Cesko.wiki Stanné právo
Author
Albert Floresgenerální stávku Stanné právo je mimořádné opatření státní moci v oblasti trestního práva, kdy se ve výjimečných případech (válka, občanské nepokoje nebo živelní pohroma) omezí některá občanská práva s cílem odstrašit od páchání některých zločinů, které jsou za dané situace vysoce společensky nebezpečné a které se ve významné míře rozmáhají. Tohoto odstrašujícího účinku se dosahuje urychleným a zjednodušeným procesem trestního řízení a výrazně zpřísněnými tresty, zpravidla trestem smrti. Řízení provádí stanný soud.
V dřívějším významu šlo o procesní důsledek nedostavení se k soudu, spočívající v automatickém prohrání pře. Po zahájení soudu byla totiž každá strana sporu dotazována, zda „stojí na svém právu“, tedy zda je přítomna; po třetím marném vyvolání spor prohrála. +more Novější význam však patrně vznikl vlivem německého termínu , tj. „právo vykonané na místě“.
Stannými soudy byly dříve krajské soudy, na jejichž území bylo stanné právo vyhlášeno. V Česku bylo stanné právo vyhlášeno např. +more 14. srpna 1917 v Plzni, kvůli pouličním nepokojům z hladu asi 3 měsíce po Bolevecké katastrofě (zrušeno za 14 dnů), v roce 1938 během národnostních nepokojů v převážně německy mluvících regionech, či po příchodu Reinharda Heydricha do protektorátu od 28. září 1941 do 20. ledna 1942 a znovu po atentátu na něj ve dnech 27. května - 3. července 1942 (heydrichiády). Na osm hodin také platilo stanné právo v Praze v noci 23. /24. srpna 1968. Institut stanného práva byl v Česku definitivně zrušen zákonem č. 178/1990 Sb. , kterým byla vypuštěna příslušná část (§ 307-314) trestního řádu (zákona č. 141/1961 Sb. ), podle které mj. muselo být celé řízení skončeno nejpozději do 72 hodin od té doby, kdy byl obžalovaný postaven před soud, proti rozsudku nebylo odvolání přípustné a trest smrti měl být vykonán od tří do dvanácti hodin po jeho vyhlášení.
