Svatá trojkombinace

Termín svatá trojkombinace se používá obvykle v souvislosti s instalací open source programů jako sarkastické označení trojice příkazů configure, make a make install.

Důvodem vzniku tohoto hanlivého označení je nespočet různých návodů a článků, ve kterých autoři neuváženě doporučují instalovat program ze zdrojových kódů ručně zadanou posloupností příkazů mezi něž uvedené patří, ačkoliv je většinou k disposici lepší alternativa - využití balíčkovacího systému dané distribuce operačního systému.

Kompletní postup instalace programu ze zdrojových kódů sestává obvykle z následujících činností:

# Stažení archivu se zdrojovými kódy # Rozbalení archivu (např. tar -xzf jméno_programu. +moretgz) # Příprava pro kompilaci na daném systému - příkaz configure provede nastavení parametrů pro kompilátor např. podle typu procesoru, dostupných knihoven a umožňuje uživateli upravit některé parametry, které nelze měnit za běhu programu # Sestavení (kompilace) programu - příkaz make # Vlastní instalace - příkaz make install zkopírování součástí programu na obvyklá místa v systému.

Tento postup má značnou výhodu, že je prakticky nezávislý na použitém operačním systému (pokud je daná rodina programem podporována), ale mnoho nevýhod:

* pracnost a neintuitivnost * náročnost na čas (u větších programů trvá kompilace v řádu hodin i na současných nejrychlejších PC) * problematičtější odinstalace (někdy je možné v původním adresáři, odkud byl program instalován, spustit příkaz make uninstall) * někdy nutná dobrá znalost systému pro postinstalační/odinstalační zásahy (přidávání zvláštních uživatelských kont, zásahy do startovacích skriptů atp.) * uživatel si musí udržovat přehled o instalovaném software sám * uživatel musí sám zajistit sledování (bezpečnostních) aktualizací * není zaručená kompatibilita s ostatními komponentami v systému (bezchybný chod dané verze programu)

Řadu uvedených problémů řeší použití balíčkovacích systémů; jedinou podmínkou je, aby byl program dostupný i ve formě balíčku pro danou distribuci operačního systému (resp. obvykle je možnost naimportovat i balíčky z jiné distribuce), což u běžně užívaných programů není problém.

Mezi běžně používané balíčkovací systémy patří:

* pro Windows: Windows Installer (. msi) * pro Linux: Debian package (. +moredeb - Debian GNU/Linux, Ubuntu …), RPM Package Manager (. rpm - RedHat, Fedora Core, Mandriva Linux …), Portage (. ebuild - Gentoo Linux) * pro Mac OS: Installer (. pkg) * pro BSD: PC-BSD Installer (. pbi - PC-BSD), Ports Collection (FreeBSD).

Většina balíčkovacích systémů používá k instalaci tzv. binární balíčky, tedy archivy obsahující již zkompilovaný program, některé ale umožňují zvolit tzv. +more zdrojový balíček a provést kompilaci ze zdrojových kódů. Jiné systémy instalují ze zdrojových kódů (které ani nemusí být součástí balíčku, ale balíčkovač je stahuje odděleně) a binární formu nabízí třeba jen jako alternativu u vybraných programů.

Kategorie:Svobodný software