Cesko.wiki Stanislav Sůva
Author
Albert Flores
Život
Mládí
Narodil se v roce 1912 v Praze v rodině pražského řezbáře Josefa Sůvy. V roce 1930 vystudoval Reálné gymnázium na Vinohradech. +more V roce 1930-1935 absolvoval ČVUT - Vysokou školu architektury a pozemního stavitelství v Praze u profesora Františka Kadeřávka, mezi dalšími profesory byli Oldřich Blažíček a Rudolf Kříženecký s nimiž v době svého působení v Teheránu udržoval čilý písemný kontakt .
Poté nastoupil do pražské Konstruktivy, která jej v lednu 1936 vyslala do svého teheránského ústředí. Konstruktiva tam byla v té době součástí [url=http://www. +morecukr-listy. cz/on_line/2010/PDF/349-351. PDF]S. I. Skoda[/url]. Po roce 1940 kdy ukončil pracovní poměr u Konstruktivy se stal vedoucím technické kanceláře íránského Ministerstva financí, kde pracoval spolu s Ing. Furughim na projektu hlavní budovy Ministerstva financí v Teheránu.
30. léta
K jeho dílům patří především budova Justičního paláce z funkcionalistického období v Teheránu. V ústřední kanceláři [url=http://www. +morecukr-listy. cz/on_line/2010/PDF/349-351. PDF]S. I. S. [/url] v Teheránu, kde byl tehdy činný jako mladý absolvent Vysoké školy architektury a pozemního stavitelství, vypracoval návrhy a ideové studie v tzv. evropském monumentálním pojetí. Ještě před ním byl pověřen prvními projektovými pracemi československý architekt německé národnosti Dr. Czihal. V témže roce 1937 byli současně také vyzváni k vypracování návrhů někteří teheránští architekti. Na podzim roku 1937 byly návrhy Dr. Czihala nejvyššími místy zamítnuty. Návrh architekta Sůvy byl v této soutěži vybrán jako vítězný a architekt byl požádán, aby vypracoval s malými změnami závěrečný návrh pro přední stranu budovy a konečné výkresy byly předloženy šáhovi. V jeho týmu působil také arch. [url=http://www. usti-aussig. net/autori/karta/jmeno/121-jan-gabriel]Jan Gabriel[/url], který zpracoval různé architektonické detaily na čelní fasádní ploše, návrh vstupu do JP, dveře a stropní štuky v interiérech. A to ukončilo boje za vhodné estetické řešení pro Justiční palác, kde byla přítomna řada konkurenčních architektů. Po menších úpravách provedl definitivní nákresy hlavního průčelí budovy a následně řídil započetí a průběh stavebních prací. Embosování a architektonické detaily na východní straně přední stěny paláce se řídily více či méně uzancí íránských ornamentálních stylů. Architekt Sůva zachoval íránský charakter budovy mimo jiné i tím, že použil typický orientální motiv - Eiván. Tento motiv vycházel z estetického cítění Peršanů a současně i z klimatických, funkčních, konstrukčních a materiálových podmínek tehdejšího Íránu. Sůva je též autorem ideového návrhu levého předního basreliéfu v portiku se symbolem Spravedlnosti. Připravil také velký nákres pro státní znak, nad hl. vchodem. Vyhotovení znaku a návrhy a provedení všech ostatních ozdobných soch vytvořili nejvýznamnější íránští sochaři. Sádrový model a jeho provedení v kameni provedl akademický sochař maďarské národnosti Lajoš Biró. Nosná konstrukce budovy je železobetonová a výplňové zdivo je provedeno z plných cihel. Děrované cihly nebyly tehdy v Teheránu k dispozici. Budova Justičního paláce v Teheránu vznikla v období prudkého rozmachu modernizace Íránu, která zasáhl za vlády Rezá Šáha Pahlavího všechny oblasti života íránského národa.
40. léta
Dne 19. února 1942 se v Teheránu oženil s Angelikou Gregorianovou.
Po úspěchu byl přijat ve stavebním odboru íránského Ministerstva financí, kde s architekty Mohsenem Foroughim a Maximem Sirouxem spolupracoval na návrzích a realizaci budovy teheránského MF, která patří k pilířům íránské moderní architektury čtyřicátých let. Po návratu do vlasti v roce 1946 - 1947 působil jako architekt v akciové stavební společnosti Lanna a. +mores. a jiných soukromých stavebních firmách, kde mohl uplatnit své bohaté zkušenosti z ciziny. Po komunistickém převratu v roce 1948 byl prokádrován jako nekomunista a tudíž odstaven od jakékoliv svobodné tvůrčí architektonické činnosti.
50. a 60. léta
Nezbylo než se spokojit s prací ve Studijním a typizačním ústavu a pozdějším Výzkumném ústavu výstavby a architektury VÚVA. Také v Krajském projektovém ústavu KPÚ v Praze na Letné v ateliéru arch. +more V. Hilského kam později přešel, mohl pouze jako politicky neangažovaný architekt vypracovat projekty, které jej nemohly uspokojit. Českou architektonickou tvorbu ovládla již tvrdá typizace a další socialistická hlediska především v pojetí výroby. Oceňován je ovšem také jeho podíl na urbanistických koncepcích některých měst, zejména škola v Berouně, bytová zástavba v Kolíně a v Týnci nad Sázavou. Projektoval také řadu mateřských škol, jeslí a obytných domů. Významnou událostí v jeho životě byla účast na 5. Mezinárodním kongresu UIA v Haagu/Scheveningenu, kde zastupoval arch. Jiřího Voženílka a doprovázel kongresové delegáty arch. Jiřího [url=https://www. usti-aussig. net/autori/karta/jmeno/290-jiri-gocar|Jiřího]Gočára[/url], tehdy předsedu Svazu architektů, prof. Jaroslava Fragnera a další. Svými jazykovými a odbornými znalostmi tak pomohl navázat styky s předními holandskými architekty proslulými v celém odborném světě, jako byl ing Van den Broek a jeho asistent Ing. Key. V roce 1958 spolu s kolegy V. Rouskem a L. Mackovou redigoval publikaci Bydlení v Československu, pro kterou vytvořil vazbu a grafickou úpravu přebalu.
Dílo
Soubor:U. I. +moreA. 1955 Haag. jpg|Kongres UIA v Haagu r. 1955 Soubor:Ministerstvo spravedlnosti v Teheránu. jpg|Justiční palác Soubor:JP int. jpg|Vstupní hala PJ foto Soubor:JP int. hall. jpg Soubor:Justice Statue Iran. jpg|Basreliéf v levé části průčelí paláce Výtvarný návrh: Arch. Stanislav Sůva Sochařské provedení: Lajoš Biró Soubor:Anoushiravan. jpg|Basreliéf v pravé části průčelí od íránského autora Soubor:Ministerstv spravedlnosti 1. jpg Soubor:Ministerstvo spravedlnosti 2. jpg Soubor:Skica-nerealizováno. jpg|Skica-nerealizováno.