Strakapoud bělohřbetý
Author
Albert FloresStrakapoud bělohřbetý (Dendrocopos leucotos) je velký druh strakapouda z řádu šplhavců.
Taxonomie
Strakapoud bělohřbetý byl popsán německým přírodovědcem Johannem Matthäusem Bechsteinem v roce 1802 pod latinským názvem Picus leucotos. Druhové jméno kombinuje starořecké leucos znamenající „bělo“ a -nōtos znamenající „hřbetý“. +more Typová lokalita je Sylesie, historický region nacházející se v Polsku. Druh je nyní zařazen do rodu Dendrocopos, který byl navržen německým přírodovědcem Carlem Ludwigem Kochem v roce 1816.
Rozeznává se celkem 12 poddruhů:
* D. l. +more leucotos * D. l. uralensis * D. l. lilfordi * D. l. tangi * D. l. subcirris * D. l. stejnegeri * D. l. namiyei * D. l. takahashii * D. l. quelpartensis * D. l. owstoni * D. l. fohkiensis * D. l. insularis.
Znaky
Podobá se strakapoudu velkému, od kterého se ve všech šatech liší bílým hřbetem (černobíle proužkovaný u jižní ssp. lilfordii). +more Dalšími rozdíly jsou světle červené podocasní krovky, čárkované boky na béžovém podkladu, černý proužek po stranách hlavy nesahá k temeni; chybí mu rovněž bílé ramenní krovky. Samec má červené temeno.
Výskyt
Hnízdí ve smíšených lesích s dostatkem odumírajících stromů. V České republice hnízdí pravidelně u východních hranic od Bílých Karpat na sever po Beskydy, izolovaně pak v Chřibech. +more K dalším oblastem pravidelného hnízdění patří Šumava (pouze 15-20 párů) s Novohradskými horami. Na základě požerku se předpokládá hnízdění také v Národním parku Podyjí. V letech 2001-2003 byla početnost odhadována na 150-250 párů.
Galerie
Soubor:Dendrocopos leucotos NAUMANN. jpg|kresba strakapouda bělohřbetého, vpředu samice, vzadu samec Soubor:Dendrocopos leucotos. +morejpg|Samice Soubor:Dendrocopos leucotos MWNH 1226. JPG|vejce strakapouda bělohřbetého.