Cesko.wiki Teorie systémů
Author
Albert FloresTeorie systémů je interdisciplinární obor, ve kterém se základní aspekty a principy systémů používají k popisu a vysvětlení různě složitých jevů.
Tak rozmanité oblasti a modely jako sluneční soustava, biologické buňky, lidé, rodina, organizace, stát, ale také stroje a počítačové sítě lze chápat jako systémy a popsat je z hlediska teorie systémů. Kognitivní procesy rozpoznávání a řešení problémů, které odkazují na koncepty teorie systémů, se často označují jako systémové myšlení.
Analýza struktur, dynamiky a funkcí by měla umožnit komplexnější pohled a realističtější předpovědi chování systému. Systémově teoretické termíny se používají v nejrůznějších vědních oborech. +more „Teorie systémů od počátku sledovala cíl působit proti fragmentaci znalostí ve vědních oborech. “.
Teorie systémů je obecnou a nezávislou disciplínou i široce rozvětveným a heterogenním rámcem pro interdisciplinární diskurs, který používá pojem systém jako základní koncept. V důsledku toho existuje jak obecná „systémová teorie“, tak velké množství různých, někdy protichůdných a konkurenčních systémových definic a pojmů. +more Již se však objevila relativně stabilní řada pojmů a teorií, o které se systémově teoretický diskurz opírá.
Dějiny
Zakladatelem oboru je Ludwig von Bertalanffy, který roku 1950 vydal knihu Obecná teorie systémů. Kolem roku 1950 taktéž vznikla kybernetika (W. +more Ross Ashby, Warren Sturgis McCulloch, Walter Pitts, Arturo Rosenblueth, Norbert Wiener) jako matematická teorie komunikace, řízení a regulace živých, technických a sociálních systémů, včetně smyček zpětné vazby, vztahujících se k teorii řízení.
Matematika obohatila analýzu systémů teorií katastrof (kolem roku 1970), a teorií chaosu (kolem roku 1980) jež popisují náhlé velké změny systémů, které mohou být výsledkem malých impulzů. Vzniká tak matematická teorie nelineárních dynamických systémů, která popisuje větve, atraktory a chaotické chování.
Kolem roku 1990 vznikla teorie komplexních adaptivních systémů (vědci kolem Institutu Santa Fe, zejména John H. +more Holland, Murray Gell-Mann, Harold Morowitz, W. Brian Arthur) jež popisuje emergeci, adaptaci a samoorganizaci.