Transnacionální vztahy

Transnacionální vztahy jsou vazby, které se vytváří při transnacionální migraci. Jedná se o teorie, které předpokládají, že tzv. transmigranti (lidé, kteří opouštějí svou domovskou zemi a směřují do jiné) se po přesídlení do nového domova nevzdávají sociálních, ekonomických, kulturních a politických vztahů s domovem původním. To znamená, že současně vytvářejí a udržují domovy dva. Transmigranti si utvářejí svojí identitu skrze dva paralelní procesy - začleňují se do přijímací společnosti a zároveň udržují přes-hraniční vazby. Jsou tedy doma „tam“ i „zde“. V tomto se transnacionální migrace liší od tzv. vymístění, kdy naopak jedinec není doma ani „zde“ ani „tam“ a může mu být odepřeno například občanství či status plnoprávných osob. 

Touto teorií se zabývali např. Linda Basch, Nina Glick-Schiller, Cristina Szanton-Blanc, Katy Gardner, Roger Rouse nebo Michael Kearney.

Historie

V 70. letech 20. +more století ve Velké Británii existovaly dva přístupy ke zkoumání migrace a problémů s ní spojených. Makro-sociologický přístup viděl jejich zárodky ve společenském postavení imigrantů ovlivněném i rasismem přijímající společnosti. Naproti tomu přívrženci sociálně-antropologického přístupu se domnívali, že přistěhovalci jsou „lapeni mezi dvěma kulturami“, čímž v podstatě předznamenávali vznik teorie transnacionální migrace. Za cíl si kladli rozpoznat, jak velkou roli v procesu imigrace hraje etnická identita přistěhovalců. Teorie transnacionální migrace se začala formovat v 90. letech, přičemž vznikaly různé interpretační teorie. Každá oblast sociálních věd totiž vytvářela svůj vlastní koncept a teorii transnacionální migrace. Jiný přístup k mezinárodní migraci nalezneme u sociologie, antropologie, ekonomie, politologie a práva.

Teorie se stavěla do opozice proti obecně sdílenému přesvědčení, které se ve studiu migrace prosazovalo ve 20. a 30. +more letech 20. století, totiž, že přistěhovalec je pasivní subjekt, který se plně asimiluje s novým prostředím a zanevře na vztahy s původním domovem. Naproti tomu teorie transnacionální migrace pojímá přistěhovalce jako aktivní, jednající subjekt.

Vývoj teorií vztahujících se k transnacionální migraci lze rozdělit do tří vln. První vlnu charakterizuje zakladatelské nadšení a víra, že teorie vysvětlí celou řadu problémů. +more S kritikou přichází druhá vlna, která zdokonaluje předchozí koncepci a zároveň opouští antropologické pojetí a přesouvá se do „pojmosloví a interpretačních strategií politologie, historie a sociologie. “Třetí vlna se snaží o dialog mezi jednotlivými obory, které interpretují tuto teorii, nesnaží se však o vytvoření jednotné teorie.

Transnacionální sítě

Transnacionální vztahy vytvářejí transnacionální sítě neboli rodinné či přátelské vztahy mezi imigranty a domácími. Tyto sociální sítě mají hlavní roli v procesu migrace, v začleňování se do nové společnosti a následném udržení se v ní. +more Mohou i nemusí být založeny na spřízněnosti, například sociální sítě imigrantů z Latinské Ameriky vzniklé v USA sahající za hranici rodinných vazeb. Transnacionální sociální sítě jsou nezbytné při orientaci jedince v novém prostředí. K jejich udržování přispívají tzv. pseudo-příbuzenské vztahy, tedy vztahy často založené na darování, kdy se z cizích lidí díky procesu darování stávají blízcí.

Na transnacionální procesy a vazby je běžně nahlíženo jako na sociální, ekonomické, příbuzenské a osobní sítě přistěhovalců a jejich rodin, které propojují původní a nové domovy těchto lidí. Nejsou to tedy pouze jednotlivci, kteří jsou součástí takovýchto sítí, ale především celé rodiny a skupiny přátel. +more .

Příklady výzkumů

Fungováním teorie v praxi se zabývala řada odborníků, mezi nimi např. Roger Rouse, který zásadním způsobem zasáhl do vytváření teorie transnacionální migrace. +more Předmětem jeho výzkumu se stal pohyb přistěhovalců z mexického města Aguililla do Redwood City v Kalifornii. Z jeho zkoumání plyne, že migranti se uplatňovali především jako „vrátní, domovníci, umývači nádobí, zahradníci, uklízeči, opatrovatelky. “ Ekonomika v Aguilille se stala závislou na remitencích, které místní rodiny dostávaly od svých rodinných příslušníků pracujících v USA. Ti se většinou do svých domovin vraceli zpět ať už na návštěvy, či natrvalo. Udržování přes-hraničních vazeb mezi dvěma městy dokazuje teorii transnacionálních vazeb.

Katy Gardner se při pozorování migrace zaměřila na stěhování obyvatel z venkovské oblasti Sylhet v Bangladéši do Velké Británie a oblasti Perského zálivu. „Vypracovala teorii, podle které přistěhovalci nejsou pouhými loutkami podléhajícími vnějším tlakům, nýbrž jsou aktivně jednajícími aktéry. +more“ Existenci transnacionálních vazeb dokazuje fakt, že si lidé při výběru cílové země přednostně vybírali ty, v nichž mají příbuzné nebo známé, s nimiž udržovali transnacionální vztahy.

Reference

Csaba Szaló, Transnacionální migrace: Proměny identit, hranic a vědění o nich (Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury (CDK), 2007)

Kategorie:Migrace