Tethrippon

Vozataj na dvoukolovém voze se čtyřspřežím, černofigurová amfora, cca 540 před Kr. Závody dvoukolových vozů se čtyřspřežím nebo také tethrippon ( -tethrippon) byly soutěžní jezdeckou disciplínou v starověkém Řecku.

Závody na vozech se ve starověkém Řecku vyvinuly pravděpodobně z výcviku pro vojenské účely. Koně se původně používaly pouze na tahání vozů a nikoli na ježdění. +more Bojové vozy se používaly více v mykénském období a na konci temného období jen velmi málo. Kolem roku 700 před Kr. byly již zastaralé a v období válek s Perskou říší se používaly pouze pro sportovní účely. Závodilo se s nimi již od nejstarších dob na Panhelénských slavnostech. Závody dvoukolových vozů tažených čtyřmi koňmi byly podle tradice zavedeny na olympijských hrách v roce 680 př. n. l. .

Dvoukolový závodní vůz byl ze dřeva a podobal se vojenskému, ale odlišoval se od něj hlavně lehkostí. Oj a osu měl z pravidla z olše, podvozek a kola z jasanu, pouze ložiska byla z bronzu. +more Nad osou měl rám se stupačkou pro vozataje a na něm byla připevněna korba, vzadu otevřená. Vozataj na voze stál a měl na sobě dlouhý bílý chitón. V jedné ruce držel dlouhý prut a v druhé otěže.

Závodilo se na hipodromu (hippodromos). O hipodromu z před římského období je známo jen málo. +more Starší hipodromy byly pravděpodobně jen upravené tratě, vedle nichž lze stály nějaké stavby, odkud závody sledovali významnější diváci. Závody vozů a koní byly obvykle na slavnostech nejprestižnější ze všech atletických soutěží. V Olympii se závodilo na dvanáct okruhů. Jeden okruh měřil přibližně 823-914 m. Vychází se přitom z Pindarových výrazů dodekandromos (12 tratí, nebo okruhů) a dodekagnamptos (dvanáct obrátek), které zazněly v jeho básních při popisu závodů a v úvahu se vzaly hlavně rozměry Koňského náměstí v Istanbulu, bývalého hippodromu, místa, kde byzantští císaři organizovali jezdecké závody. Délka trati byla tak při závodech na vozech přibližně 13,5 km. Závody dvoukolových vozů se čtyřspřežím v zábavním parku Puy du Fou.

Vozataj čtyřspřeží vedl koně po rovině hipodromu ve vyrovnané řadě a krátce před obrátkou, která byla vždy levosměrná, zešikmil linii koní tak, že vnější předjížděl vnitřního o celou délku těla. Při obrátkách také docházelo k nejčastějším nehodám. +more V Olympii se věřilo, že nehody na hipodromu způsobuje démon Taraxippos, známý jako "strašák koní" a proto mu tam postavili na usmířenou oltář. I přes toto "opatření" se stalo například na 80. hrách v roce 460 př. n. l. , že závod dokončil jen jeden z 41 startujících vozů. Hrdinou tohoto závodu byl vozataj Karrotos z Kyrény, který na voze krále Arkesilaa IV. unikl cestou do cíle nejméně devíti hromadným haváriím. Na vozataje se kladly vysoké nároky: musel dokonale ovládat techniku a taktiku jízdy, musel být stejně smělý jako obratný a psychicky odolný. Olympijský věnec si ale odnesl vždy jen majitel vítězného vozu a nikoli vozataj. Koně i sportovní vozy vlastnili ve starověkém Řecku jen bohatí občané a proto byly závody dvoukolových vozů se čtyřspřežím jen "sportem aristokratů. ".

Hippodrom se nacházel pravděpodobně jižně od stadionu, v rovině řeky Alfeios. Starověký autor Pausaniás uvádí, že Hippodrom ležel nedaleko od budovy hellanodiků. +more Na začátku hippodromu bylo zařízení, odkud se koně vypouštěli při startu. Byla to ohrada, která měla podobu lodní přídě se špicí obrácenou do tratě. Vzadu, kde přiléhala k Agnatovu sloupořadí byla široká a vpředu, kde se zužovala do špice, byl k tyči upevněn kovový delfín. Každá strana ohrady se rozprostírala do šířky více než čtyři sta kroků a byly při ní ohraničené prostory, které se závodníkům přidělovaly losem. Před vozy nebo koňmi byla závora, kterou tvořil napnutý provaz. Uprostřed přídě byl obílený oltář z nepálených cihel, zvlášť postavený na každé hry, a na něm byl kovový orel se široce roztaženými křídly. V oltáři byl zřízenec, který uváděl do pohybu zařízení při startu. Když uvedl toto zařízení do pohybu, orel vystoupil do výšky a delfín klesl k zemi. Nato se spustily závory, nejprve ty, které byly nejblíže k oběma stranám Agnatova sloupořadí, takže koně, co stáli za nimi vyběhli první. Když doběhli do jedné linie s těmi, co stáli podle losu v druhé řadě odzadu, padla závora i před nimi. Tak to pokračovalo, dokud se všichni navzájem v běhu nevyrovnali na špici. Od tohoto místa už mohli vozatajové ukázat svou obratnost a koně rychlost.

Vynálezcem tohoto startovacího zařízení byl Athéňan Kleitas, který byl údajně tak pyšný na svůj vynález, že dal na sochu v Athénách vytesat nápis: "První, kdo v Olympii kdy dal ohradu koní zřídit, Kleitas Aristokleův, ten vytvořil i mě."

Reference

Kategorie:Starověké Řecko