Cesko.wiki Tomus ad Flavianum
Author
Albert FloresTomus ad Flavianum, uváděný též jako Epistola ad Flavianum, je oficiální dopis papeže Lva I. Velikého konstantinopolskému arcibiskupovi Flavianovi z roku 449. Výrazně ovlivnil christologické formulace Chalcedonského koncilu, který odsoudil monofyzitismus.
Historický kontext
Apoštol Petr a papež Lev I. +more Veliký (freska v kostele v italském městě Mottola) Po efezském koncilu v roce 431, který odsoudil nestorianismus jako herezi, která údajně přehnaně zdůrazňovala lidskou přirozenost (φύσις [přirozenost]) Ježíše Krista, začal na křesťanském řecky mluvícím východě převažovat monofyzitismus - teologická nauka, která tvrdila, že Ježíš Kristus měl v podstatě jen jednu, a to božskou, přirozenost. Nejvýraznějším představitelem monofyzitismu byl konstantinopolský archimandrita Eutyches.
Císař Theodosius II. +more svolal v roce 449 do Efezu koncil, který měl monofyzitismus přijmout jako dogma. Koncilu předsedal alexandrijský patriarcha Dioskoros I. , vlivný zastánce monofyzitismu. Římský papež Lev I. se rozhodl formou oficiálního dopisu, adresovaného konstantinopolskému arcibiskupovi Flavianovi, přesvědčit koncil o správnosti nauky o dvou přirozenostech Ježíše Krista - božské a lidské. Situace se však natolik vyhrotila (ve prospěch monofyzitismu), že dopis Tomus ad Flavianum nesměl být na koncilu ani veřejně přečten. Z tohoto důvodu a také vzhledem k násilnostem, které provázely tento efezský sněm, odmítl Lev I. uznat jeho závěry a označil ho jako "latrocinium" Ephesinum ("lupičský synod" v Efezu).
Lvův Tomus ad Flavianum byl veřejně přečten až na koncilu v Chalcedonu v roce 451, kde se setkal s velkým uznáním. Koncilní otcové po jeho vyslechnutí údajně volali: "Petrus per Leonem Locutus est. +more" (Petr promluvil (ústy) Lva. ).
Obsah
Tomus ad Flavianum obsahuje 205 veršů. Panuje shoda v tom, že jde o jedno z Lvových obsahově nejoriginálnějších děl. +more Není však jasné, do jaké míry se na něm podílel i Lvův blízký spolupracovník Prosper z Aquitánie.
Papež Lev I. , vycházejíce z Apoštolského vyznání víry, vysvětluje v tomto dopise, že Ježíš Kristus má dvě přirozenosti, božskou i lidskou. +more Obě pak jsou však v jedné a téže osobě Ježíše Krista. Rozvíjí při tom i myšlenkový koncept communicatio idiomatum ( "sdílení vlastností"): "Právě kvůli této jednotě osoby ve vztahu ke každé z těchto dvou přirozeností můžeme říci: Syn člověka sestoupil z nebe, . a Boží Syn byl ukřižován a pohřben" (Drobner, 2004).
Tomus obsahuje i myšlenku svatého Augustina o pokoření se (condescendentia) božské přirozenosti a povýšení lidské přirozenosti v Ježíši Kristu jako ve vtěleném Božím Slově.
Reference
Literatura
Hubertus Drobner: Lehrbuch der patrologie. 2. Aufl., Frankfurt am Main etc. 2004, S. 446f. . * Torsten Krannich: Von Leporius bis zu Leo dem Großen. Tübingen 2005, S. 201-206 .
Externí odkazy
[url=http://mlat. uzh. +morech/MLS/text. php. tabelle=Leo_I_cps2&rumpfid=Leo_I_cps2,%20Epistola%20ad%20Flavianum&level=2&corpus=2&lang=0¤t_title=Epistola%20ad%20Flavianum&links=&inframe=1&hide_apparatus=]Tomus ad Flavianum[/url] (Universität Zürich; latinsky) * [url=http://www. unifr. ch/bkv/kapitel5391-2. htm]Tomus ad Flavianum[/url] (Bibliothek der Kirchenväter; německy) * [url=https://web. archive. org/web/20170106104736/http://kniznica. casoslov. sk/lev-velky-tomus-ad-flavianum/]Lev I. Veliký: Tomus ad Flavianum[/url] (slovensky; přeložil Miloš Lichner SJ) * [url=http://www. ccel. org/ccel/schaff/npnf214. xi. vii. html]Http://www. ccel. org/ccel/schaff/npnf214. xi. vii. html[/url] (anglicky).