Stachr

Sásánovský reliéf v Nakš-e Radžábu, jen několik set metrů od Stachru Stachr nebo Istachr (v pahlavském písmu:35px; ) je název starověkého perského města, ležícího v dnešní íránské provincii Fárs (antické Persidě) severozápadně od Persepole. Jeho trosky zaujímají vrcholek výšiny, vypínající se nedaleko od silnice ze Šírázu do Isfahánu, okolí je dnes řídce osídleno.

Dějiny

První stopy lidské činnosti v prostoru pozdějšího Stachru se datují již do 4. tisíciletí př. +more n. l. V historické době zde patrně vyrostlo elamské město, avšak skutečný rozkvět lokality spadá až do parthské a hlavně sásánovské epochy. Tehdy Stachr v podstatě převzal roli Persepole a Pasargad a stal se nejen správním, ale i náboženským centrem Persidy.

Význam města souvisel pochopitelně s tím, že první Sásánovci, Sásán a Pápak, byli kněží místního chrámu bohyně Anáhity a ve Stachru tak později proběhla řada korunovací perských králů z tohoto rodu (svědčí o tom skalní reliéfy v okolí, zobrazující královskou intronizaci). Dalším důvodem byla výhodná poloha lokality na důležité komunikaci, spojující sever a jih Persidy. +more Až do 7. století n. l. se mohlo město utěšeně rozvíjet (počet jeho obyvatel není znám), aniž by je ohrožovaly nepřátelské vpády či jiné nepříznivé činitele. V roce 640 se však v kraji objevili Arabové, a třebaže Stachrští úspěšně odrazili jejich první útoky, roku 643 se nakonec museli vzdát. Po protiarabské vzpouře byl pak Stachr v letech 648/649 vypleněn a jeho obyvatelstvo zčásti pobito.

Následoval úpadek spojený s postupným vylidňováním, rozpadem chrámů i soukromých budov, takže již ve 12. +more století zbývalo z kdysi významného města jen několik domů s přibližně stovkou obyvatel. Roli spádového centra oblasti převzal postupně Šíráz, založený roku 684 zhruba o 85 km jižněji.

Novodobý výzkum

Ruiny Stachru pro Evropu objevili v roce 1848 E. Flandin a P. +more Coste, kteří vytvořili i první situační plány lokality. S vykopávkami se započalo ve třicátých letech 20. století, kdy prováděl výzkum Persepole německý archeolog a orientalista Ernst Herzfeld. V letech 1935-1937 dal Erich F. Schmidt pořídit první letecké snímky Stachru, z nichž lze zrekonstruovat rozsah města v raném středověku.

Z antických památek se do současnosti nedochovalo prakticky nic - patrné jsou jen zbytky mešity na jihozápadě, bazar, několik obytných domů a stavba, která byla nejspíš špitálem. Město bylo postaveno z velkých kamenů, nikoli z cihel, a bloky domů měřily v průměru 400 metrů čtverečních. +more Je možné, že mešita, postavená v asyrském slohu, sloužila v předislámské době jako zarathuštrovský chrám ohně.

Odkazy

Literatura

Herzfeld, E.: Iran in the ancient Near East, London 1941.

* Whitcomb, D. S. +more: The city of Istakhr and the Marvdasht plain, Akten des VII. International Kongresses für Iranische Kunst und Archäologie, München, 7. -10. September 1976, Archäologische Mitteilungen aus Iran, sv. 6, Berlin 1979, s. 363-370.

Externí odkazy

[url=https://web. archive. +moreorg/web/20071217222101/http://www. iranica. com/articles/v8f6/v8f688. html]Strachr v Encyclopaedia Iranica (anglicky)[/url] * [url=https://web. archive. org/web/20071010114430/http://www. ssnv. org/Whitcomb_SSNV_Paper. htm]Přehled novodobého výzkumu (anglicky)[/url].

Kategorie:Starověká Persie Kategorie:Zaniklá města v Íránu Kategorie:Sásánovská architektura Kategorie:Města na hedvábné stezce