Tradiční školství

Tradiční školství je označení pro takové školství, ve kterém se vyučování vyznačuje zaměřením pedagoga na učební osnovy a na obsahy vyučování. Pedagog zastává v tradiční škole dominantní postavení a jeho úlohou je žákům předávat látku systematicky utříděnou do jednoho celku. Hlavní úlohou žáka je pasivně přijímat již hotové poznatky a vědomosti. Tradiční školství v minulosti nejvíce ovlivnily názory Jana Ámose Komenského a Johana Friedricha Herbarta.

Tradiční školství v historické perspektivě

J. A. +more Komenský zavedl hromadné vyučování, které učiteli umožňuje věnovat se všem žákům ve školní třídě a vyučovat je všechny současně. Kromě toho přišel také s myšlenkou, že výuka by měla být přizpůsobena věku žáků. J. F. Herbart společně se svými stoupenci prosadil teorii tzv. „formálních stupňů vyučování“. Tato teorie vedla k prosazení memorování, pamětního učení a pasivity žáka ve vyučování.

Tradiční školy

Tradiční škola představuje určitý vzor (standard), má pevně daná pravidla a orientuje se především na učivo. Hlavním cílem tradiční školy je, aby si žáci osvojili co nejvíce nových poznatků. +more V tradičních školách převažuje metoda výkladu, kdy učitel žákům předává již hotové poznatky a vědomosti. Žáci si tyto vědomosti osvojují přímo z učitelova výkladu, nebo z učebních materiálů. Žáci jsou rozděleni do tříd, kde sedí v lavicích, které jsou většinou uspořádané v řadách čelem k učiteli. Prostředí školní třídy umožňuje žákům navazovat a rozvíjet sociální vztahy, osvojovat si sociální dovednosti, naučit se respektovat ostatní a dodržovat stanovený řád.

Společné znaky tradičních škol

Výuka je rozdělena do stejně dlouhých vyučovacích hodin, které jsou odděleny přestávkami. Nejvyšší počet žáků ve třídě je legislativně stanoven na 30. +more Výuka je realizována formou hromadného vyučování, kdy se učitel věnuje všem žákům najednou a všechny najednou je vyučuje. Pro výuku je typická frontální výuka, při které je většina vyučovací hodiny věnována výkladu učitele. Výuka je direktivní - je řízena prostřednictvím příkazů učitele. Výuka je zaměřena převážně na kognitivní procesy. Hlavním cílem výuky je, aby si žáci osvojili co největší množství nových vědomostí. V tradiční škole se žáci učí většinu učiva nazpaměť. Tradiční školy pracují s vnější motivací (klasifikace, tresty). Komunikace během výuky je jednostranná, probíhá většinou pouze mezi učitelem a žákem, vzájemná komunikace mezi žáky je většinou nežádoucí.

Učitel v tradiční škole

Učitel v tradiční škole s žáky pracuje na základě určitého plánu a v přesně stanoveném čase. Pedagog se soustředí především na učební osnovy a obsah vyučování. +more Potřeby či schopnosti žáků jsou upozaděny. Výklad učitele zabírá většinou největší část vyučovací hodiny. Všichni žáci pracují najednou - pracují společně, ale bez vzájemné spolupráce. Učitel řídí a kontroluje žákovské aktivity, má dominantní postavení. Kromě toho pedagog seznamuje žáky s novým učivem, vytváří podmínky, motivuje žáky a určuje činnosti vedoucí k osvojení nového učiva. Komunikace probíhá především od učitele k žákovi, opačným směrem probíhá komunikace pouze zřídka. Pedagog z velké části pracuje najednou s celou třídou, pokud je to třeba může pracovat i individuálně s jednotlivci (např. doučování v rámci konzultačních hodin, …). Díky uspořádání lavic v rámci frontální výuky by měl mít učitel během vyučovací hodiny přehled o všech žácích najednou. Jednou z kompetencí učitele je stanovování dílčích cílů. Tyto dílčí cíle napomáhají k naplnění cílů dlouhodobějšího charakteru.

Reference

Kategorie:Pedagogika Kategorie:Školství