Taylorismus

Taylorismus je přístup v oboru průmyslového managementu, který se zaměřuje na organizaci práce a zvyšování efektivity výrobních procesů. Tento přístup byl vyvinut americkým inženýrem Frederickem Winslowem Taylorem v průběhu 19. a 20. století. Taylorismus vychází z myšlenky, že efektivita práce lze dosáhnout pomocí systematického studia a analýzy výrobních procesů a práce jednotlivých zaměstnanců. Taylor začlenil v tomto směru vědecké metody do managementu a vytvořil základy moderní organizační struktury. Podle Taylora je hlavním cílem managementu vytvořit optimální pracovní postupy a stanovit jasně definované metody práce. K dosažení této efektivity je nezbytné rozdělit práci na jednotlivé elementy a ty pak přidělit specifickým pracovníkům. Důraz je kladen na specializaci práce, standardizaci procesů a kontrolu výkonu pracovníků. Taylorismus také prosazuje systémový přístup k vylepšování pracovního prostředí a technologií, aby se minimalizovaly zbytečné pohyby a zvýšila se produktivita. V rámci taylorismu je také důležitá motivace zaměstnanců prostřednictvím finančních pobídek za dosažení stanovených cílů. Taylorův přístup získal velkou popularitu a ovlivnil průmyslovou revoluci. Nicméně byl také kritizován za důraz na dolní vrstvy zaměstnanců a nedostatek ohledu na jejich individualitu. Taylorismus si dodnes najde uplatnění v průmyslovém managementu a je stále studován a diskutován ve vztahu k moderním metodám řízení a organizace práce.