Sufet

Sufet nebo šofet (množné číslo sufetim nebo šofetim; šōfēṭ, fénicky 𐤔𐤐𐤈 šōfēṭ, punsky 𐤔𐤐𐤈 šūfeṭ, ugaritsky 𐎘𐎔𐎉 ṯāpiṭ) byl v některých starověkých, semitskými jazyky mluvících kulturách a souvisejících historických oblastech vůdce společenství ve významném občanském postavení, často fungující jako hlavní soudce s pravomocemi zhruba srovnatelnýmí s římským konzulem.

Etymologie

V hebrejštině a několika dalších semitských jazycích znamená šofet doslova „soudce“ a vychází ze semitského kořene Š-P-Ṭ, „vynést soud“. Příbuzné tituly existují i v jiných semitských kulturách, zejména ve Fénicii.

Šofetové u Hebrejců

V hebrejské bibli vystupují šofetim jako kmenoví náčelníci, kteří sjednotili různé izraelské kmeny v době jejich společného ohrožení, aby porazili cizí nepřátele.

Šofetové u Féničanů

V různých nezávislých fénických městských státech na pobřeží dnešního Libanonu a západní Sýrie, ve fénických koloniích ve Středozemním moři i v samotném Kartágu byl šofet nekrálovským soudcem, kterému byla udělena kontrola nad městský státem, v některých rysech podobná římskému konzulátu; například oba úřady měly jednoroční funkční období které zastávala dvojice úředníků.

Funkce šofeta jako diplomatického zástupce kolektivního občanstva je doložena nápisem, který nechal vytvořit šofet Diomitos v Sidonu koncem třetího století před naším letopočtem. Chlubí se v něm svým vítězstvím v závodě vozů na nemejských hrách v Řecku, čímž si udržoval politickou přízeň jako „první z občanů“, který to dokázal.

Sufetové v Kartágu

V době punských válek vládla starověkému Kartágu dvojice každoročně volených sufetů. V Liviově líčení punských válek je zachycen seznam procedurálních povinností kartaginských sufetů, včetně svolávání a předsednictví senátu, předkládání obchodních smluv lidovému shromáždění a předsednictví na soudech. +more Jejich počet, délka funkčního období a pravomoci jsou proto podobné jako u římských konzulů s tím podstatným rozdílem, že římští konzulové byli ještě vrchními veliteli římské armády, což bylo sufetům zjevně odepřeno.

Výraz sufet však nebyl vyhrazen pro hlavy kartáginského státu. Ke konci kartaginské nadvlády v západním Středomoří byla politická koordinace mezi Kartaginci v koloniích a Kartágu pravděpodobně vyjádřena prostřednictvím regionální hierarchie sufetů. +more Například některé epigrafické doklady ze Sardinie za punské nadvlády jsou datovány čtyřmi jmény: nejen sufety na ostrově, ale také sufety z domovské severní Afriky.

Další důkazy o sufetech nalezených ve větších osadách římské Sardinie naznačují, že úřad, který tam pod kartaginskou nadvládou existoval tři století, byl používán potomky punských osadníků jako výraz odmítnutí kulturní i politické asimilace ze strany jejich římských dobyvatelů. Doklady o úřednících v punském stylu se epigraficky vytrácejí teprve až ke konci prvního století př. +more n. l. , třebaže dva sufetové se vyskytují v Bithýnii ještě v polovině druhého století našeho letopočtu.

Pozdější výskyt

Oficiální státní terminologie pozdní republiky a císařství změnila význam slova sufet tak, že označoval místní magistráty v provincii Afrika, ačkoli sufetové se objevili i v tak vzdálených městech, jako bylo Volubilis v současném Maroku. Instituce je doložena ve více než čtyřiceti pokartaginských městech od třetí punské války po vládu císaře Commoda ve druhém století. +more Do osady ovládané sufety patřily Althiburos, Calama, Capsa, Cirta, Gadiaufala, Gales, Limisa, Mactar, Thugga a Volubilis.

Na rozdíl od kontinuity punského osídlení na Sardinii, převládající název sufet ve vnitrozemských oblastech římské Afriky, které byly dříve neosídleny Kartagiňany, naznačuje, že osadníci a punští uprchlíci se snažili zalíbit římským úřadům tím, že ochotně přijali vládu pod jim srozumitelným názvem.

Tři sufetové současně ve funkci se objevují v prvním století našeho letopočtu v záznamech z Althiburu, Mactaru a z Thuggy. V těchto případech pozice třetího kmenového vůdce, která neměla roční periodicitu, znamenala konečný bod v asimilaci vnějších afrických kmenů do římského politického systému.

Blízky výraz sufes se objevuje v nejméně šesti dílech latinské literatury. Chybné odkazy na kartáginské „krále“ vyjadřované latinským výrazem rex však prozrazují překlady římských autorů z řeckých zdrojů, které sufety přirovnávaly k řeckým monarchům .

Odkazy

Reference

Literatura

Externí odkazy

Kategorie:Hlavy vlád Kategorie:Hlavy států Kategorie:Starozákonní soudci Izraele Kategorie:Kartágo