Súsy
Author
Albert FloresSúsy je vesnice v okrese Brno-venkov, která se nachází ve Střední Evropě. Leží v blízkosti města Tišnov, jehož je správním obvodem. Vesnice se nachází na úpatí Českomoravské vrchoviny a je obklopena rozlehlými lesy. V obci žije přibližně 350 obyvatel. Súsy má bohatou historii, která sahá až do 13. století. Ve vesnici se nachází historické budovy, jako je kostel svatého Petra a Pavla, který pochází ze 14. století. Další zajímavostí ve vesnici je zřícenina hradu Súsov, který je zapsán na seznamu kulturních památek. Súsy nabízí také různé rekreační možnosti, jako jsou turistika, cykloturistika a rybaření v nedalekých rybnících. Ve vesnici se také konají různé kulturní a společenské akce, které přitahují návštěvníky z okolí.
Dareia I. v Susách Súsy ( Šuš , klínopisně 15px15px15px15px, syrsky Šuš , hebrejsky Šušan שׁוּשָׁן) bylo starověké město v Elamu a později významné centrum perské a parthské říše na území dnešního Íránu. Nachází se asi 240 km východně od řeky Tigris a 1000 km jihozápadně od Teheránu v íránské provincii Chúzistán. Kromě toho, že se jedná o význačnou archeologickou lokalitu, jde také o živé středisko šíitské komunity i komunity perských Židů. Obě zdejší skupiny spojuje prorok Daniel.
Dějiny
Súsy byly založeny pravděpodobně kolem roku +more_n. _l. '>4000 př. n. l. , jedná se o jedno z nejstarších osídlených míst Íránu. První stopy osad se datují již do roku 7000 př. n. l. Nálezy pozůstatků civilizace s malovanou keramikou se datují do období kolem roku 5000 př. n. l. V minulosti byly Susy hlavním městem Elamu. Jejich jméno je také odvozeno z místního jazyka a zřejmě se původně vyslovovalo Susən. Susy byly napadeny v několika válečných taženích jak babylonskou říší, tak i říší asyrskou. Po dobytí Babylonem bylo jméno mylně spojováno se slovem semitského původu šušan, které znamená „lilie“.
králem Aššurbanipalem v roce 647 př. n. l.
Kamenná deska objevená v roce 1854 Austenem Henrym Layardem v Ninive ukazuje asyrského krále Aššurbanipala (+more_l. '>668-627 př. n. l. ) jako „mstitele“, přicházejícího pomstít Mezopotámce, kteří po staletí trpěli útoky Elamitů:.
:„Dobyl jsem Šušan, slavné svaté město, příbytek Bohů, sídlo tajemství. Vstoupil jsem do jeho paláců a otevřel truhlice přeplněné stříbrem, zlatem a bohatstvím… Zničil jsem šušanský zikkurat. +more Rozdrtil jsem jeho zářící měděné rohy. Zadupal jsem chrámy Elamu do bezvýznamnosti, jejich bohy a bohyně jsem rozprášil do větru. Zničil jsem hrobky jejich starobylých i nedávných králů, vystavil jsem je slunci a odnesl jsem jejich kosti do země Aššur. Zničil jsem provincie Elamu a na jejich půdu jsem zasel sůl. “.
Město nicméně zůstalo důležitým centrem v oblasti a zvláště za perských Achaimenovců zažilo od +more_n. _l. '>6. století př. n. l. nový rozkvět (palác krále Dareia I. ). Vedle Pasargad a Persepole patřilo k hlavním rezidencím perské říše.
Svůj význam Súsy postupně ztrácely od dob Alexandra Velikého (+more_l. '>336-323 př. n. l. ), i když ještě parthští králové zde běžně trávili zimní měsíce (většinu roku sídlili v Ktésifóntu na Tigridu). Římský císař Traianus dobyl Susy v roce 116 n. l. , ale byl brzy přinucen se stáhnout z důvodů propukajících nepokojů na jiných územích, jež kontroloval. Tento akt byl také nejvýchodnější expanzí římského impéria.
Během své historie byly Susy nejméně dvakrát zcela zničeny. Poprvé je v roce +more_n. _l. '>647 př. n. l. srovnal se zemí asyrský král Aššurbanipal, podruhé Arabové v roce 638 n. l. , když dobývali državy perských Sásánovců. Nakonec roku 1218 bylo město definitivně zničeno při mongolské invazi. V následujících letech ho jeho obyvatelé postupně opustili.
V současnosti je lokalita ohrožována ilegálními vykopávkami, vývozem odpadu a plánovaným autobusovým nádražím nad neprozkoumanými památkami. V roce 2015 byly Súsy zapsány na seznam Světového dědictví UNESCO.
Šušan v biblických spisech
Šušan je zmiňován ve spisech hebrejské bible, zejména pak v knize Ester (Est 1,2. 5; 2,3. +more5. 8; 3,15; 4,8. 16; 8,14-15; 9,6. 11-15. 18), ale také v knihách Nehemjáš a Daniel.
Daniel i Nehemjáš žili v Šušanu v období perské říše Židů v +more_n. _l. '>6. století př. n. l. Ester se zde stala královnou a zachránila tak Židy před genocidou. V oblasti se nachází hrobka, o níž se soudí, že patří Danielovi a je známá jako Šúš-Daniel. Hrobka je ozdobena nezvyklým kuželem z bílého kamene, který není ani pravidelný ani symetrický.
Odkazy
Reference
Související články
Elam * Chúzistán * Roman Ghirshman
Externí odkazy
[url=http://www. livius. +moreorg/a/iran/susa/susa1. html]Obrázky[/url] * [url=https://web. archive. org/web/20110725051438/http://www. irantour. org/Iran/city/SUSA. html]Popis lokality[/url] * [url=http://oi. uchicago. edu/OI/MUS/PA/IRAN/PAAI/IMAGES/ASF/10G11_72dpi. html]Letecký pohled[/url].
Kategorie:Starověká Persie Kategorie:Starověká města Kategorie:Zaniklá města v Íránu Kategorie:Biblická místa Kategorie:Města na hedvábné stezce Kategorie:Bývalá hlavní města Kategorie:Světové dědictví (Írán) Kategorie:Archeologické lokality v Íránu