Starožitnictví

Technology
12 hours ago
8
4
2
Avatar
Author
Albert Flores

Starožitnictví je obor zabývající se studiem, sbíráním, hodnocením a prodejem starých předmětů, známých jako starožitnosti. Tato činnost se zabývá především uměleckými, historickými a kulturními artefakty, které mají hodnotu z důvodu svého stáří, vzácnosti, krásy nebo historického významu. Starožitnosti mohou zahrnovat nábytek, obrazy, sochy, koberce, šperky, hodiny, mince a další předměty. Historie starožitnictví sahá až do starověku, kdy se již dávaly významné artefakty z minulosti do sbírek. V 18. a 19. století se v Evropě rozvinul zájem o starožitnosti, a to zejména v Anglii a Francii. Vzniklo mnoho muzeí, galerií a aukčních síní, které se specializovaly na prodej a hodnocení starých předmětů. Důležitou součástí starožitnictví je expertní znalost, která umožňuje identifikovat, datovat a ocenit staré předměty. Kromě toho je také důležité mít vhled do trhu a historického kontextu, který může ovlivnit hodnotu starožitností. Starožitnictví se také často zaměřuje na restaurování starých předmětů, aby byly zachovány v co nejlepším stavu. Starožitnictví je oblíbené mezi sběrateli, kteří si chtějí doplnit svou sbírku o zajímavé a vzácné předměty. Někteří lidé se věnují starožitnostem i jako investici, protože se předpokládá, že jejich hodnota s časem poroste. V dnešní době existují také starožitné trhy a burzy, kde se starožitnosti mohou nakupovat a prodávat. Starožitnictví je důležitou součástí kulturního dědictví a umožňuje nám lépe porozumět minulosti. Sběratelství a studium starých předmětů může být fascinující zálibou, která nám umožňuje navázat spojení s minulými generacemi a objevovat unikátní kusy historie.

Starožitnictví z hlediska folkloristiky je v podstatě alternativní směr romantismu (romantismus je mladší). Starožitníci se zabývali folklorem a starými lidovými záležitostmi. Zajímali se o lidové starožitnictví. Později se ze starožitníků stávali antropologové. Starožitnictví se považovalo především za doklad minulosti. Představitelé byli zastánci teorie, že veškerá lidová slovesnost by se měla zachycovat v surovém autentickém znění, bez jakéhokoli upravování a pozměňování. Kritizovali například Karla Jaromíra Erbena, který nesbíral původní pohádky, nýbrž ideální pohádky, jejich ideální typ. Udělal z orální pohádky literární pohádku, což se starožitníkům nelíbilo a snažili se dělat opak.

Ke starožitníkům patřil například rytíř Jan Jeník a Václav Krolmus. Rytíř Jan Jeník byl ovlivněn osvícenstvím a sbíral rozpustilé písně. +more Ty byly velmi vulgární a sprosté, za což sklidil kritiku romantiků. Roku 1832 vydal sbírku Písně krátké větším počtem starodávné lidu obecného českého. Václav Krolmus byl český kněz a nejvýznamnější terénní badatel 19. stol. Považuje se za zakladatele moderní terénní archeologie. Sbíral písně, pohádky, pověsti atd. Mezi lidmi byl velmi populární, nebyl proto v oblibě u církve. V letech 1845-1851 vydal sbírku Staročeské pověsti. Čerpal z pramenů archeologických a z lidových tradic (i brutálních). Českou mytologii vnímal jako podobnou indické, avšak kvůli spojování všeho s Indií byl považován za blázna a společnost se mu smála. Rehabilitovali ho Antonín Robek a Dagmar Klímová, přední čeští folkloristé.

Kategorie:Umělecké směry

5 min read
Share this post:
Like it 8

Leave a Comment

Please, enter your name.
Please, provide a valid email address.
Please, enter your comment.
Enjoy this post? Join Cesko.wiki
Don’t forget to share it
Top