Třída Caio Duilio (1876)

Technology

12 hours ago

Author

Albert Flores

Třída Caio Duilio (1876) byla třída bitevních lodí Italského královského námořnictva, která byla vyvinuta v průběhu konce 19. století. Tuto třídu tvořily dvě jednotky, Caio Duilio a Enrico Dandolo. Obě lodě měly hlavní výzbroj složenou z čtyř dělových věží se dvěma 34,3 cm kanóny. Ty byly doplněny menšími děly různých ráží pro ničení menších a středních cílů. Mezi další významné vlastnosti lodí patřilo pancéřování a celkově silná konstrukce. Lodě byly nasazeny během první světové války, přičemž se účastnily několika významných námořních akcí. Například v roce 1916 se Caio Duilio a Enrico Dandolo zapojily do bitvy u Jutska, která patří mezi největší námořní střety ve světových dějinách. Po válce byly obě lodě stále aktivní až do svého vyřazení. Caio Duilio byla vyřazena v roce 1937 a Enrico Dandolo o něco později, v roce 1940. Obě lodě byly následně sešrotovány.

Třída Caio Duilio byla třída věžových bitevních lodí Italského královského námořnictva. Celkem byly postaveny dvě jednotky této třídy. Ve službě byly v letech 1880-1920. Jedna byla ve službě ještě za první světové války. Třída Caio Duilio představuje vůbec první bitevní lodě postrádající oplachtění a vyzbrojené pouze kanóny velké ráže. Zároveň to byly první italské bitevní lodě mající více než jeden lodní šroub.

Stavba

Italský konstruktér Benedetto Brin navrhl plavidla vyzbrojená čtveřicí kanónů skutečně velké ráže 450 mm, přičemž původně měla být instalována děla mnohem slabší. Pancéřová ochrana se soustředila na centrální citadelu a na ní stojící dvě dělové věže. +more Celkem byly postaveny dvě jednotky této třídy. V letech 1873-1882 plavidla postavily italské loděnice Castellamare di Stabia a Arsenale di La Spezia.

Jednotky třídy Caio Duilio:

wikitable	Jméno	Loděnice	Založení kýlu	Spuštěna	Vstup do služby	Poznámka
Caio Duilio	Castellamare di Stabia	6. ledna 1873	8. +more května 1876	6. ledna 1880	Roku 1909 vyřazena a odzbrojena, využívána jako plovoucí sklad paliva GM40.
Dandolo	Arsenale di La Spezia	6. ledna 1873	10. července 1878	11. dubna 1882	Za první světové války sloužila při pobřežní obraně Brindisi a Valony. Vyřazena 1920.

Konstrukce

Základní uspořádání třídy +morejpg|thumb|left'>Dělové věže plavidla Caio Duilio.

Hlavní výzbroj představovaly čtyři 450mm kanóny Armstrong, umístěné ve dvou dělových věžích ve střední části trupu. Každý kanón měl hmotnost 100 tun, přičemž projektil vážil 865 kg a rychlost palby byla jeden výstřel za 15 minut. +more Dělostřeleckou výzbroj doplňovaly ještě tři 350mm torpédomety. Prototypová jednotka Caio Duilio navíc nesla jeden malý torpédový člun Clio. Pohonný systém tvořilo osm kotlů a dva parní stroje o výkonu 7711 hp (Dandolo: 8045 hp), které poháněly dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 15 uzlů (Dandolo: 15,6 uzlu). Dosah byl 3760 námořních mil při rychlosti 10 uzlů.

Modernizace

Roku 1890 byla výzbroj Caio Duilio posílena o tři 120mm kanóny. Roku 1900 byly instalovány ještě dva 75mm kanóny, osm 57mm kanónů a čtyři 37mm kanóny.

Bitevní loď Dandolo byla v letech 1895-1898 přestavěna podle návrhu Giacinta Pullina. Původní výzbroj byla odstraněna. +more Novou hlavní výzbroj tvořily čtyři 254mm kanóny v nových dvoudělových věžích chráněných 225mm pancířem. Doplňovalo je sedm 152mm kanónů, pět 120mm kanónů, šestnáct 57mm kanónů, osm 37mm kanónů, čtyři kulomety a čtyři 450mm torpédomety. Standardní výtlak klesl na 10 679 t a plný na 11 264 t. Posádku tvořilo 495 osob.