Svobodník (společenská vrstva)

Technology

12 hours ago

Author

Albert Flores

Svobodník je sociální vrstva, která se objevila v českých zemích v 16. století. Tato vrstva byla tvořena svobodnými podnikateli a řemeslníky, kteří nebyli vázáni feudálními vztahy. Svobodníci měli přístup k různým právním výhodám a vlastnímu majetku, ale neměli přístup ke statku. Těžišťem svobodnického společenství byla města, kde se tento sociální status získával na základě majetkového nebo profesního kritéria. Svobodníci se podíleli na městské správě a měli větší svobody než poddaní, ale nebyli plnohodnotnými občany. Svobodnická vrstva byla důležitá pro vývoj městského obchodu a řemesel. Svobodníci se specializovali na různé profese a vytvářeli cechy, které organizovaly řemeslnou výrobu a obchod. Tím se podíleli na rozvoji hospodářství a bohatství měst. Svobodníci měli také určité výhody ve soudním systému a ochranu svých majetkových práv. Rovněž se často účastnili městských obranných a výsadních jednotek. Svobodnická vrstva postupně zanikla v průběhu 18. a 19. století, kdy docházelo k centralizaci moci a feudalizaci společnosti. Mnoho svobodníků se stalo součástí střední třídy, zatímco jiní se stali úředníky nebo podlehli chudobě. Dnes je svobodnická vrstva připomenuta především ve formě historických cechů a tradic.

Krajina na Podblanicku, kde byl výskyt svobodníků nejčetnější Svobodník (též dědiník, královský svobodník, c. a k. svobodník, či moderněji Freisasse) bylo označení příslušníka nepočetné, ze zvykového práva vycházející vrstvy selského lidu, která se vyznačovala majetkovou, a většinou i osobní svobodou, a s tím spojeným právem zápisu do zemských desk.

Původ

Původní termín dědiník je znám již z pramenů ve 14. století a postupně přechází v termín svobodník (královský svobodník), který je ustálen v 17. +more století. Jak již označení napovídá, základní vlastností příslušnosti k této společenské skupině je držba svobodného, dědičného majetku. V dřívějších dobách jde s touto držbou ruku v ruce i svoboda osobní, navzdory oficiálnímu stavovskému členění společnosti, jež svobodníky přímo nezmiňuje.

Předpokládá se, že svobodníci vycházejí z řad lokální nižší šlechty (zemanové, vladykové, rytíři), která nejčastěji ekonomickou vinou neudržela své společenské postavení a vliv, avšak díky zvykovému právu si dál nárokovala četná práva a privilegia, která se k právům nižší šlechty více než blížila (zápis majetku do zemských desk, později svobodnických knih, svoboda pohybu a náboženství, právo vlastnit poddané, právo honby, čižby a rybolovu, právo várečné a výčepné, pálení dřevěného uhlí, provozování mlýnů atd. ). +more Vedle privilegií plnili svobodníci i základní zemské povinnosti, mezi něž patří povinnost berňová, robotní (doprovázení a dopravování materiálu do válek spolu s dodáváním přípřeže) a vojenská.

Faktická ekonomická slabost svobodníků, absence vlastní samosprávy a různá úroveň zastání u zemských úřadů, dělala z této skupiny obyvatel vděčný terč nátlaku vyšších vrstev, které považovaly její majetek za lukrativní a snadno dosažitelný. V důsledku toho docházelo vedle dobrovolného propadnutí v přikázanost (protislužba za vrchnostenskou ochranu) či rovnou v područí (poddanství), i k násilnému zabrání svobodného majetku jinou vrchností. +more Tento fakt byl s velikým zpožděním reflektován mnohokráte i královským úřadem, ale ten významnému poklesu stavu svobodníků dokázal zabránit jen částečně. V důsledku toho však vznikají právní dokumenty, které potvrzují a dílčím způsobem zakotvují postavení svobodníků v české společnosti, třebaže nebyli nikdy definováni jako samostatný zemský stav.

Vedle ztrát v řadách svobodníků a jejich svobodných majetků docházelo řídce i k jevu opačnému. Jak král sám, tak i vrchnost individuálně propouštěli poddané za služby, zásluhy nebo proti peněžnímu vykoupení na plnou či částečnou svobodu. +more V důsledku toho vznikají i různé částečně svobodné variace, mezi něž patří nápravníci, na Moravě dvořáci a například i svobodní rychtáři.

Navzdory okolnostem se dokázali svobodníci zpočátku držet na malých ostrůvcích po celém českém území, nejdéle a v nejhojnějším počtu však přežili jen na Podblanicku. Se zrušením poddanství roku 1848, resp. +more s pozemkovou reformou roku 1850, však dochází k setření všech rozdílů mezi nimi a běžným selským lidem a fakticky tak jejich staletá existence končí.