Stierlitz
Author
Albert FloresVjačeslava Tichonova Max Otto von Stierlitz ( narozen 8. října 1900) je hlavní hrdina většiny románů Juliana Semjonova, mimo jiné známého románu Sedmnáct zastavení jara (Семнадцать мгновений весны, první kniha vyšla v roce 1970), který byl v roce 1973 převeden do podoby stejnojmenného televizního seriálu s Vjačeslavem Tichonovem v hlavní roli. Kniha Sedmnáct zastavení jara je ovšem jen jedním dílem série, v ostatních knihách je popsáno například jeho působení v Dálněvýchodní republice nebo španělské občanské válce.
SS-Standartenführer Otto von Stierlitz bylo krycí jméno plukovníka Maxima Isajeva, sovětského tajného agenta, který před infiltrováním SS Sicherheitsdienst operoval v Paříži a v Šanghaji. Podobně jako v románech Iana Fleminga o Jamesi Bondovi byly knihy inspirovány událostmi mezinárodní politiky, které však románově dotvářely a přetvářely. +more Stierlitz v nich například potlačil fiktivní Churchillův plán uzavřít mír s nacistickým Německem a zaútočit na Sovětský svaz. Také po svém návratu do Ruska byl Stierlitz/Isajev zatčen sympatizanty Beriji a před gulagem jej zachránila Stalinova smrt.
Protože knihy poskytovaly poměrně přesný náhled na KGB a její operační metody, vyskytly se spekulace, že Semjonov sám byl agentem KGB. Při natáčení seriálu také pomohli vysocí představitelé KGB (např. +more generál Semjon Cvigun) jako odborní poradci. Stierlitz/Isajev byl renesanční člověk, schopný dokončit všechny mise, ale současně znalý i kultury a umění. Mluvil všemi evropskými jazyky vyjma irštiny a albánštiny. Nedával přednost násilí - má se za to, že ve své padesátileté kariéře agenta zabil pouze jednou. Podobně jako James Bond měl svůj oblíbený nápoj, kterým byl koňak. Jezdil automobilem značky Horch (v seriálu jezdil z technických důvodů Mercedesem) a na rozdíl od svého západního protějšku neměl slabost pro ženy (což neplatilo naopak - ženy pro něj slabost měly, čehož neváhal využít). Na svých cestách Evropou se Stierlitzovi stýskalo po rodném Rusku a často snil o návratu.
Romány
Název | Rok, ve kterém se děj odehrává | Rok, ve kterém byl román napsán | Český překlad | České vydání |
---|---|---|---|---|
Бриллианты для диктатуры пролетариата | 1921 | 1974 | Diamanty pro diktaturu proletariátu | nevyšlo |
Пароль не нужен | 1921-1922 | 1966 | Agent bez hesla | 1968 |
Нежность | 1927 | 1975 | Něžnost | nevyšlo |
Испанский вариант | 1938 | 1973 | Španělská varianta | 1978 |
Альтернатива | 1941 | 1976 | Alternativa | 1979 |
Третья карта | 1941 | 1973 | Třetí karta | 1977 |
Майор «Вихрь» | 1944-1945 | 1968 | Major Vichr (též jako Šifra pro hlavní stan) | 1971 |
Семнадцать мгновений весны | 1945 | 1969 | Sedmnáct zastavení jara | 1974 |
Приказано выжить | 1945 | 1982 | Rozkaz přežít | 1986 |
Экспансия (tři díly) | 1946-1947 | 1984, 1987, 1987 | Expanze (pouze 1. díl) | 1990 |
Отчаяние | 1947-1953 | 1990 | Zoufalství | nevyšlo |
Бомба для председателя | 1967 | 1970 | Bomba pro šéfa | 1974 |
Vtipy
Stierlitz jakožto superagent se v Rusku stal vděčným terčem vtipů, parodujících zejména jeho těsné úniky a zázračnou obratnost, s níž vodil za nos své esesácké „kolegy“ Kaltenbrunnera, Bormanna a Müllera.
* Stierlitz vykopl dveře a po špičkách se plížil k zamyšlenému Bormannovi. * Stierlitzovi nedošel dopis z Ústředí. Přečetl si ho ještě jednou, ale stejně mu nedošel.
Externí odkazy
[url=http://trolejbus.com/stier/uvodem.html]Stierlitz[/url]- zásobárna do češtiny přeložených vtipů
Kategorie:Literární postavy Kategorie:Televizní postavy Kategorie:Fiktivní špióni Kategorie:Fiktivní Rusové Kategorie:Vtipy