Spojenecká okupace Japonska

Okupace Japonska spojeneckými silami, označovaná jako Operace Blacklist, probíhala od roku 1945 do roku 1952. V tomto období bylo japonské souostroví a území osvobozená od japonské nadvlády pod kontrolou spojeneckých sil, z nichž největší vliv měly Spojené státy. Oficiální hlavou státu zůstal nadále císař Hirohito (byl na trůně až do své smrti v roce 1989), faktickou vládu však vykonávala okupační správa v čele s generálem Douglasem MacArthurem. Okupace se nevztahovala na souostroví Rjúkjú, které bylo do roku 1950 pod kontrolou samostatné vojenské vlády USA, posléze pod civilní správou, a Japonsku navráceno roku 1972.

Počátek okupace

Americké velení mělo připravený plán invaze na japonské souostroví pod názvem Operace Downfall, pro případ, že by japonská vláda odmítla i po plánovaném atomovém bombardování kapitulovat. Na jeho provedení však nedošlo, Japonsko kapitulovalo do rukou spojenců 15. +more srpna 1945, kdy japonská vláda oznámila, že přijala Postupimskou deklaraci. Japonští představitelé se 19. srpna setkali s generálem MacArthurem v Manile na Filipínách a diskutovali o podmínkách kapitulace. 28. srpna 1945 dorazilo prvních 150 amerických pracovníků do Acugi v prefektuře Kanagawa. Za nimi následovala USS Missouri, jejíž doprovodná plavidla vysadila 4. pluk námořní pěchoty na jižním pobřeží Kanagawy. Další spojenecký personál brzy následoval. MacArthur dorazil do Tokia 30. srpna a okamžitě vydal několik rozkazů pro okupační síly. Nikdo ze spojeneckého personálu nesměl zaútočit na Japonce ani jíst japonské jídlo, kterého byl nedostatek.

Průběh okupace

+more9|left'>Sídlo okupační správy v Tokiu, cca 1950 (dnes sídlo pojišťovny Dai Iči) Japonská kapitulace byla formálně podepsána 2. září 1945. Dalším důležitým předpisem byl dokument s názvem Stanovy počáteční americké politiky pro poražené Japonsko (U. S. Initial Post-Surrender Policy for Japan), schválený 6. září prezidentem Trumanem. Dokument definoval, že nad Japonskem bude ustavena okupační správa pod výsadním vedením Spojených států a stanovil dva hlavní cíle okupace:.

* vyloučení japonského válečného potenciálu, a * přeměna Japonska v demokratický stát s orientací na OSN. Nejvyšším velitelem spojeneckých sil (Supreme Commander of the Allied Powers - SCAP) byl prezidentem Trumanem jmenován generál MacArthur. +more Často se však zkratkou SCAP označuje celá struktura okupační správy která byla tvořena jak vojenským, tak civilním personálem, rozdělená na sekce vládní, civilních informací a vzdělání a sekci ekonomicko-vědeckou. Do konce roku 1945 bylo po celém Japonsku rozmístěno více než 350 000 pracovníků americké vlády.

Okupační správa provedla mnoho reforem v japonské společnosti, vládě a ekonomice. Například šlo o přijetí zákona o činnosti odborů, dělníkům byla garantována základní pracovní práva, právo na organizaci dělnických hnutí a právo na kolektivní vyjednávání. +more Byla provedena pozemková reforma, kdy veškerá zemědělská půda bez majitele a půda přesahující limit 2,5 akru byla zkonfiskována a následně rozprodávána za nízké ceny. Došlo též ke zrušení některých monopolů známých jako zaibacu (japonsky: 財閥), na které bylo pohlíženo jako na oporu militarismu, a proto bylo rozhodnuto o jejich rozložení na menší oddělené subjekty odříznuté od holdingů. Dalším opatřením okupační správy byla školská reforma. Zpočátku šlo o zamezení šíření všech informací s válečnou tematikou, později došlo k institucionální reformě a změně studijních osnov. Nový školský systém, vybudovaný dle amerického vzoru, měl eliminovat původní kastování již velmi mladých dětí na elitní, technicky zaměřené a obyčejné.

V dubnu 1946 se konaly první poválečné volby, jejichž vítězem se stala Liberální strana. V květnu 1947 pak byla přijata nová ústava, která nahradila ústavu císaře Meidžiho z roku 1889. +more Tato ústava, která byla z velké části sepsána americkými právníky, zavedla v Japonsku parlamentní systém vlády a hlavně ve svém článku 9 zakázala Japonsku udržovat ozbrojené síly a zbavila jej práva vyhlásit válečný stav. Mezi květnem 1946 a listopadem 1948 probíhal Tokijský proces s hlavními představiteli válečného režimu.

Válečný stav mezi Japonskem a spojenci, a tím i okupace, byl formálně ukončen Sanfranciskou smlouvou, podepsanou 8. září 1951 v tehdejší opeře v San Francisku. +more Vešla v platnost 28. dubna 1952 a Japonsko tak opět získalo nezávislost.

Územní rozsah

Sovětský návrhSovětský svaz 24. +more září 1945 předložil návrh na rozdělení japonského území a hlavního města do okupačních zón po vzoru Německa. Nakonec však z rozhodnutí Harryho Trumana byla okupace čtyř hlavních ostrovů vykonávána výhradně USA, a stejně tak drtivé většiny osvobozených císařských kolonií. 507x507pixelů # Japonské souostroví, v letech 1945-1952 pod správou Nejvyššího velitele spojeneckých sil (se dvěma výjimkami: Iwo Jima spravována USA do roku 1968 a Okinawa do roku 1972) # Taiwan a Spratlyho ostrovy pod čínskou správou # Prefektura Karafuto a Kurilské ostrovy pod správou SSSR # Korea jižně od 38. rovnoběžky pod správou USA # Korea severně od 38. rovnoběžky pod správou SSSR # Kwantungská oblast okupovaná SSSR, navrácena Číně v roce 1955 # Mandátní území Tichomořské ostrovy okupováno USA do roku 1947, poté přeměněno na poručenské území OSN.

Odkazy

Reference

Související články

Japonské císařství * Druhá světová válka * Válka v Tichomoří * Tokijský proces

Externí odkazy

Kategorie:Vojensky okupovaná území Kategorie:Dějiny Japonska 20. +more století Kategorie:Důsledky druhé světové války Kategorie:Americko-japonské vztahy.