak velké přesile stojí). +more Výsledkem protiútoku Lakotů a Šajenů pod vedením Splašeného koně a náčelníka Žluče (lakotsky Phizí) bylo vyhlazení Custerova oddílu včetně velitele samotného. Jednalo se o nejdrtivější porážku armády USA do té doby.

Poslední roky života Splašeného koně

I přes porážku v bitvě u Little Bighornu pokračovali vojáci v pronásledování těch Indiánů, kteří se nestáhli do rezervací. Dne +more_září'>9. září 1876 se znovu utkal Splašený kůň se svými asi 800 bojovníky s vojáky generála Crooka poté, co přispěchali na pomoc napadenému táboru náčelníka Mnikonžuů Amerického koně u Slim Buttes. Sedící býk se svými lidmi opustil území Spojených států, aby našel azyl v Kanadě, mnozí další náčelníci se vzdali v rezervacích, jen Splašený kůň odmítl jak opustit rodnou půdu, tak žít v rezervacích.

V lednu 1877, během třeskuté zimy, se Splašený kůň společně s šajenským náčelníkem Dva měsíce pokusil domluvit s generálem Milesem na příměří, avšak došlo k vzájemné přestřelce (tzv. bitva u Wolf Mountain). +more Lakotové, kteří ještě stále zůstávali se Splašeným koněm, byli armádou nuceni k neustálému pohybu v mrazivých teplotách, lidé začínali hladovět. Během zimy a jara 1877 se mnoho Indiánů vzdalo v rezervacích.

V březnu téhož roku se za Splašeným koněm z rezervace vydal jeho strýc, náčelník Skvrnitý ohon, aby ho přemluvil k stažení se do rezervace. Neuspěl, a tak byl +more_duben'>27. dubna vyslán náčelník Rudý oblak s týmž úkolem. Splašený kůň, s ohledem na své vyhladovělé a vyčerpané nejvěrnější, slíbil, že se vzdá. Dne 6. května 1877 se Splašený kůň se svými několika sty Lakoty vzdal v rezervaci Rudého oblaka v pevnosti Fort Robinson.

Protože ke Splašenému koni v té době vzhlíželo mnoho Indiánů, snažili se mu Američané předcházet a víc ho připoutat k životu v rezervaci. Byl jmenován důstojníkem indiánských zvědů v armádě a pozván do +moreC. '>Washingtonu, D. C. Splašený kůň cestu na východ stále odříkal a v srpnu 1877 odmítl jít bojovat proti Indiánům Nez Percé, kteří utekli z rezervace v Idahu. Úcta, kterou Splašený kůň požíval mezi ostatními Indiány, a pozornost, které se mu dostávalo od vlády USA, vzbuzovaly stále větší žárlivost mezi ostatními (zejména Skvrnitým ohonem a Rudým oblakem), a znovu se otevřely staré spory mezi jednotlivými klany. O Splašeném koni se začaly šířit nepravdivé informace, že se chystá utéct z rezervace či dokonce zavraždit generála Crooka.

Když odvezl svou ženu, která onemocněla cholerou, k jejím rodičům v rezervaci Skvrnitého ohona, Američané skutečně uvěřili, že se pokouší o útěk. Pod záminkou, že musí vše objasnit, ho 5. +more září 1877 přiměli se vrátit se do Fort Robinson, kde se ho vojáci za pomoci indiánské policie pokusili zatknout. Splašený kůň vzdoroval a během potyčky byl probodnut bajonetem vojáka Williama Gentilese, zatímco mu držel ruce jeho bývalý spolubojovník (nyní člen Indiánské policie) Malý velký muž. Splašený kůň, ve věku okolo 30-35 let, ještě téže noci zemřel. Jeho rodiče pohřbili tělo kdesi v Badlands.

Sporná fotografie Splašeného koně

Splašený kůň se zapsal do historie i tím, že se údajně nikdy nenechal vyfotografovat. Bylo to vysvětlováno jeho vírou v tradice Lakotů, kteří fotografování mnohdy odmítali z obavy ze ztráty duše. +more Když byl učiněn pokus vyfotografovat Splašeného koně poté, co umírající ležel ve vojenském baráku ve Fort Robinson, Splašený kůň to odmítl.

V roce 2003 zakoupilo Muzeum Custerova bojiště v Montaně fotografii pořízenou fotografem Jamesem Hamiltonem, o níž se začalo mluvit jako o fotografii Splašeného koně (viz fotografie výše). Fotografie byla zkoumána mnoha odborníky, avšak ani poté nebylo možné s jistotou říct, že se skutečně jedná o Splašeného koně. +more Muž na fotografii má skutečně některé shodné charakteristiky se slavným náčelníkem Lakotů (např. účes, světlejší barva vlasů a pleti oproti jiným Indiánům), kritici však upozorňují na to, že není vidět jizva, kterou Splašený kůň měl na levé tváři od incidentu s Žádnou vodou. Zarážející je také fakt, že se fotografie objevila až nyní, po tolika letech.

Literatura

Zahraniční literatura ** Kingsley M. Bray (2006): "Crazy Horse. +more A Lakota Life. " University of Oklahoma Press, Norman. ** Sandoz, M. (1992): Crazy Horse. The Strange Man of the Oglalas. Lincoln, University of Nebraska. ** Püschel, W. (1989): Náčelník Crazy Horse. Bratislava, Mladé letá.

* Literatura dostupná v češtině ** Brown, D. (1998): Mé srdce pohřběte u Wounded Knee. +more Praha, Hynek. ** Neihardt, J. G. (1998): Mluví Černý jelen. Praha, Hynek. ** Opatrný, J. (1998): Kde leží indiánská zem. Praha, Brána. ** Stingl, M. (1996): Války rudého muže. Praha, Hynek. ** Freedman, R. (2005): Život a smrt Šíleného koně. Praha, samizdat IC.

Externí odkazy

[url=http://www. u-s-history. +morecom/pages/h3755. html]Crazy Horse Biography[/url] * [url=http://www. friendslittlebighorn. com/crazy-horse-photo. htm]Crazy Horse Photo[/url] * [url=https://web. archive. org/web/20060309151836/http://www. indiancountry. com/content. cfm. id=1096411323]Indian Country Today: Trimble: What did Crazy Horse look like. [/url] * [url=http://www. pbs. org/weta/thewest/people/a_c/crazyhorse. htm]A Profile of Crazy Horse[/url] * [url=https://web. archive. org/web/20070930220307/http://www. historynet. com/magazines/wild_west/3033651. html]The Last Stand of Crazy Horse[/url] * [url=https://web. archive. org/web/20070704233051/http://indiani. webpark. cz/indexx. htm]Informace o Splašeném koni[/url] * [url=https://web. archive. org/web/20091030074743/http://www. baldeagle. eu/2009/09/splaseny-kun-crazy-horse-1845-%E2%80%93-1877/]Článek o Splašeném koni[/url].

Kategorie:Indiáni Severní Ameriky Kategorie:Indiánští válečníci Kategorie:Úmrtí 1877 Kategorie:Úmrtí 5. +more září Kategorie:Osoby s nejistým datem narození Kategorie:Muži.