Stenocactus

Stenocactus je rod mexických kaktusů. Botanické jméno je odvozeno z řeckého adjektiva stenos (úzký), což je odkazem na tenká, úzká a početná žebra. Typovou rostlinou tohoto rodu je Stenocactus obvallatus.

Popis

Stenocactusy (dříve Echinofossulocactus - viz Systematika) jsou rostliny mající kulovité až krátce válcovité tělo s ostrohrannými tenkými, často zvlněnými a velmi početnými žebry a obvykle samostatně rostoucí. Mladé semenáčky mají většinou pouze bradavice, jsou bez žeber a trny, z nichž se silnější středové od tenkých okrajových zřetelně odlišují. +more U vzrostlých jedinců jsou areoly nepočetné, od sebe poměrně vzdálené a nesou vzpřímené nebo nahoru šavlovitě zakřivené, nikdy však hákovité trny. Trny a jejich počty jsou u jednotlivých druhů značně variabilní. Středové jsou zřetelně rozlišitelné od okrajových - vzhůru směřující velké a dýkovité, dolu směřující značně menší paprskovité. Okrajové většinou jemné jehlovité bílé, čiré až sklovité s proměnnou délkou a počtem. Někdy chybí zcela. Podle typových znaků květů a plodů je možno se domnívat na blízké příbuzenství Stenocactusů k rodu Ferocactus.

Květy

Oboupohlavní květy vykvétají za letních dní. Jsou krátce trychtýřovité až zvonovité a vyrůstají z temene rostliny. +more Okvětní lístky jsou bílé až krémové, některé až růžovofialové s pestrými červenavým až fialově zbarveným středovým žíháním (někdy jen s hnědavými či fialovými středovými žilkami).

Plody

Plody malé, obvykle kulovité a lehce šupinaté, světle zelené. Při zrání zaschnou a prudce se otevřou podélnou postranní puklinou. +more Semena jsou lesklá široce oválná, jasně černohnědá s vydutým povrchem a průměrem 1,4-1,5 mm.

Výskyt a rozšíření

Rostliny tohoto rodu jsou rozšířeny z převážné většiny v teritoriu státu Chihuahua a jejich stanovištěm bývají travnaté svahy a planiny ve středním a severním Mexiku, kde po letních srážkách stébla okolních trav pokrývají stonky kaktusů, tak že jsou dobře maskované a špatně objevitelné.

Pěstování

V kultuře se pěstují velmi snadno. Zeminu vyžadují propustnou a snášejí i humózní půdu. +more Prospívá jim slunečné a vzdušné stanoviště jakož i přistíněná místa, vždy však s dostatečnou zálivkou během letního období. Obzvláště volně pěstovaným rostlinám za těchto podmínek narůstají bohaté a mohutné trny. Chladné, světlé a suché přezimování při 5 - 8 st. C je základem úspěšného a opakovaného kvetení.

Systematika

Názvosloví tohoto druhu bylo matoucí a sporné. Rod byl donedávna veden pod názvem Echinofossulocactus. +more Problém se správným začleněním začal již v roce 1841, kdy George Lawrence zařadil do vytvořeného rodu Echinofossulocactus 26 druhů, které byly neurčitého typu, mnohdy se jednalo pouze o formy a navíc nebyl zvolen žádný typový druh. Později bylo těchto 26 druhů překombinováno a přeřazeno k pěti různým rodům. Karl Moritz Schumann v roce 1898, zřejmě z neznalosti práce G. Lawrence vytvořil samostatný podrod Stenocactus, do kterého přiřadil některé druhy z tehdy velmi rozsáhlého rodu Echinocactus. Až později si Nathaniel lord Britton a Joseph Nelson Rose uvědomili vazby v Lawrencově seznamu druhů a přejmenovali roku 1922 rod na Echinofossulocactus s typovým druhem Echinofossulocactus coptonogonus, jelikož byl prvním v abecedním pořadí Lawrencovy práce. Samotné jméno Echinofossulocactus se mnohým zdálo moc dlouhé a proto navrhovali alternativy jako např. Brittonrosea či Efossus. V roce 1979 provedl revizi rodu Nigel Paul Taylor. Následně roku 1980 se David Richard Hunt ujal analýzy taxonomických problémů v rámci tohoto rodu a publikoval výsledky svých studií druhů. Právě on si uvědomil, že druh Echinocactus helophorus (dnes Echinocactus platyacanthus) splňuje nejlépe Lawrencovy charakteristiky a ustanovil ho tedy jako nový Lectotyp pro rod Echinofossulocactus, který byl předtím synonymem rodu Echinocactus. V roce 1982 navrhl W. Tjaden pro všechny tyto druhy zachování jména rodu Stenocactus, což Komise pro Spermatophyta v roce 1987 zamítla. Při zařazování druhů komise hlasovala v některých případech pro zařazení podle Huntovy klasifikace a uvolněné jméno rodu Stenocactus pak bylo použito pro druhy rostlin nesplňující typizaci podle D. Hunta. Také Mezinárodní organizace pro výzkum sukulentů (IOS) akceptovala nově rod Stenocactus a ICSG (International Cactaceae Systematics Group) se v současnosti rozhodla v rámci rodu uznat pouze 10 druhů, přičemž 3 (S. hastatus, S. rectispinus a S. sulfureus) byly označeny za nejisté.

Taxony

Tento rod dnes zahrnuje jen omezenou skupinu severoamerických kaktusů, která je však často různě chápána, neboť zde v minulosti probíhaly časté diskuse ohledně zařazení druhů do tohoto rodu. Mnoho desítek publikovaných jmen však z velké části představuje sotva něco více než neobyčejně proměnlivé formy a lokální dílčí populace. +more Je to dáno i tím, že druhy rodu Stenocactus jsou velmi variabilní ve svých vegetativních charakteristikách a ty některé vědce vedou neustále k návrhům nových druhů. Níže jsou proto uvedeny všechny druhy vedené v tomto rodu a zařazené do databáze UNEP-WCMC:.

* Stenocactus albatus (A. Dietrich) Br. +more&R. et F. Knuth * Stenocactus arrigens (Link & Otto) A. Berger * Stenocactus boedekerianus (A. Berger) Croiz. , 1942 * Stenocactus bustamantei (H. Bravo) Croiz. , 1942 * Stenocactus caespitosus (Backeb. ) comb. nov. ined. * Stenocactus coptonogonus (Lemaire) A. Berger ex A. W. Hill, 1933 * Stenocactus crispatus (A. P. de Candolle) A. Berger ex A. W. Hill, 1933 * Stenocactus dichroacanthus (Martius ex Pfeiffer) Berger ex Backeberg & F. Knuth * Stenocactus gladiatus (Link&Otto) Lawrence 1841 * Stenocactus grandicornis (Lem. ) Br. &R. ex Berger, 1929 * Stenocactus guerraianus Backeberg, (nov. comb. ined. ) * Stenocactus hastatus (Hopffer ex K. Schumann, 1902) Br. &R. ex A. Berger, 1929 * Stenocactus heteracanthus (Muehlenpf. ) A. Berger * Stenocactus kellerianus Krainz, 1946 * Stenocactus lamellosus (Dieter. ) Br. et R. , 1922 * Stenocactus lancifer (Dieter. ) Br. et R. , 1922 * Stenocactus lexarzai (H. Bravo), Croiz. * Stenocactus lloydii (Britton & Rose) A. Berger * Stenocactus multiareolatus H. Bravo, 1962 * Stenocactus multicostatus (Hildmann ex K. Schumann) Br. &R. ex A. Berger, 1929 * Stenocactus obvallatus DC. Lawr * Stenocactus ochoterenaus Tiegel, 1933 * Stenocactus pentacanthus (Lem. ) Br. et R. * Stenocactus phyllacanthus (Mart. ex Lawr. , 1841) ex (Dietrich & Otto) Berger ex Hill * Stenocactus rectispinus (C. Schmoll) Whitm. , 1934 * Stenocactus sulphureus (A. Dietrich) Bravo ex Meyrán, 1977 * Stenocactus tegelbergii Schütz, 1953 * Stenocactus tetraxiphus (Otto) Oehme, 1938 * Stenocactus vaupelianus (Werdermann) Tieg. &Oehme, 1938 ex Backb. & F. M. Knuth * Stenocactus violaciflorus (Quehl 1912) Br. &R. , 1922 ex A. Berger * Stenocactus wippermannii (Muhlpfrdt. ) Br. &R. , 1922 * Stenocactus zacatecasensis (Britton & Rose) A. Berger.

Synonyma

Brittonrosea, Spegazzini * Echinofossulocactus, (Lawrence) Britton&Rose * Efossus, Orcutt (orth. var.) * Surphureus (Dietr. 1845) Ytó, 1952

Fotogalerie

Soubor: Echinofossulocactus crispatus 1. jpg | Stenocactus crispatus Soubor: Echinof lloydii 20050430. +morejpg | Stenocactus multicostatus Soubor: Stenocactus lloydii flower. jpg | Stenocactus lloydii Soubor: Succu Echionofossulucactus coptonogonus01. jpg | Stenocactus coptonogonus Soubor: Stenocactus lamellosus habit. jpg| Stenocactus lamellosus Soubor: Stenocactus arrigens 01. jpg | Stenocactus arrigens Soubor: Stenocactus kellerianus. jpg| Stenocactus kellerianus Soubor: Stenocactus violaciflorus. JPG| Stenocactus violaciflorus.

Odkazy

Reference

Literatura

Urs Eggli, Das große Kakteen-Lexikon. Ulmer, Stuttgart 2005, . +more * David Hunt, CITES Cactaceae Checklist Second Edition. 1999, . * Taylor N. P. , A commentary on the genus Echinofossulocactus Lawr. (C. and S. Journal of GB Band 41, 1979) * Backeberg C. , Die Cactaceae, Band1-6, Jena 1963 * Backeberg C. , Das Kakteenlexikon, Jena 1966 * Haage W. , Kakteen von Abiz Z, Neumann Vrlg. Leipzig, 1983 * Rauh W. , Kakteen an i. Standorten, Berlin-Hamburg, 1979 * Říha J. a Šubík R. , Encyklopedie kaktusů, Pha 1992 * Říha J. , Úvod do systematiky (Systémy čeledi Cactaceae), příl. AK, 1988.

Externí odkazy

IPN index: [http://www. ipni. +moreorg/ipni/advPlantNameSearch. do;. find_family=&find_genus=Stenocactus] * UNEP-WCMC: [http://sea. unep-wcmc. org/isdb/Taxonomy/tax-genus-result. cfm. habit=&displaylanguage=CES&Genus=4735&Gen=&source=plants&Country=].

Kategorie:Kaktusovité Kategorie:Flóra Mexika Kategorie:Endemity flóry Mexika