Třída Liuzzi
Author
Albert FloresTřída Liuzzi byla třída oceánských ponorek italského královského námořnictva. Celkem byly postaveny čtyři jednotky této třídy. Ve službě v italském námořnictvu byly v letech 1939-1943. Účastnily se bojů druhé světové války. Dvě byly ve válce ztraceny a dvě byly po italské kapitulaci zajaty Německem a zařazeny do Kriegsmarine. Později byly obě rovněž ztraceny.
Stavba
Ponorky představovaly zvětšenou verzi třídy Brin. Celkem byly postaveny čtyři ponorky této třídy. +more Jejich stavbu provedla italská loděnice Tosi v Tarentu. Do služby byly přijaty v letech 1939-1940.
Jednotky třídy Liuzzi:
wikitable | Jméno | Založení kýlu | Spuštěna | Vstup do služby | Poznámky |
---|---|---|---|---|---|
Alpino Bagnolini | 1938 | 28. října 1939 | prosinec 1939 | Po italské kapitulaci byla dne 10. +more září 1943 v Bordeaux zajata Němci. Zařazena do německé Kriegsmarine jako UIT22. Později byla u Mysu Dobré naděje potopena hlídkovým hydroplánem PBY Catalina SAAF. | |
Reginaldo Giuliani | 1939 | 3. prosince 1939 | únor 1940 | Po italské kapitulaci roku 1943 byla v Singapuru zajata Japonci. Zařazena do německé Kriegsmarine jako UIT23. Později byla v Malackém průlivu potopena britskou ponorkou HMS Tally-Ho. | |
Console Generale Liuzzi | 1938 | 17. září 1939 | listopad 1939 | Dne 27. června 1940 jižně od Kréty potopena vlastní posádkou ve střetu s britskými torpédoborci HMS Dainty, HMS Defender a HMS Ilex. | |
Capitano Tarantini | 1939 | 7. ledna 1940 | březen 1940 | Dne 15. prosince 1940 v Biskajském zálivu potopena britskou ponorkou HMS Thunderbolt. |
Konstrukce
Ponorky nesly čtyři příďové a čtyři záďové 533mm torpédomety se zásobou 12 torpéd. Dále nesly jeden 100mm kanón a čtyři 13,2mm kulomety. +more Pohonný systém tvořily dva diesely Tosi o výkonu 2500 bhp a dva elektromotory Ansaldo o výkonu 1500 bhp, pohánějící dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 18 uzlů na hladině a 8 uzlů pod hladinou. Dosah byl 11 300 námořních mil při rychlosti 8 uzlů na hladině a 108 námořních mil při rychlosti 3 uzly pod hladinou. Operační hloubka ponoru dosahovala 90 metrů.
Modifikace
Ponorky Alpino Bagnolini a Reginaldo Giuliani byly upraveny pro transport nákladu do Japonska a zpět.